Nejlepší čas kdy zatočit s odkládáním je teď. Způsobů je celá řada a některé se vám dokonce budou líbit. Hlavní je laskavost k sobě samému

Prokrastinace je past, do které se chytne hodně lidí. Kolotoč odkládání, brutálního výkonu na poslední chvíli, vyřízenosti a nechuti se do čehokoliv pouštět a následné opakování stejného scénáře znovu a znovu. A to vůbec nejhorší: jasné uvědomování si, že je to špatně, že to nefunguje, výčitky a pocit viny.

Co přesně je prokrastinace? Specifický typ odkládání povinností, kdy místo té velké, o které víte, že je důležitá, uděláte raději milion jiných menších. Na rozdíl od lenosti vlastně pořád něco produktivního děláte, jen ne to, co byste měli dělat nejvíc. I proto je někdy těžké se přistihnout, že odkládáte. Možná vás ale uklidní, že v tom nejste sami – s nezdravým odkládáním má v nějaké formě zkušenost až 90 % lidí.

Strach je nejhorší kuchař

Odkládání důležitých úkolů na poslední chvíli (a někdy až za ni) je chyba, o které víme, tak proč je tak těžké ji napravit? Důvodů je několik. Jedním z těch častých je strach. Z čeho? Že to nedokážeme. Nemusí přitom jít o vědomou hrůzu z daného úkolu, ale přítomné podvědomé obavy, že se nám daná věc nepodaří, nebo že bude nepříjemná, znamenají, že se nám do ní nechce. V případě perfekcionistů je to pak ještě zhoršeno tím, že „potřebují“ aby byl výsledek dokonalý, a tak se vyhýbají úkolům, protože je lepší je neudělat než „selhat“ tím, že nebudou splněny dokonale.

Strach je dobrý sluha, ale zlý pán. Evoluce nám dala pocit strachu, aby nás chránil před nebezpečím. Jenže někdy nám žádné reálné nebezpečí nehrozí, případně ho můžeme sami odstranit. V případě odkládání se můžeme bát třeba toho, že úkol bude stresující – jenže stres může být dán tím, že všechny úkoly děláme na poslední chvíli. Co pomůže? Třeba vědomí, že i když se úkolu bojíme, neznamená to, že bude náročnější než jiné.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Opakování matka blbosti

Dalším z důvodů pro opakování chyby jménem odkládání je fakt, že náš mozek je naučený pracovat podle vzorců. Okolní svět nás bombarduje neuvěřitelným množstvím informací, a aby se z toho mozek nezbláznil, filtruje je a jedná podle předem naučených šablon.

Mozek má navíc tendenci fixovat si to, co se opakuje. Takže pokud opakujete nějaké chování, naučí se, že to je ta správná cesta. Je paradoxně jedno, že vy to rozumem vnímáte jako chyby, protože ono to nakonec fungovalo. Úkol jste nakonec přece splnili, nebo ne? Mozek, zrádce, se naučí, že odkládání funguje, a bude tuto strategii příště aplikovat znovu. Respektive bude se o to automaticky snažit, můžete to ale změnit. Funguje to totiž i naopak – opakováním chování, které si chcete osvojit jako nové, postupně mozek zase naučíte, že tohle je ten funkční model. Tady je několik věcí, které vám nastartování toho příjemného neodkládacího života usnadní. A mimochodem, nejlepší je začít hned. Protože když to budete odkládat, budete na to myslet, a bude vás to zase stresovat.

Zaměřujte se na úspěchy

Hlavní při zvládání prokrastinace je laskavost k sobě samému. Protože když jsme v psychické nepohodě, má mozek tendenci sklouznout zpět k zajetým vzorcům, které má vyzkoušené jako bezpečné – které ovšem znamenají také odkládání. Proto je důležité sám sebe nestresovat výčitkami, že zase něco děláte špatně. Místo toho se pochvalte, že jste si toho všimli a máte tak možnost to změnit.

A chvalte se také za své úspěchy. Připomínejte si je a lebeďte si v nich. Je totiž prokázané, že lidé, kterým byli připomínána jejich selhání, měli tendenci opakovat své chyby. Princip je stejný jako výše: připomínky selhání = neradost = stres = potřeba uklidnění = zpět do zajetých kolejí. Naopak u těch, kdo byli upomínání na své úspěchy, byla větší pravděpodobnost, že je zopakují.

Dovolte si chyby

Chybovat je lidské. Všichni děláme chyby. Jasně, je něco jiného odpouštět je ostatním a odpouštět je sobě, ale bez toho to zkrátka nepůjde. Když si totiž dovolíte chybovat, zbavíte se stresu z toho, že danou věc nezvládnete udělat (dokonale). Sami byste pár chyb druhým odpustili, můžete je tedy odpustit i sobě. Navíc určitě nejsou tak velké, jak si myslíte. Opět – zaměřte se na úspěch, nikoliv na nedostatky.

Řekněte si o pomoc

Víte, že je úplně v pořádku nebojovat s úkoly sám, ale říct si o pomoc? Nemusíte se za to stydět a nemusíte se tomu vyhýbat. Když na věc, kterou odkládáte, nebudete sami, bude se vám do ní pouštět mnohem snadněji. Navíc to, že si řeknete o pomoc, je už samo o sobě krokem ke splněnému úkolu. Obrátit se můžete na kolegy, kamarády ale klidně i na šéfa (ten naopak možná ocení, že máte proaktivní přístup, uvědomujete si své nedostatky a chcete najít nejlepší řešení díky spolupráci s někým, kdo má více zkušeností). Nebo si najděte postup jak daný úkol splnit snadno a rychle na internetu. Nemusíte dělat všechno sami, využívat existující zdroje není známkou neschopnosti, ale laskavosti ke svému času a potřebám.

Odměňujte se

Podařilo se vám udělat úkol včas? To si zaslouží odměnu! A to myslíme smrtelně vážně. Odměny jsou totiž nejen příjemné, ale pomáhají učit mozek, že toto je ta správná cesta. Je jedno, jestli si dáte čokoládu, pustíte film nebo kouknete na pár hot influencerů na Instagramu. Hlavní je, abyste se za správné chování odměnili a radovali se z toho, že se vám to povedlo.