S expertkou na HIV o současné léčbě: „Délka života je srovnatelná s tou u lidí, co tu nemoc nemají“

Paní doktorko, jak se to má v dnešní době s léčbou HIV?

HIV považujeme už za chronickou nemoc. Je nevyléčitelná, ale s dnešní terapií se dá žít normální plnohodnotný život. Převážně se používá kombinace tří antiretrovirotik, která jsou spojená v jedné tabletě. Jen v opravdu výjimečných případech pacienti berou třeba dvě tablety, nebo dvakrát denně. 

Léky se musí brát pravidelně a celoživotně, ale způsobí, že pacient dosáhne tzv. nedetekovatelné virové nálože, nemoc se u něj potlačí a on ji ani nemůže na nikoho přenést.

Hádám, že ta pravidelnost je tady důležitá.

Doporučujeme, aby se pacienti vešli do hodiny. Jde o to, aby se virová nálož udržovala pod detekovatelnou hodnotou. Čím je pravidelnost menší, tím je větší riziko, že může dojít i k rezistenci viru.

Takže když člověk nebude brát léky pravidelně, můžou přestat zabírat?

Přesně tak. Virus nebude potlačený, bude stoupat a pak může být rezistentní na některý z těch léků. Není to časté, ale s takovými případy jsem se setkala. Proto je pravidelnost opravdu zásadní.

Mají léky nějaké vedlejší účinky?

Záleží na konkrétním případu a preparátu. U nejnovějších režimů, kdy je kombinace látek v jedné tabletě, jsou vedlejší účinky minimální. Nejčastěji gastro-intestinální potíže, únavy, nespavosti apod., ale v naprosté většině případů pacienti nepociťují žádné nežádoucí účinky.

Jak často musí chodit pacienti na kontroly?

Ze začátku jsou návštěvy častější, potom, když je pacient na terapii, tak můžou být v intervalech čtvrtletních i půlročních. Nabere se krev a sleduje se virová nálož – kolik kopií viru je v mililitru krve. Naším cílem je, aby to do půl roku byla nula, nebo pod dvacet. Pak nabíráme počet CD4 T-lymfocytů, buněk imunitního systému, které HIV napadá, a základní laboratorní výsledky – krevní obraz, základní biochemické výsledky, glykémii, jaterní testy, funkci ledvin. Dělá se také sérologie dalších pohlavně přenosných chorob.

Existují v léčbě nějaké novinky?

Od dubna používáme v Česku i injekční formy aplikace. To je úplná novinka. Na aplikaci je třeba chodit do HIV centra a aplikuje se po jednom až dvou měsících. V ČR ji používají první pacienti, ale v okolních evropských zemí se tato léčba používá už rok a v USA dokonce dva roky.

Má nějaká omezení?

Pacient musí na injekce chodit pravidelně, takže u nespolehlivých pacientů to není preferovaný režim léčby. Nebo u pacientů, kteří nejsou ten interval schopní dodržet, třeba když hodně cestují.

Dále nesmí mít pacient žádnou rezistenci na antivirotika, která to léčivo obsahuje, ani žádné předchozí selhání té léčby. Taky to není vhodné u pacientů s vyšším BMI, u některých variant viru a u pacientů, kteří nemají nulovou virovou nálož. Vždy vybíráme léčbu pacientovi na míru.

Hraje roli i životní styl? A teď myslím, když se třeba někdo účastní chemsex akcí nebo bere drogy.

Určitě je to jedna ze složek, které posuzujeme. U moderních léků nejsou problém interakce s drogami, spíš to, že si pacienti pod vlivem takové látky léky nevezmou. Navíc u chemsex akcí je riziko poranění nebo, když pacient není na nule, že nakazí někoho dalšího. Ale léčíme i uživatele chemsexu nebo lidi závislé na drogách. To není důvod, aby se neléčili.

Někdy se setkávám s názorem, že se díky moderní medicíně přestali lidé HIV bát a chovají se rizikověji. Je to pravda?

To je těžké posoudit. Vždy jsou lidé zodpovědnější a méně zodpovědní. Ale třeba v komunitě mužů majících sex s muži v posledních letech čísla incidence HIV nestoupají. Popisuje se větší výskyt pohlavně přenosných nemocí v souvislosti s PrEPem, ale je to dané tím, že se to více testuje. Kdo chce brát PrEP, musí chodit na pravidelné kontroly, takže se zachytí i řada bezpříznakových průběhů a vstupních infekcí. Ti lidé mají naopak své zdraví pod větší kontrolou.

Co pacienti, kteří se o svém HIV dozví až v pokročilém stádiu nemoci? 

Když se to zachytí včas – typicky třeba u mužů majících sex s muži, kteří se chodí testovat pravidelně – tak léčba funguje krásně a délka života je srovnatelná s lidmi, co tu nemoc vůbec nemají. Ale když se zachytí pozdě, je prognóza mnohem horší. I některé pacienti s velmi pozdní fází diagnózy a těžkými komplikacemi se podaří dostat do výborného stavu, ale je to velmi individuální.

Před nějakou dobou proběhla médii zpráva, že se člověka s HIV podařilo vyléčit. Proč se ta metoda nepoužívá běžně?

Tam se jednalo o pacienty, kteří měli k HIV ještě nějakou život ohrožující hematoonkologickou nemoc, kvůli které museli podstoupit transplantaci kostní dřeně. Ta dřeň byla od dárců se vzácnou mutací, která viru HIV neumožňuje navázání, a nedochází u nich k projevům HIV pozitivity. Ale ten zákrok je sám o sobě extrémně rizikový, smrtnost je asi třetinová. Používá se jen u případů, kde není jiná možnost.

Je pravděpodobné, že se z HIV stane běžně vyléčitelná nemoc?

Že by to byla záležitost nejbližších let, si nemyslím. Běží výzkumy, ale zatím to realita není. Takže je důležité, aby lidé chodili na testy, léčili se a tím se nemoc dále nešířila v populaci. V české společnosti žije asi 600 lidí, kteří o své HIV pozitivitě neví. A naprostá většina z nich jsou hetero muži. HIV se netýká jen mužů majících sex s muži. Pokud člověk měl rizikový styk, je vhodné se nechat otestovat.