Sexuální závislost ničí radost z erotiky i ze života. Nejvíc se týká mužů, ale postihnout může kohokoliv. První krok ke zlepšení je stejný, jako u všech závislostí

Přirozený, normální, zdravý, potřebný, krásný a příjemný. To všechno může být sex. Když se ale touha po sexuální stimulaci zvrtne a začne přehlušovat jiné aspekty v životě, začíná jít do tuhého. Sexuální závislost je potvora, která umí zničit vášeň, potěšení, intimitu i všechno ostatní. Jako každá závislost vede i ta sexuální často k depresím, úzkostem, nefunkčním mezilidským vztahům a obecnému strádání.

Americká psychiatrická asociace sice závislost na sexu vyškrtla ze svého Diagnostického a statistického manuálu duševních onemocnění (DSM-5), přesto se o ní stále píše, odborníci ji řeší a také se stále léči. Navíc ji i přes vyškrtnutí lze stále diagnostikovat.

Mechanismus závislosti

Závislost je psychiatrické onemocnění. Její projevy jsou způsobené fyzickými změnami v mozku a proto je tak těžké s ní sám od sebe přestat. Jde o poškození centra odměn v mozku, které pak nefunguje správně a místo, aby odpovídalo radostí a uspokojením na běžné zdravé podněty, potřebuje pro stejnou reakci návykovou látku nebo chování, na kterém je člověk závislý.

Centrum odměny je jedním z nejstarších center v mozku a funguje vlastně velmi prostě. Vzniklo jako pojistka, že si vštípíme chování, která nám pomáhají přežít. Jako například jezení. Když jíme jídlo, centrum odměny vyloučí dopamin, hormon, který vyvolává pocit uspokojení. To nás pak motivuje k jezení v budoucnu.

Problém je v tom, že dopamin umí ve velkém množství uvolňovat také látky nebo činnosti, které zdravé nejsou. A velkým množstvím myslíme gigantické množství. Například drogy uvolňují desetkrát víc dopaminu, než je přirozené. Stejně tak závislostní chování vede k uvolnění spousty dopaminu. Mozek si pak takové chování spojí s tím, že po něm následuje pocit radosti a uspokojení, a požaduje jeho opakování.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Problém je ale v tom, že záplava dopaminu postupně oslabuje receptory, které na něj reagují. A ty pak potřebují hormonu víc a víc, aby dali stejnou odpověď, že teď se cítíme dobře. A pekelná spirála se spustila. Je potřeba víc a víc dopaminu, víc a víc patologického chování, ale receptory se tím víc a víc otupují. Takže je třeba zvyšovat dávky drog, chování opakovat, víc a intenzivněji. Receptory křičí po dopaminu a přitom jsou jim zalité. Tuto mechaniku lze ale naštěstí opravit, patologické dráhy v mozku přepsat a receptorům dát odpočinout, dokud se nezregenerují.

Ačkoliv je sex vlastně přirozený zdroj dopaminu, je problém nejspíš v tom, že v dnešní době je tak snadno dostupný. Lze ho mít na pár kliknutí, lze si ho koupit. A sexuální uspokojení a stimulaci lze najít také v pornografii, která je schopná mozek prakticky „utopit“ v dopaminu.

Příznaky sexuální závislosti

Typickým znakem, který má mnoho látkových i nelátkových závislostí společných, je tendence závislého člověka své chování tajit a skrývat. Je proto možné, že si okolí dotyčného nemusí závislosti vůbec všimnout. Minimálně tedy zpočátku, později totiž může být nápadné právě tajnůstkářské a vyhýbavé chování, které začne jeho blízkým říkat, že tady není něco v pořádku.

V jiných případech jsou ale příznaky sexuální závislosti jasně patrné. A znát příznaky je důležité také v případech, kdy chceme o nezdravém přístupu k sexu uvažovat sami u sebe. Sexuální závislost je závislost, proto je mnohé z příznačného chování obdobné jako třeba u závislosti na cigaretách nebo gamblerství. Mezi projevy sexuální závislosti patří následující:

• Neustále přítomné vtíravé sexuální myšlenky, erotické představy, sexuální fantazie. Dotyčný velmi často myslí na sex a má problém se dotěrných myšlenek zbavit.
• Zaujetí sexem, a to i v případech, kdy to narušuje ostatní život – každodenní aktivity, práci, výkonnost, soustředění, povinnosti
• Sex a sexuální stimulace zabírající stále větší část života. Přítomná je také ztráta zájmu také o věci, které dotyčného dříve bavily. Opouštění koníčků a jiných zájmů, vyplňování volného času sexem a dalšími aktivitami
• Upřednostňování sexuálního uspokojení před povinnostmi a následné problémy např. v práci nebo ve škole
• Pocit viny a studu po sexu nebo souvisejících aktivitách
• Neschopnost (i přesto) s takových chováním přestat, omezit ho nebo ho kontrolovat
• Lhaní a snaha chování tajit a maskovat
• Vystavování se nebezpečí kvůli sexu
• Velké množství sexuálních partnerů, vztahy na jednu noc, využívání prostituce, podvádění ve vztahu – žádné z těchto chování není samo o sobě znakem sexuální závislosti, zároveň jsou to ale projevy, které sexuální závislost velmi často provázejí.

Sexuální závislost je také častější u mužů než u žen, a to asi dvojnásobně. 2 ze 3 závislých jsou muži. Dáno je to osobnostními rysy jako „otevřenost k novým zkušenostem“ nebo „neuroticismus“, které jsou u mužů čstější.

Sexuální závislost bez sexu

Je třeba si uvědomit, že ačkoliv je základním příznakem sexuální závislosti skutečnost, že dotyčný má patologickou potřebu sexuálního uspokojení, nemusí se taková závislost projevovat nutně nesmírným množstvím sexu jak takového. V mnoha případech se sexuální závislost projevuje jako závislost na pornografii nebo na masturbaci. Může jít sice o samostatné závislosti, ale mnohdy bávají propojené a přidružené k sobě. Člověk trpící sexuální závislostí tak má například potřebu mít velké množství sexu, jakmile to ale není možné, konzumuje pornografii a nahrazuje jí jinou normální zábavu a trávení volného času.

Léčba sexuální závislosti

Stejně jako u všech ostatních závislostí je prvním krokem ke zlepšení vůbec zaregistrovat, že je něco špatně. Zejména u sexu může být jeho velká potřeba pokládána za vášnivost a náruživost. Což klidně může být ten případ. Výstražný majáček by se měl rozblikat, když začne potřeba zasahovat do ostatního života. Když to přestane být pod kontrolou.

Což znamená, že je třeba si nejen všimnout problému, ale také si ho následně přiznat. Nikdo nechce být závislý. Bez uvědomění ale nemůže přijít řešení.

Samotná léčba pak může probíhat různými způsoby. Někdo je teoreticky schopný dospět ke zlepšení sám, většinou je ale potřeba pomoc odborníka – psychologa, psychiatra, terapeuta, sexuologa nebo také adiktologa. Podle potřeb dotyčného se pak volí léčba, které může obsahovat kognitivně-behaviorální terapii, skupinovou terapii, terapeutický pobyt (v léčebně) nebo jiné přístupy. Je třeba odhodlání, ale vrátit do sexu a do života radost a uspokojení není nemožné.