Nestojí? Za poruchami erekce mohou být i pochybnosti o vlastní mužnosti
Když přijde na otázku toho, kdo je jak velký chlap, dříve nebo později dojde taky na to, kdo je jak velký (tedy velký tam dole) a jak si dotyčný stojí (opět tam dole). Ne všichni muži to nutně vyslovují nahlas, ale sexuální výkonnost rozhodně patří k věcem, které utváří pocit vlastní mužnosti. Jenže to může být i naopak – přesvědčení o vlastní mužnosti může mít vliv právě na sexuální výkonnost, konkrétně na schopnost dosáhnout erekce a udržet ji. Je to ale trochu složitější, než si teď možná myslíte.
Téma mužského sexuálního zdraví bylo dlouho spojováno především s fyzickými faktory a tradičním širokým pojetím maskulinity. Studie, které se věnovaly spojení maskulinity a sexuální výkonnosti, sledovaly většinou to, jaký vliv na ni mají ideologie spojující mužnost s dominancí nebo malým projevováním emocí.
Relativně nedávno ovšem věda začala pracovat také s konceptem tzv. precarious manhood beliefs – nejistého přesvědčení o mužnosti. Jde o teorii, která říká, že maskulinita není pevně daná stabilní identita, ale je nutné ji neustále budovat a dokazovat veřejným jednáním, je těžké ji udržet a lehké ztratit. A právě takové přesvědčení může mít dopady na pevnost v posteli.
Jaké dopady to jsou? Přesně to si dala za cíl zjistit trojice vědců ve studii, která vyšla v odborném časopise Archives of Sexual Behavior. Jejími autory jsou Andreas Walther, Timothy Rice a Lukas Eggenberger.
„Schopnost dosáhnout erekce je stále považována za základní kámen maskulinity a sexuální výkon může být chápán jako důkaz maskulinity toho kterého jedince,“ píší autoři ve své studii. „V tomto kontextu může být erektilní dysfunkce chápána jako sexuální selhání a ohrožení mužské maskulinity a pocitu dostatečnosti.“ A právě proto autoři naznali, že je potřeba udělat empirický výzkum, jestli a jak spolu poruchy erekce a nejisté přesvědčení o mužnosti souvisí.
Pochyby a povadnutí
Ve studii vědecký tým ověřoval svou hypotézu, která předpokládala, že když si muži myslí, že je jejich status muže neustále ohrožen, může to vést ke zvýšení psychologického stresu. A takový stres se může projevit i poruchami erekce.
Aby si teorii ověřili, vytvořili anonymní online dotazník určený německy mluvícím cisgender Evropanům. Dotazník sbíral informace o sexuální funkci respondentů, (ne)jistotě jejich přesvědčení o maskulinitě, sebestigmatizaci, společenské žádanosti a o jejich příklonu ke tradičním ideologiím maskulinity. Celkem se studie zúčastnilo 507 cisgender mužů, což byl dostatečný vzorek pro kýženou analýzu.
Nepevný k nepevnému
Výsledky ukázaly, že muži, kteří se více přikláněli k tomu, že maskulinita není pevně daná a je třeba ji neustále dokazovat, o něco častěji trpěli erektilní dysfunkcí. A tohle spojení obstálo i v případě, že vědci vzali v potaz faktory jako věk, vzdělání, společenskou žádanost nebo tradiční ideologie mužnosti. „Ze vzorku 507 cisgender mužů 63,1 % uvedlo na základě předem daných hraničních hodnot zvýšené riziko erektilní dysfunkce. Zvýšená úroveň víry v nejisté přesvědčení o mužnosti u mužů znamenala snížení sexuální a erektilní funkce ve všech modelech,“ stojí ve studii.
„Porovnání skupin ukázalo, že muži trpící erektilní dysfunkcí vykazují ve srovnání s muži bez erektilní dysfunkce větší úroveň víry v nejisté přesvědčení o mužnosti, nikoliv však větší stigmatizaci ani větší příklon k tradičním ideologiím maskulinity.“
Potřeba dalšího výzkumu
To podle vědců znamená, že „nejisté přesvědčení o mužnosti je významně spojeno s erektilní dysfunkcí“. Vzhledem ke způsobu, jakým byla studie provedena, ale není možné z výsledků určit kauzalitu. Není tedy možné říct, jestli ona nejistá přesvědčení o mužnosti vedou k poruchám erekce, jestli poruchy erekce vedou k daným přesvědčením, nebo jestli je zde případně nějaký další složitější řetězec příčin a následků. Vědcům se podařilo pouze určit, že když se vyskytuje jedno, vyskytuje se k němu nápadně často i druhé, což poukazuje na existující souvislost. Špatná erekce může být důsledek nejisté víry ve vlastní maskulinitu, ale taky nemusí. Na prokázání kauzálního vztahu by byly potřeba další studie.
Zdroj: GiphyDalším drobným nedostatkem je také způsob sběru dat. Šlo totiž o online dotazník a data reportovaná na základě sebehodnocení. To mohlo vést k tomu, že se do studie zapojili hlavně muži, kteří měli zvýšený zájem o zkoumání svého duševního zdraví – třeba proto, že u sebe pozorovali nějaké duševní problémy. Studie tak přináší zajímavý vhled do dané problematiky, je ji ale třeba brát s rezervou.
Erekce není důležitá?
Velmi zajímavé také je, když výsledky zmíněné studie porovnáme se zjištěními z jiných výzkumů. Například jedna studie z roku 2008 se zaměřila na to, jak spolu u mužů souvisí poruchy erekce, kvalita života a tradiční chápání maskulinity. Její výsledky můžou překvapit, ukázaly totiž, že typické stereotypní aspekty maskulinity jako fyzická atraktivita, sexuální aktivita nebo úspěch u žen nejsou u mužů pro pocit mužnosti zdaleka tak důležité jako být považován okolím za čestného a soběstačného a být respektován přáteli.
Při hodnocení kvality života pak muži v této studii jako důležité uváděli dobré zdraví, harmonický rodinný život a dobré vztahy s partnerkou/manželkou. Faktory jako dobrá práce, hezký domov, žití života naplno nebo uspokojující sexuální život (!) hrály mnohem menší roli.
Nejzajímavější ovšem je, že v této studii se od sebe nijak významně nelišilo hodnocení konstruktů maskulinity a kvality života u mužů s poruchami erekce od těch, kdo s erekcí neměli problém.
