10 tipů, jak se v on-line prostoru nechovat jako asociál a jak se sami můžeme vyhnout zlu
1) Co neunese reál, neunese ani internet
O různých tématech je možné vést tvrdé diskuse skoro až na dřeň, na ostří nože, přesto vzájemně bez okopávání kotníků, zesměšňování a dalších argumentačních faulů. Než někomu napíšete něco hnusného, zkuste si to prohnat jednoduchým filtrem: řekli byste to takovému člověku i do očí při debatě u kafe nebo u piva? To si lidí víc vážíme: pracují všechny vjemy, vnímáme spí, že je to lidská bytost. Pokud víme, že bychom se tak ve skutečnosti nikdy nevyjádřili, ani na net to nepišme. Jde vlastně o zlaté pravidlo takzvané netikety. Je jasné, že by šlo jen o hrocení debaty, odbíhání od podstaty problému, o který se přete.
2) Poučujte s respektem
Pokud zjistíte, že se váš protějšek v něčem mýlí, můžete buď nasadit silácká ramena a vysmát se mu, nebo mu napsat s respektem: „Sorry, ale zrovna v tomhle se určitě pleteš, protože a proto…“. Je pak určitě větší šance rozvést debatu dál. Jinak se začnete točit v kruhu ohledně toho, kdo z vás dvou je větší inteligent. Nebo hlupák.
3) Argumentační faul ad hominem
Argumentačních kiksů děláme spousty. Často nevědomky. Nechceme-li ale debatu zradikalizovat (prostě pokud do ní už nejdeme s tím, že se chceme pohádat), tak nebudeme používat útoky na osobu názorového oponenta (argumentum ad hominem). Třeba posměšné oslovení jako „chlapečku“, „holčičko“, „inteligente“, „princezno“, nebudeme útočit na věk („dědek mi nemá co radit“/„ty cucáku, ty o tom ještě nic nevíš“), nepoužijeme ani urážlivé asociace („podobné myšlení jako ty měl Stalin/Hitler“) a podobně.
4) Zdrojujte
Pokud přijdete s tvrzením, které není úplně známé (tedy například tak jako fakt, že země je kulatá), pro věrohodnost přidejte rovnou i odkaz na věrohodný zdroj. „Nauč se googlovat“ je diskusní faul. Některé věci se nedají tak lehce dohledat.
5) Buďte přesní
Debatu často vyhrotí neporozumění. Vyjadřujte se přesně, své argumenty klidně zopakujte, aby bylo jasno. Předejde se tak mnoha nedopatřením. A když vám argument někoho jiného přijde moc, radši se pro jistotu zeptejte, jestli mu rozumíte dobře. Až pak se pohoršujte. Slušně.
6) Než urážet a ponižovat, radši nepsat
Znám naopak i lidi, kteří si chodí do diskusí na někom zchladit žáhu. Ale pokud nechcete působit hloupě, nedělejte to. Maximálně tak přijde falešný pocit uspokojení, jak jste to někomu natřeli, nic dobrého z toho ale ve skutečnosti nevzejde. Jen prohloubení blbého pocitu, který se usadí tam někde za krkem.
7) Nekrmte trolly
Na sociálních sítích se vyskytuje zvláštní druh diskutujících, kteří ne v nějakém výjimečném afektu, ale soustavně, většinu svého volného času tráví nahazováním kontroverzních názorů on-line. Docela snadno se dají detekovat. Nemá cenu snažit se je přesvědčovat o pravdě, byť slušně, jde jim přece o něco jiného. A když s nimi zabřednete do debaty, můžete to časem vyústit také v nějaké sprosťárny z vaší strany, což přece nechceme, proto radím vyhnout se jim.
Život je krátký a také myslete na svou karmu – jsem přesvědčený, že funguje a zbytečné rozsévání zla, i když bude na oplátku, nám vždy spolehlivě vrátí.
8) Nejlepší diskuse je s reálnými známými kamarády
Best frienda, kterého znáte už ze školky, asi sprostě neurazíte. Kamarády z fotbalu, prostě lidi, s kterými se aspoň občas potkáváte, taky ne. Proto není na škodu místo čtení anonymních a žlučeplných diskusí pod články bude lepší o věcech, co vás trápí, on-line podiskutovat se skutečnými kámoši. Maximálně vám uletí nějaké to „vole“, ale to se nepočítá.
9) Pryč s emotikony
Když někomu v zatím seriózní debatě na jeho komentář napíšete, že to přece nemůže myslet vážně, k tomu emotikon šaška, deseti vysmátých tváří a lékaře a pilulky, je jasné, že ho shazujete a konverzace dál nikam nepovede. Maximálně se poštěkáte. Emotikony bychom měli tedy používat jen tehdy, když by bez nich nebylo patrné, jak přesně větu nebo celý názor myslíme.
10) Rady do seznamky
Zatím jsme se věnovali především víceméně názorovým ping-pongům, nesoudně se ale řada lidí chová i na seznamkách. Takže: pište o sobě pravdu, nevydávejte se za mladšího, hubenějšího nebo jiné pohlaví. Pravda stejně vždy vyjde najevo. Netahejte z ostatních jen fotky. Když vás někdo slušně odmítne, radši už neodepisujte, než abyste druhou stranu zahrnuly uraženými nadávkami. Třeba vás příště neodmítne…
Tvrdé on-line hádky
Výzkumníci z University of Washington provedli s téměř 260 lidmi výzkum ohledně on-line konfliktů a dospěli k názoru, že přestože jsou on-line prostory jsou často popisovány jako toxické a polarizující, lidé překvapivě chtějí mít složité on-line konverzace. Často se jim ale radši vyhnou, aby si nepoškodili vzájemné vztahy. Bohužel před nimi ale hodně utíkají i tak, když si názorového soupeře zablokují či udělají jiný krok, z kterého nevede cesta zpátky.
Psychologie trollů
V souvislosti s tím, co internetu nedělat, je určitě dobré přečíst si, co spojuje ty nejhorší internetové postavy – trolly. John Suler z katedry psychologie z Rider University je zkoumal a našel pro ně řadu věcí, které je ovlivňují.
Týká se jich takzvaná toxická dezinhibice (hrubé výrazy, tvrdá kritiku, hněv, nenávist nebo až hrozby), což je podle psychologa slepé uvolnění silných potlačovaných emocí bez toho, aby to pro ně mělo nějaký pozitivní přínos. John Suler prozkoumal šest faktorů, které se vzájemně ovlivňují při vytváření tohoto online disinhibičního efektu: disociativní anonymita, neviditelnost, asynchronicita, solipsistická introjekce, disociativní představivost a minimalizace autority.
Velkou roli hraje anonymita (neznáš mě) a neviditelnost (nevidíš mě), pak odpoutání od své internetové postavy, kterou jsme stvořili, odmítání zodpovědnosti za ni, de facto nečekaná třídní rovnost apod. Podrobněji v češtině zde.
