Cítíte osamělost? Nepropadejte depresi a raději začněte lovit bobříky, nebo se zavřete do tmy
Někomu se to může zdát jako malichernost a přecitlivělost moderní doby. Ano, jsou tu faktory jako sociální sítě a další technologické možnosti, které nám umožňují trávit čas kdekoliv a s kýmkoliv, případně s nikým, takže riziko odcizení od ostatních lidí je mnohem vyšší než kdy dřív, ale z jiného úhlu pohledu lze vidět, že tento vliv problém spíše zesiluje, než přímo vytváří, byť i to se může velmi jednoduše stát.
Zkrátka, osamělost je v základní výbavě lidských emocí a řešit se dá komunikací, důvěrou a pečlivým zkoumáním jejích příčin. A když jsme u toho zkoumání a příčin, k sepsání tohot článku mě inspirovala nedávná studie, jež vyšla v časopise American Psychologist.
Ta v kostce říká, že Američané středního věku jsou osamělejší než jejich evropské protějšky. Jde prý o trend, který se rozvíjí už několikátou generaci. Podobně jako oni jsou na tom pak ve stejné věkové kategorii Angličané a středomořští Evropané, naopak nízká míra osamělosti provází kontinentální a severní Evropu.
Výzkum probíhal dlouhých 18 let (2002-2020). „Sledovali jsme uváděné údaje o osamělosti každé dva roky. To nám umožnilo získat data od takzvané mlčící generace lidí narozených v letech 1937 až 1945, od baby boomers narozených v letech 1946 až 1964 a od příslušníků generace X narozených v letech 1965 až 1974,“ popsali vědci svou metodu a rozsah práce.
Tím nejpodstatnějším v celé studii mi však přijde prohlášení, že lidé, kteří díky osamělosti trpí depresemi dalšími psychickými či zdravotními problémy, prostě ztrácejí pocit, že někam patří. Můžeme to přirovnat k situaci v přírodě, kdy jsou jedinci z jakýchkoliv důvodů vyloučeni ze stáda, což ve většině případů znamená jejich postupné chřadnutí a úmrtí. U nás je to jiné akorát v tom, že my nejsme na ostatní odkázáni k ulovení jídla a zajištění bezpečí domova. V psychické rovině, můžeme-li tak o tom u zvířat mluvit, jde o stejnou zkušenost.
Zajímavostí pak je, že statisticky je osamělost stejně nebezpečná jako kouření. Zvyšuje totiž náchylnost k nemocem, depresím a chronickým onemocněním.
Osamělost se zkrátka v moderní společnosti považuje za veliký problém, který se projevuje ve veřejném zdraví celosvětově. Není to tedy jen otázka Ameriky či Evropy.
Americké ministerstvo zdravotnictví vydalo loni zprávu, která dokumentuje epidemii osamělosti, a tedy i potřebu posílit sociální vazby. Velká Británie a Japonsko dokonce jmenovaly speciální úředníky, kteří mají pomoci tomu, aby se na vztahy a osamělost dbalo i při navrhování zákonů a norem.
V čem jsme lepší než Američané?
Po závěrech studie se jistě zeptáte, v čem oproti našim zámořským přátelům vynikáme? Samotní výzkumníci pokládají vysvětlení za natolik složité, že jejich data by ho nedokázala popsat.
„Domníváme se, že vyšší míra osamělosti, kterou Američané hlásí ve srovnání se srovnatelnými národy, je důsledkem omezených sociálních záchranných sítí a kulturních norem, které upřednostňují individualismus před společenstvím.“
Zajímavým faktorem je určitě i fakt, že Američané se častěji stěhují za prací, často i přes několik států, což může mít za následek velmi slabé sociální a komunitní spojení.
Co s tím?
Jistě nikoho nepřekvapí, že osamělost se dá trénovat, přičemž na to mysleli mnozí spisovatelé a jiní, kteří se zabývají lidským psýché. Pro příklad mohu uvést za sebe dva vynikající příklady, jak s tímto stavem bojovat.
Prvním je úplně prosté a legendární lovení bobříků, se kterými přišel Jaroslav Foglar v knize Hoši od Bobří řeky a jejím pokračování, z nichž jeden je právě za osamělost. Ten má růžovou barvu a obvykle se plní po dobu 10 hodin. Vaším úkolem je zůstat po celou dobu v osamění a nebýt nikým viděn ani obtěžován. Můžete si malovat, číst, zpívat, můžete cokoliv, ale jen sami se sebou.
Úžasný je na tom fakt, že lovením tohoto jednoho bobříka nejenže snižujete pravděpodobnost psychických obtíží v budoucnu, ale zároveň se zapojujete do procesu lovení dalších 25 bobříků, což skvěle posiluje jak fyzické či psychické vlastnosti, ale zároveň vytváříte i jakousi komunitní síť se všemi dalšími, kteří dělají to samé. O samotě tedy nemůže být vůbec řeč.
Mnoho lidí uvádí, že několikadenní pobyt ve tmě a izolace od vnějšího světa jim pomohlo být spokojení jen se svojí vlastní přítomnostíFoto: Adobe Stock
Druhým příkladem je fenomén pobytu ve tmě, který se do širšího povědomí dostal zejména v posledních 10 letech, kdy některé lokálně či světově známé osobnosti tento pobyt absolvovaly a pak jej přiblížily svým sledujícím. V jednoduchosti jde o to, že jste na určitý počet dnů (většinou je to týden) uzavřeni do malého objektu, kde jste jen vy a tma. A samozřejmě jídlo a pití. Žádné rozptylování telefonem či knihou, hudbou či jiným zvukem. Jste izolováni od světa a jediný, koho máte, jsou vaše myšlenky.
Pokud by se daly zážitky lidí, kteří tímto prošli, shrnout do nějakých stručných dojmů, pak se často zmiňují následující přínosy:
Zvýšená sebereflexe a introspekce: Bez vnějších rozptýlení mnoho lidí uvádí, že mají více příležitostí k hlubokému přemýšlení o svém životě, hodnotách a cílech. Toto může vést k lepšímu porozumění sebe sama a k větší jasnosti v osobních a profesních preferencích.
Zlepšení smyslového vnímání: Když je zrak omezen, ostatní smysly jako sluch, hmat a čich se mohou zlepšit nebo stát se citlivějšími. Lidé často začnou vnímat zvuky a textury, které by normálně přehlíželi.
Hodnotná zkušenost s tichem a klidem: V dnešním rušném a hlučném světě, kde na nás doslova na každém rohu číhá nějaká interaktivní součást civilizace, může být mentální a emocionální regenerace velmi cenným přínosem.
Zvýšení kreativity: Některé studie a osobní zkušenosti naznačují, že tma může stimulovat kreativní myšlení. Mozek může vytvářet obrazy nebo scénáře, čímž se rozvíjí kreativní procesy, což může být užitečné pro umělce, spisovatele a další kreativce.
Výše popsané dva způsoby jsou v podstatě jakousi prevencí, avšak těch možností je samozřejmě mnohem více. Někdy prostě postačí si o svém stavu s někým popovídat, ať už je to citlivý kamarád, člen rodiny, nebo profesionální pomoc. Je dobré pamatovat na to, že ačkoliv žijeme ve světě, který se na jednu stranu tváří, že vše můžete zvládnout úplně sami, poskytuje zároveň i skvělé možnosti k tomu, jak najít účinnou pomoc v jakékoliv složité životní situaci.
