Vědci umí určit "kritický počet selhání", po nichž (zaručeně) následuje úspěch. Kolikrát je tedy nutné selhat při cestě k cíli?
Straight friendly
Zdroj: AdobeStock

Vědci umí určit "kritický počet selhání", po nichž (zaručeně) následuje úspěch. Kolikrát je tedy nutné selhat při cestě k cíli?

Dosáhnout úspěchu jistě není snadné. A to navzdory tomu, že úspěchy druhých se pozorovatelům zvenčí často mohou zdát neuvěřitelné a nezasloužené. Jak se ale ukazuje, úspěch je prakticky vždy vykoupen celou řadou selhání a neúspěchů. I proto se tedy vědci zaměřili na pomyslnou „rovnici úspěchu“ a to, po kolika selháních se v průměru dostaví (téměř zaručený) úspěch. K čemu dospěli?
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
8. 6. 2023

Úspěch nečekejte hned...

Různých příběhů o tom, jak pozoruhodné úspěchy začaly podobně pozoruhodnými neúspěchy, existuje celá řada. T. A. Edison rozhodně jen tak nenapochodoval do laboratoře a nevynalezl žárovku. Předcházelo tomu nepočítané množství pokusů, které nikam nevedly. J. K. Rowling zase dvanáctkrát v různých vydavatelstvích odmítli, než se jí podařilo první knihu o Harrym Potterovi publikovat. Podobných inspirativních příběhů existuje řada, ale vědce začalo zajímat, proč nakonec uspěje jen pár vyvolených, zatímco ti ostatní stále končí ve slepé uličce. „Pokud pochopíme proces dosažení úspěchu, mohli bychom předvídat, zda se jednou stanete vítězem, ačkoliv zatím jste stále na straně poražených?“ položil si tedy zásadní otázku Dashun Wang, docent v oboru managementu, který také řídí Centrum pro vědu a inovace (CSSI).

Ve výročním vydání časopisu Nature tedy Wang se svými kolegy představil matematický model, dle nějž by mělo být přesně možné určit, co odlišuje ty, kteří uspějí, od těch, kteří se o úspěch jen snaží, ale pouze selhávají. Ačkoliv to zní poměrně vědecky, základní zjištění je docela prozaické: úspěch (a jeho dosažení) spočívá v tom, že se člověk musí poučit ze svých předešlých chyb – např. pokračuje ve vylepšování nefunkčních částí projektů, spíše než aby je zcela „shodil pod stůl“, a samozřejmě také dokáže rozpoznat, v čem vlastně chyba vedoucí k selhání spočívala. To nakonec dává docela smysl i v rovině klasického „selského rozumu“. Jenže pak do hry vstupuje ještě tzv. „bod zlomu“.

Kritický bod zlomu?

Podle vědců de facto existuje moment (počet selhání vyvážených schopností poučit se z nich), jehož když člověk dosáhne, k úspěchu je již „předurčen“. I když to bude znít možná celkem nemotivačně, pokud se k tomuto bodu jen přiblížíme, ale neposuneme se dál, výsledkem je, že se budeme jen točit v začarovaném kruhu neúspěchů. „Lidé, kteří se ocitnou těsně před kritickou hranicí, a lidé, kteří ji překročí, mohou být vlastně úplně stejní – výsledek jejich snažení bude ale diametrálně odlišný,“ tvrdí Wang. Ten přitom se svými kolegy analyzoval hned trojici souborů dat, které obsahovaly informace o rozmanitých typech úspěchů a neúspěchů – jednalo se např. o žádosti o granty, start-upy, kterým se podařilo získat financování, ale také o teroristické útoky realizované mezi lety 1970 a 2016. Jakkoliv jsou „úspěchy“ v těchto případech odlišné, všechny podle výzkumníků vykazují podobné a předvídatelné vzorce.

Zdroj: Giphy

Štěstí x učení

Teze, zda je úspěch výsledkem štěstí, nebo stálého učení se a zdokonalování, se samy nabízejí. I proto tedy vědci testovali obě možné teorie. Pokud jde o štěstí (či náhodu), selhání a úspěchy jsou rovnoměrné a vyvážené (podobně, jako by tomu bylo třeba při házení mincí). To, co bylo dříve, nijak neovlivňuje, co bude potom – ani stý pokus nebude o nic úspěšnější, pokud nedojde k systematickému zlepšení se. I proto se tedy výzkumníci ve sledovaném vzorku blíže zaměřili na první a poslední pokus těsně před dosažením úspěchu. A analýza prokázala, že teorie náhody naprosto neobstojí.

Tipy redakce

Ve všech třech souborech dat totiž vykazoval předposlední pokus vyšší pravděpodobnost úspěchu než pokus první. I když by se dalo odtušit, že šance na úspěch se dramaticky zvyšují s každým neúspěchem, výsledky bádání vlastně poukazují na něco jiného. „I když se výkon v průběhu času zlepšuje, stále dochází až k nečekaně vysokému počtu dalších selhání. To značí, že se sice člověk snaží, ale někde uvíznul,“ vysvětlil Wang. A tak s kolegy sestavil model, jenž má fungovat jako určitý „prediktor úspěchu“.

<Path> Jak bude vypadat příští pandemie? Přijít může dřív, než si myslíme, varují vědciZdroj: iflscience.com, theguardian.com, uottawa.ca, royalsocietypublishing.org, inhabitat.com, weforum.org, news.sky.com,

Co předznamenává úspěch?

Podle vědeckého modelu má každý pokus o to uspět několik složek (např. úvodní část, taktiku apod.). I když realizace následně selže, je třeba, aby člověk dokázal určit, které části byly dobré, které je třeba přepracovat a kterých se zcela zbavit. Přitom platí, že někteří lidé se ze svých neúspěšných pokusů poučí více než jiní – a ti, kteří se učí více, pak samozřejmě mohou při dalších pokusech využít více svých předešlých poznatků.

I když není nutné poučit se ze všech svých předcházejících selhání, vědci určili minimální počet neúspěchů, které člověk musí pro dobrání se k cíli zažít. Např. v případě získávání grantů, které bylo testováno, dosahovalo toto číslo k hodnotě tři. To není rozhodně nijak závratné číslo. Jenže jak Wang shrnul slova T. A. Edisona, „lidé se vzdávají, protože nevědí, jak blízko úspěchu jsou. My to nyní dokážeme určit.“ Když jsou tedy k dispozici data o něčím neúspěchu, lze díky aplikaci adekvátního vzorce zjistit, jak blízko je naopak úspěch.

Až tedy budete mít zase jednou pocit, že se vám nic nedaří a úspěchu se nedočkáte, mějte na mysli, že váš cíl je možná na dosah.

Zdroj: fi.edu, today.com, businessinsider.com, nature.com, frontiersin.org, ide.mit.edu

Populární
články

E-Shop