Aquaholismus je závislost na vodě, která vypadá jako zdravý životní styl, její důsledky jsou ale vážné. A ano, opravdu se můžete přepít

Bez vody by nebyl život. Kromě toho, že se v ní život na naší planetě vyvinul, je voda pro život stále nezbytná. Potřebují ji rostliny, potřebují ji zvířata a potřebujeme ji i my. Což se projevuje třeba i tím, že je nám od malička vštěpováno, jak důležitý je pitný režim a že musíme hlavně dostatečně pít.

Naše tělo vodu potřebuje pro chemické procesy, které v něm probíhají – od trávení až po vylučování. Voda je základní složkou krve, roznáší po těle živiny a další užitečné látky, a toxiny se pomocí vody z těla zase odstraňují. Není proto divu, že všechny rady o zdravém životním stylu jako základ zmiňují dostatečný příjem vody.

Kolik vody máme za den tělu dodat umí říct nejspíš už i děti na základní škole. Číslo 1,5 až 2 litry je natolik omílané, že ho prostě nejde zapomenout. Pochopitelně je to ale jen orientační množství, protože skutečná potřeba vody závisí na mnoha faktorech. Jsou jimi pochopitelně teplota a fyzická aktivita, ale také třeba těhotenství, nemoci (například diabetes) nebo třeba některé léky. To všechno může vést ke zvýšené potřebě pít.

Aqaholismus neboli polydipsie

Existují ale i lidé, kteří mají potřebu pít, aniž by k tomu měli reálný důvod. Jsou zdraví, není jim horko, nepotí se při tělesné námaze, ale stejně si neumí představit, že by každou chvilku neupili několik doušků. Postupným celodenním ucucáváním jsou pak schopní vypít mnohonásobně víc vody, než tělo potřebuje. Proč? Protože trpí tzv. aquaholismem neboli závislostí na vodě.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

To je i případ 22leté Sáry. „Vždycky jsem argumentovala tím, že voda je pro nás zdravá a pomáhá nám se detoxikovat. Všichni jsme slyšeli o tom, jaké má voda výhody, takže jsem jí pila spousty a spousty. Od probuzení až po usnutí. Když u sebe nemám láhev s vodou, připadám si paranoidní. A když zkusím hodinu nepít, cítím se dehydratovaná a začne mi třeštit hlava. Dostalo se to až do stavu, kdy nevím, jak přestat.“

Sára je typickým příkladem aquaholika, člověka, který trpí závislostí na nadměrném pitím vody. Ať to zní jakkoliv kuriozně, lékařská věda bere takové případy vážně a má pro tento stav i odborné pojmenování: polydipsie. Jako polydipsie se označují situace, kdy je někdo závislý na pití více než 3 litrů vody denně, někteří lidé ale přijímají ještě dramaticky větší množství této tekutiny. Klidně i 25 litrů za jediný den!

Přepít se k smrti

Pokud si říkáte, že takové množství vody nemůže být zdravé, máte naprostou pravdu. Pokud není potřeba přijímat vodu vyvolaná nějakým fyzickým stavem, je v nepořádku jakékoliv větší pití vody než ony doporučované dva (a něco) litry vody denně. Tělo víc vody totiž prostě nepotřebuje. Respektive potřebuje, aby jí nebylo příliš. Protože všeho moc škodí, a platí to i o vodě.

Jakmile začne být v těle moc vody, začnou ledviny šlapat na plné obrátky, aby ji z těla dostaly pryč. Hodně vody tak nutně znamená, že se vám bude chtít pořád na záchod. Jenže ledviny dokážou pracovat jen určitou rychlostí. Kromě toho, že pak trpí pod neustálou zátěží, také nezvládají udržet správně hustou krev.

Při přílišném zředění krve v ní klesá správná hladina sodíku a nastává stav označovaný jako hyponatremie. Buňky v těle se začínají nacucávat přílišným množstvím vody, dochází k poškození orgánů i kostí. A kritické škody hrozí mozku. Jeho buňky nabývají kvůli spoustám vody na objemu, ale lebka není nafukovací, takže roste nitrolebeční tlak. Dochází k urputným bolestem hlavy a ve vážnějších případech také ke ztrátě vědomí, upadnutí do kómatu a také smrti. A to všechno jenom z toho, že příliš pijete.

Co způsobuje aquaholismus a jak se léčí

Není-li nadměrná potřeba pít způsobení nějakou nemocí (například cukrovkou, kdy je žízeň vyvolaná vysokou hladinou krevního cukru), pak jde o psychiatrický problém – závislost. Bývá označovaná jako PPD (psychogenická polydipsie), syndrom nadměrného přijímání vody, který má mentální příčinou.

Postihovat může lidi s jinými psychiatrickými diagnózami – psychózami, poruchami nálady, depresemi, schizofrenií, úzkostnou poruchou, anorexií a jinými. Teoreticky si ale závislost na vodě může někdo „vypěstovat“ i prostě sám. Konkrétní příčiny totiž nejsou zatím plně vědecky prozkoumané.

Léčba závislosti na vodě má také různou podobu. Základem je omezování příjmu vody, denní kontrola hmotnosti a dodávání chybějícího sodíku (formou chloridu sodného neboli kuchyňské soli). Zvládání závislosti může být také řešeno behaviorálním a psychologickým přístupem a pomocí medikace.

Pokud máte pocit, že se vám potřeba pít vymyká z rukou, měli byste se obrátit na svého praktického lékaře a poradit se s ním o dalším postupu.