Také ráno opakovaně posunujete budík? Je to běžnější, než byste čekali, a podle vědců dokonce prospěšné pro spánek i výkon
Nenáviděné vstávání
Vstávání, zejména v brzkých ranních hodinách, je pro mnoho lidí skutečným utrpením. Především pak v zimních měsících, kdy je venku ještě černočerná tma. Není tedy divu, že „vstávací praxe“ zahrnuje také téměř chronické posunování budíku, a dokonce jeho nastavování ještě dříve, než je třeba – jen aby si spáč následně mohl užít ještě pár minut v posteli „navíc“...
Možná to sami znáte – „ještě pět minut“… Budík pak vytrvale zvoní a vy namísto toho, abyste po probuzení měli čas na ranní kávu a pohodový start dne, jen v „cuku letu“ popadnete kabát a dobíháte na MHD. Mohlo by se zdát, že tento způsob ranního time managementu o těch, kdo si jej osvojili, vypovídá mnohé. A nic lichotivého to není. Nemluvě o tom, že mnozí byli doposud přesvědčeni o tom, že odkládání budíku v důsledku jen způsobuje po ránu větší ospalost a únavu. Je tedy přinejmenším překvapivé, že vědci přišli se zjištěním, že právě ti, kteří si opakovaně budík ráno posunují, jsou následně mentálně více v kondici než ti, co disciplinovaně vstali prakticky hned, jakmile jejich budík vydal první tón.
Co říká statistika?
Bez ohledu na to, jaké dopady odkládání budíku má, nebo ne, pravdou je, že se jedná o praxi rozšířenější, než by se možná dalo čekat. Když se na toto téma zaměřili vědci, zjistili, že téměř 70 % lidí alespoň někdy funkci posunutí budíku užívá (příp. si rovnou nastaví více časů buzení). Docela zajímavé jsou v této souvislosti ale i dopady na spánek – „odkladači“ totiž obvykle spí ráno v průměru o 22 minut déle. Čím to? Ti, kteří mají tendenci budík odkládat přibližně po dobu 30 minut, ve skutečnosti mezi zvoněním budíku znovu usnou. „Není to hluboký spánek, ale spánek, který je lehký – a díky tomu nakonec člověk není vytržen z hluboké spánkové fáze, takže mnoho lidí takové probuzení může považovat za příjemnější,“ vysvětlila odbornice na spánek a cirkadiánní rytmy Marie-Pierre St. Orange.
Celkové rozdíly v době spánku mezi těmi, kteří po ránu pospávají, a těmi, kteří spořádaně vstanou, když budík zazvoní, byly však velmi rozmanité a pohybovaly se v rozptylu mezi pouhou minutou a třemi hodinami. Ti, kteří si budík posunuli, pak ve srovnání s těmi, kteří tak neučinili, dle studie také naplňovali následující charakteristiky: byli mladší, jejich biorytmus fungoval spíše v režimu „noční sova“ a obecně spali méně. A pak to hlavní: vykazovali lepší kognitivní schopnosti.
Budík? Posuňte ho!
„Naše zjištění naznačují, že není důvod k tomu, aby lidé ráno přestali svůj budík posunovat – minimálně pokud jim to vyhovuje. Ve skutečnosti tato praxe dokonce může pomoci těm, co po ránu trpí ospalostí, aby byli o něco více čilí, jakmile vstanou,“ vysvětlila jedna ze zapojených výzkumnic, Tina Sundelin. Výzkum také naznačil, že ti, co budík odkládají, se během dne necítí více unaveni, než ti, co vstávají rovnou. Přesto ale „odkladači“ mívají lehčí spánek, a to zejména cca hodinu před probuzením, a také zvýšenou klidovou srdeční frekvenci. To pak značí, že se jejich stresové reakce nastartovaly před probuzením, což by mohlo vypadat jako problém. Ale opak je pravdou. Stresový systém má totiž v těle důležitý význam – a konkrétně v tomto případě může přispět ke snížení „spánkové setrvačnosti“, tedy jisté „omámenosti“, kterou řada lidí pociťuje bezprostředně po probuzení, ale také podporuje bdělost a již zmiňované kognitivní funkce.
Zdroj: Giphy
Lepší výkon?
Výzkumníci skutečně došli ke zjištění, že ti, kdo si budík odložili, si záhy po probuzení vedli lépe v kognitivních testech. To vědci vysvětlují tím, že se lidé jednoduše probouzejí pozvolněji, díky čemuž se jim lépe daří zahnat zmiňovanou setrvačnost spánku. Prý to ale nefunguje univerzálně na každého – a v obecné rovině jednoduše záleží na tom, nač je ten který spáč zvyklý. Pokud tedy patříte do skupiny těch, co jsou záhy po prvním cinknutí budíku na nohou, dost pravděpodobně by vám jeho odkládání nijak nepomohlo.
A mimochodem – pokud patříte do skupiny těch nejšťastnějších, kteří se budí JEŠTĚ PŘEDTÍM, než budík vůbec stihne zazvonit, a zajímalo by vás, čím to je… a zda i tato praxe má nějaké výhody… tak vás bohužel nepotěšíme. I když i na toto téma se již věda zaměřila, zjištění jsou neprůkazná a v průběhu výzkumů tak paradoxně více nových otázek vyvstalo, než bylo zodpovězeno. V konečném důsledku ale zjevně na způsobu probuzení zase tak významně nezáleží. Takže pokud vám vyhovuje, že vám po ránu budík zvoní každých pět minut jen proto, abyste jej mohli o dalších pět minut posunout, můžete být v klidu. Není na tom nic špatného. Ba naopak – vlastně se může jednat o výhodu, zejména pokud vás záhy poté čeká nějaký kognitivně náročnější úkol.
