Výživová specialistka Gajdošová: „Náhražky masa či mléka nejsou pro člověka nezbytné ani lepší, stravovat bychom se měli spíše intuitivně“
Markéto, pro dokonalý vzhled jsou dnes lidé schopní udělat kdeco, drží nespočet diet – a efekt se často nedostaví. Jak na různé módní diety z hlediska výživové specialistky nahlížíte?
Máte pravdu, že je novodobá situace ve výživě charakteristická všemožnými extrémy. Paradoxně většinou není problém, že by lidé neměli informace, ale že jich je naopak tolik, že se z nich stává chaos a je těžké třídit, v čem je pravda a čemu věřit. Když se k tomu přičte touha po expresním a slibně znějícím výsledku, u kterého má spousta lidí pocit, že si ho „přece musí vytrpět“, rigidní diety a restrikce se nabízí samy. A to je za mě přesně ten problém – jakmile se něco zakládá na tom, že saháme po krátkodobém řešení, také můžeme očekávat krátkodobý výsledek. Není náhodou, že statisticky 75-95 % lidí, kteří se do těchto diet pustí, do pěti let nabere ztracenou váhu zpět.
Kdybyste měla z výčtu existujících diet zvolit ty nejbizarnější, které by to byly? A které mají naopak potenciál fungovat?
Nejbizarnějších diet by se dalo jmenovat – od ananasové přes „tukožroutskou“ až po pseudo-detoxikační kúry. Ta jediná, která skutečně funguje, je kombinace šetrně a rozumně vedeného kalorického deficitu v doprovodu dlouhodobě udržitelného a dostatečného stravování.
Na svém webu uvádíte, že věříte „v přirozenost stravování“. Mohla byste přiblížit, co pod „přirozeností“ chápat?
Pod „přirozeností stravování“ vnímám především nutnost návratu k základnímu, opravdovému. Tedy prioritu v konzumaci základních potravin, které jsou přirozeně nabité živinami, ne konzumaci ultra-průmyslově zpracovaných potravin. Těmi sice v dnešní době regály supermarketů překypují, ale dostáváme se k tomu, že ač nás kaloricky mnohdy dostávají do velkých výšin, v rovině nutriční plnohodnotnosti tomu už tak bohužel není.
Mnozí lidé jsou dnes přesvědčeni, že „přirozené“ je vegetariánství či veganství. Má dle vašeho názoru smysl pít náhražky mléka a jíst náhražky masa?
Co se týče mého názoru na veganství a vegetariánství, ačkoliv se nejedná o směr, pod který bych se nutričně primárně podepsala, stále věřím, že v nich lze kvalitně a adekvátně fungovat, jen je nutné hlídat potenciální deficity. Náhražky mléka a masa mohou najít své využití především z pozice pestrosti zdrojů nebo v situacích, kdy si je žádají např. alergie či intolerance. V žádném případě bych je ale neoznačila za nezbytnost anebo dokonce za „lepší“ variantu. Vždy ale záleží na kontextu.
V kontextu „přirozenosti stravování“ se pak nabízí i jednoduché naslouchání svému tělu – a stravování se dle toho, o co a kdy si tělo „řekne“. Je to podle vás jedna z možných cest?
Celou tuto myšlenku popisuje a učí koncept tzv. intuitivního stravování. Označuji ho jako pomyslný zlatý hřeb stravovací cesty a bod, kam by se měl chtít dostat každý. Jedná se o nejpřirozenější (adaptivní) formu stravování zakládající se na plném naslouchání a důvěřování pocitům hladu, sytosti a signálům svého těla. Zkrátka stravovat se tak, kdy víme co, jak a proč, ale bez jakéhokoliv externího analyzování a s jistotou, že je to s respektem vůči zdraví správně.
Ačkoliv to zní paradoxně, intuitivní stravování má své parametry a jistá „pravidla“, resp. principy, které musí být zajištěné, aby mohlo funkčně fungovat. Výživově, metabolicky, hormonálně i psychicky. V dnešní době, kdy žijeme v kultuře ovlivněné nespočtem nesmyslných pravidel a nefunkčních vzorců, mají naše těla mírně zkreslenou interpretaci toho, co skutečně (ne)potřebují. Kdyby totiž intuitivní stravování vždy fungovalo, nikdo neřeší žádné problémy s jídlem, vztahem k němu, podváhou či nadváhou, ani ničím s tím spojeným. Proto rozhodně není vždy samozřejmostí a někdy je potřeba se k němu „projíst“.
Ačkoliv označení „zdravá strava“ je nepochybně velmi široké, lze se setkat s přesvědčením, že se velmi prodraží a není pro každého. Jaké možnosti „zdravého stravování“ má člověk, který si např. nemůže dopřát pravidelnou konzumaci ryb a vzhledem k aktuálním cenám v českých obchodech třeba ani čerstvou zeleninu a ovoce?
Argument, že je zdravá výživa drahá, slyším dennodenně. A ano, může být. Ale také vůbec nemusí. Mít kvalitní jídelníček nutně neznamená kupovat drahé fitness potraviny (to většinou spíše naopak) a povinně svou domácnost dotovat tunou ořechových másel. Pokud se zaměříme na konzumaci základních potravin, můžeme se naopak propracovat k nižšímu budgetu. Základem úspěchu je ale systematické plánování a strategické nakupování bez plýtvání. Pokud přijde na skutečně dražší potraviny, například ryby, něco je vždycky více než nic. Pokud se na základě nedostatečné frekvence ve stravování objeví deficity – narážím tu konkrétně např. na omega-3 mastné kyseliny – je to přesně moment pro jejich suplementaci. Co se zeleniny a ovoce týče, není vůbec špatnou volbou sáhnout po mražených variantách, které jsou mnohdy diametrálně levnější a množstevně výhodnější.
