„Ve vztahu k jídlu neexistuje neřešitelný problém, stejně jako neexistuje nezdravé jídlo,“ míní výživová specialistka Markéta Gajdošová
Markéto, mnozí lidé dnes řeší obecně svůj vztah k jídlu – a pro některé je doslova postrachem. Ostatně, předjímá to i fráze o „hřešení“, pokud sníme něco, o čem obecně panuje představa, že se jedná o jídlo nezdravé. Je tedy dort/smažený řízek/vepřo-knedlo-zelo… opravdu hříchem proti zdravé výživě?
Zdravá výživa nemá žádnou oficiální definici ani pravidla, která by kázala, co do ní patří, a co ne. Od spousty odborníků můžete často slyšet frázi „neexistuje nezdravé jídlo, existuje jen nezdravé množství“. Já s ní z velké části souhlasím, ale na druhou stranu také vnímám velikou důležitost v edukaci o nutriční plnohodnotnosti základních potravin versus ultra-průmyslově zpracovaných potravin. Pod názor „kalorie jako kalorie“ bych se tedy po kvalitativní stránce nikdy nepodepsala. Pravdou ale je, že všechno vychází z našeho přístupu. Proto vnímám jako zcela zásadní prioritu pracovat v první řadě na vztahu k jídlu, abychom se dostali se do roviny, ve které vnímáme rozdíl mezi „(ne)můžu“ a „(ne)chci“. Pokud potom naše volba vychází z vědomého nastavení, žádný hřích v ní neexistuje.
Vztah k jídlu je dnes vzhledem k narůstajícím počtům lidí trpících různými poruchami příjmu potravy stále větší problém. Věnujete se i práci s klientelou, která má tuto zkušenost, nebo třeba i s „chronickými dietáři“, kteří se bojí na jídlo i podívat?
Vztah k jídlu a propojení výživy s psychickou rovinou pro mě bylo vždy důležitým profesním tématem. Z toho důvodu jsem se do oblasti poruch příjmu potravy rozhodla vložit svou prioritní pozornost i při studiu RDN titulu v klinické výživě na lékařské fakultě Florida International University v Miami. Není to totiž ani zdaleka jen o tom, co máme na talíři, ale jak se na ten talíř díváme a jak se ohledně něj cítíme.
Jak je tedy možné do jisté míry negativní postoj k jídlu změnit?
V takovém případě je potřeba jít opravdu do hloubky a doslova přeprogramovat nejenom stravovací návyky a jídelníček, ale hlavně také vzorce a přesvědčení, ve kterých jsme mnohdy dlouhé roky žili. Jedna z věcí, za kterou si ale plně stojím a k níž jsem byla při svém vzdělání od počátků vedená, je, že ve vztahu k jídlu neexistuje nic jako neřešitelný problém. Je jen potřeba ho pojmenovat, odvážit se ho řešit jinak než doposud a nebát se říct si o pomoc na správném místě.
Zejména lidé, kteří se snaží zhubnout, nebo ti, kteří touží po pořádných svalech, se na to, co jedí, soustředí velmi intenzivně. Sledují příjem kalorií, bílkovin apod. Opravdu se člověk, který touží po zdravém/štíhlém/vysportovaném těle, neobejde bez složitých výpočtů a průběžného vážení každého sousta?
Počítání kalorií nebo jakýkoliv monitoring rozhodně není nutností. Naopak, ze své pozice od něj většinou odrazuji, protože potenciálních číhajících negativ může být více než pozitiv. Může to sloužit jako skvělá pomůcka a jistý způsob k získání základní výživové gramotnosti, ale dobrý sluha může být taky špatný pán, obzvláště co se vztahu k jídlu týče.
V rámci svých služeb vedle odborného nutričního poradenství nabízíte také sestavení jídelníčku na míru. Potřebujeme každý takto individuálně vytvořený jídelníček od odborníka/ce, abychom dokázali jíst správně?
Stravovací plány mohou mít spoustu podob, od fixních přes variabilní až po rámcové formy. Vždy záleží na situaci, záměru a cílech. Aby člověk dokázal „jíst správně“, s nutností jídelníček nepotřebuje. Nutriční poradenství ani zdaleka není jen o sestavení plánu – naopak, to pravé kouzlo je v komplexním vedení a nasměrování životosprávy, ve které má jídlo sehrát roli funkční jednotky pro všechny cíle – zdravotní, výkonnostní, estetické, energetické... Odborník je tu pak od toho, aby toto adresoval, podpořil, urychlil a zefektivnil.
Aktuálně žijete/studujete v Miami. Životní styl a styl stravování v USA se v mnohém od toho našeho liší – měli bychom se v něčem inspirovat, nebo raději ne?
Životní styl a podmínky Američanů se ve velké míře odlišují od těch našich. Nutně ne k horšímu, nebo k lepšímu, jsou zkrátka jiné. Z mých zkušeností je inspirace určitě na místě, pokud koukáme na tu část lidí, kteří využívají neskutečné možnosti a příležitosti, které mají k dispozici. Opravdu ale hodně záleží na areálu, na tom, v jaké sociální bublině se pohybujete a co sami vyhledáváte. Pro mě osobně byly Spojené státy nejenom oázou zdravého životního stylu při osobní cestě, ale také oázou informací, kvůli které jsem se rozhodla celé akademické studium nutriční terapie, dietetiky a klinické výživy absolvovat právě na amerických univerzitách.
Pokud tedy zohledníte všechny vaše zkušenosti, jak by lidé měli podle vašeho názoru na jídlo nahlížet? Měli by jako dle Sokrata jíst, aby žili, nebo spíš žít, aby jedli?
Moc ráda bych odpověděla, že to není buď – anebo, ale kombinace obou možností! Jíst tak, abychom žili ve svém plném potenciálu, ale taky nezapomínat, že jídlo má být radost a nebát se tak žít, abychom si ho po všech stránkách plně užili.
