Nic jako „ženský“ a „mužský“ mozek neexistuje, není ani důvodem, „proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“, dokazuje výzkum
Biologie, nebo kultura?
Studium rozdílů v mozcích žen a mužů je prizmatem historie vědy vlastně docela mladá disciplína. Na konci 90. let minulého století se vědec Nirao Shah rozhodl zaměřit na nervové okruhy, které regulují specifické chování jednotlivých pohlaví, a to při párovacích rituálech, rodičovství a také při projevech agrese. Právě toto chování je totiž nezbytné pro přežití a zajištění pokračování (lidského) druhu. Jak tedy uvedl, to, jak se ženy a muži v daných situacích chovají, je spíše vrozené, než naučené, a tak by o tom mělo být možné naleznout důkazy v mozkových strukturách. A ty by se tedy vzhledem k pohlaví měly lišit. Ačkoliv zpočátku jeho výzkum nebyl přijímán zrovna s velkým nadšením, v poslední dekádě bylo možné díky řadě moderních technologií skutečně shromáždit řadu důkazů, že v tom, jak jsou ženské a mužské mozky strukturované, existují jisté rozdíly. Vysvětlují ale opravdu rozdílné chování žen a mužů?
Co je neurosexismus?
Klást si otázky, čí mozek funguje v jakémkoliv ohledu „lépe“, je sice stále běžné, ale jedná se o pomyslnou slepou uličku. To, že v mozcích žen a mužů existují rozdíly, rozhodně neznamená, že by jedno, či druhé pohlaví bylo „lepší“ či„chytřejší“. Přesto se zejména v počátcích souvisejícího výzkumu mnozí odborníci dopouštěli řady přešlapů, propadli stereotypům nebo příliš ukvapeně interpretovali rozdíly mezi pohlavími spíše jako biologické než kulturní. Proto se také potýkali s obviněními z tzv. neurosexismu.
Jeden „neurosexistický přáklad“ za všechny: jednu ze souvisejících studií o rozdílech v mozcích vzhledem k pohlaví její autoři v amerických médiích prezentovali slovy, že „muži mají šestapůlkrát více šedé hmoty mozkové než ženy, zatímco ženy mají desetkrát více bíle hmoty než muži.“ A následovaly vtipy o talentu mužů v matematice a záhadné schopnosti žen zvládat více věcí najednou. Paradoxně bez ohledu na to, že aby se tyto rozdíly v praxi projevily, musely by ženy mít hlavy cca o 50 % větší, než mají. A překvapí někoho, že v roce 2017 jeden z inženýrů Google s klidem prezentoval příčiny nedostatky žen v technických a vedoucích rolích jako ryze biologické? Jednoduše řečeno, honba za prokazatelným důkazem ženské méněcennosti trvá řadu let. Otázkou však zůstává, jak tedy odlišnosti, které ženský a mužský mozek vykazují, správně uchopit.
Jak je to s těmi stereotypy?
Mužský mozek je o cca 10 % větší. To je fakt. Ovšem nijak to nesouvisí s inteligencí či jakýmikoliv dispozicemi toho kterého člověka. Velikost mozku je totiž úměrná velikosti těla a podle vědců je rozdílů v mozku žen a mužů dokonce méně než v případě jiných vnitřních orgánů jako srdce, plíce či ledviny (ano, ty jsou v případě mužů větší i o více jak 20 %). Kromě toho jsou ale dle řady vědců všechna další „zjištění“ týkající se „mozkových predispozic“ žen a mužů jen nepodloženými teoriemi, jež pracují se stereotypy.
Je prostě „mimo“ tvrdit, že ženy jsou nadanější na měkké dovednosti kvůli struktuře mozku, stejně jako že jsou díky nervovým spojením intuitivnější, zatímco muži jsou zase zdatnější motoricky. Lze se také setkat s přesvědčením, že ženský a mužský mozek odlišně zpracovávají serotonin, což prý znamená, že jsou ženy náchylnější k úzkostem a depresím. Ovšem… není to tak dávno, co muži také léčili ženskou hysterii, takže asi není divu, že podobné koncepty smýšlení přetrvaly dodnes…
Jak to tedy je?
Ať už si ale budete o tom, co rozdílnost mozků vzhledem k pohlaví ne/způsobuje, myslet cokoliv, rozsáhlý výzkum, který analyzoval řadu dostupných studií lidského mozku, má jasný výsledek: nic jako ženský a mužský mozek neexistuje. „Mužský a ženský mozek se mírně liší, ale klíčovým zjištěním je, že tyto rozdíly jsou způsobeny velikostí mozku, nikoliv pohlavím. Naopak pohlavní rozdíly mozku jsou malé a nekonzistentní, jakmile je zohledněna velikost hlavy jednotlivců,“ shrnula pak velmi jasně jedna z autorek dr. Lise Eliot. Její výzkum publikovaný v odborném periodiku Neuroscience and Biobehavioral Reviews pak shrnuje, že mozek žen je přibližně o 11 % menší než mozek mužů v poměru k velikosti jejich těla. A když je mozek menší, znamená to, že dochází ke zvýšení poměru šedé hmoty vzhledem k bílé a vyššímu poměru spojení mezi mozkovými hemisférami a uvnitř nich.
Jak nakonec dr. Eliot uzavřela, „to znamená, že rozdíly v mozku mezi muži s velkou a malou hlavou jsou stejně velké jako rozdíly v mozku mezi průměrným mužem a ženou. A co je důležité, žádný z těchto rozdílů souvisejících s velikostí nemůže odpovídat za rozdíly v chování mezi muži a ženami, jako je empatie nebo prostorové dovednosti.“ Pokud by vám tedy ještě někdy někdo tvrdil, že „muži neposlouchají a ženy neumí číst mapách“ (a to v důsledku jakési „mozkové chiméry“), rovnou jej odkažte do patřičných (neurovědeckých) mezí…
