Vrásky, pigmentové skvrny či znaménka neodráží stárnutí. Pokožka naopak určuje naše zdraví. Lze si tak péčí o pleť prodloužit život?
Pleť a zdraví
Trendy v péči o pleť se mění, stejně jako se mění jistý vzhledový „ideál“. Není to tak dávno, co se všichni v létě nadšeně smažili na sluníčku a následně se pyšnili tím, jak rozsáhlé „sežehnutí“ se jim u vody podařilo ukořistit. A protože opálení časem vybledlo, řada fanoušků zlatavé pokožky neváhala v chladnějších měsících vyrazit i do solária. I když i dnes mnozí svá těla vystavují paprskům, ať už těm přírodním, nebo umělým, rozhodně ve společnosti panuje vyšší povědomí o souvisejících rizicích. Jednoduše řečeno, každý si již rozmyslí, zda chce riskovat např. rakovinu kůže… a pak se raději důkladně natře kvalitním krémem a většinu dovolené stráví pod slunečníkem.
Každopádně pokud bychom přistoupili na premisu, že pokožka v sobě odráží náš věk, a tedy i životní styl, jen málokdo by chtěl působit jako seschlá švestka. K tomu pak samozřejmě nepřispívá jen vystavování se sluníčku, ale i další faktory, jako např. kouření (a jeho intenzita), konzumace alkoholu, vystavení dlouhodobému stresu, nedostatek spánku. Jenže jak naznačují nejnovější výzkumy, to, jak naše pokožka vypadá, zdaleka není jen důsledkem toho, jak žijeme.
Zdroj: GiphyVzhůru nohama
I když jsme ale doposud žili v přesvědčení, že náš nezřízený životní styl se na naší pokožce odráží, tak jednoznačné to není. Sama pokožka má v celém procesu stárnutí mnohem „aktivnější roli“. Co to v praktické rovině znamená? Že vrásky, suchá kůže, pigmentové skvrny apod. stárnutí způsobují, namísto toho, aby byly jeho projevem. Možná to muže být šokující zjištění. Ovšem tuto tezi předznamenal již poměrně dávný výzkum, který byl součástí studie, jejíž počátek se datuje do sedmdesátých let minulého století. Tzv. Baltimore Longitudinal Study se zaměřila na časosběrný výzkum napříč tisíci muži i ženami s jasným záměrem – zjistit, jak se jejich zdraví v čase vyvíjelo a jak samotný proces stárnutí ovlivnily genetické faktory a také prostředí.
Za dvě dekády shromažďování dat pak vědci přišli s několika poměrně zajímavými závěry – např. že muži, kteří nejsou emočně stabilní, vykazují vyšší riziko onemocnění srdečními chorobami. Ovšem tím nejpozoruhodnějším zjištěním bylo to, že vzhled člověka v podstatě velmi přesně odráží to, jaké je jeho zdraví. A k témuž dospěl i relativně nedávný výzkum, který došel k závěru, že lidé, kteří vypadají o deset let starší, než je jejich skutečný věk, mají také s 99% pravděpodobností různé zdravotní problémy.
Výzkumníci vlastně dospěli k názoru, že zdraví pokožky je možné využít k předpovědi mnoha zdánlivě nesouvisejících faktorů předjímajících zdravotní stav – od hustoty kostí až po riziko rozvoje neurodegenerativních onemocnění nebo úmrtí na kardiovaskulární choroby. Ovšem jelikož poznatky se postupně kupily, odborníci začali zvažovat, zda vlastně všechno není trošku jinak a pokožka není jen projevem všech „vnitřních škod“, jimiž tělo trpí.
Není věk jako věk
Při určování lidského stáří je samozřejmě nejsnazším a nejběžněji užívaným ukazatelem věk. Ten, který se odvíjí od roku narození. V takovém případě se jedná o věk chronologický. Ovšem nikoho asi nepřekvapí, že jeho výpovědní hodnota nemusí být vždy stoprocentní. Ostatně, zatímco někdo ve třiceti letech vypadá ještě stále jako puberťák, jiný může budit dojem „vyžilého“ padesátníka. I proto je tu také věk biologický. Ten ukazuje rychlost, jakou tělo stárne fyzicky, tedy to, v jaké stavu jsou jednotlivé orgány a buňky. I když ale rozdíly mezi věkem chronologickým a biologickým mohou být skutečně markantní, v určité chvíli vždy dojde k tomu, že se oba věky (ve stáří) „protnou“. Tehdy je již pokožka tenčí, postrádá svou elasticitu a objevují se na ní skvrny – buňky odpovědné za produkci pigmentu a kolagenu totiž odumírají či „stárnou“, resp. jejich obnova se snižuje a de facto tak setrvávají v určitém stand by režimu.
Co způsobuje stárnutí pleti?
Tím, co naši pokožku masivně ovlivňuje, je UV světlo, které je zodpovědné až za 80 % všech viditelných kožních změn (takže pokud byste většinu života strávili v místnosti se staženými žaluziemi, stále byste měli pleť jako miminko). Jenže kromě účinků UV záření na pokožku působí také chemická transformace. A právě ta může mít zásadní dopad na naše celkové zdraví.
Podle nejnovějších výzkumů je pak vrásčitá, nemocná či poškozená kůže součástí uvnitř těla probíhajících zánětlivých procesů, které provázejí stárnutí. „Chronologicky stárnoucí pokožka vykazuje vyšší úrovně exprese celého panelu zánětlivých cytokinů a chemokinů,“ vysvětlil tak vědecký pracovník z univerzity v San Franciscu, Quing Man. Tyto chemikálie pak dle jeho slov lokálně ničí kolagen a elastin, což vede k dalšímu ztenčování kůže, vzniku vrásek a snížené elasticitě pleti. „Narušují také kožní bariéru, zvyšují ztrátu vody a náchylnost ke stresorům,“ dodává další odborník, Tuba Musarrat Ansary. A nakonec do hry vstupují i buňky, které jsou poškozeny zmiňovaným UV zářením či samotným stárnutím – a také ony uvolňují své zánětlivé chemikálie. Důsledek? Chemikálie, které poškozená a nemocná kůže uvolňuje, se rychle dostávají do krevního oběhu, kde přicházejí do styku s dalšími tkáněmi, které v konečném důsledku dále poškozují. A to včetně srdce a mozku. Výsledkem je nakonec rychlejší stárnutí a zvýšené riziko vzniku celé řady poruch.
Zatímco doposud byla tedy stárnoucí či nemocná pokožka spojována s nástupem kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky II. typu a kognitivními poruchami, stejně jako s rozvojem Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby, nyní se zdá, že celý systém je mnohem složitější a ne tak přímočarý. V podstatě totiž platí, že vhodnou péči o pokožku lze přecházet nejen jejímu vizuálnímu stárnutí, ale obecně stárnutí a poškození celého organismu. Až vás tedy zase někdy budou sluneční paprsky lákat, abyste jim vystavili své tělo, raději si to důkladně rozmyslete. A pleť také adekvátně před sluníčkem chraňte a dostatečně ji hydratujte – právě tak si lze prý zajistit skutečně lepší zdraví i delší život.
