Víte, kdo je fag hag? Z původní „zoufalky“ sloužící gayům jako krytí se stala žena, bez níž si řada gayů nedokáže svůj život představit
Pokud bychom i dnes zůstali o označení „fag hag“ (byť ne každý, či spíše každá, ho má rád/a), většina lidí, kteří mají alespoň elementární povědomí o LGBT komunitě, si pod ním pravděpodobně představí někoho jako Grace ze známého amerického sitcomu. Věrnou (byť trošku trhlou) dívku/dámu, jejíž život se sice točí kolem gayů, ovšem neznamená to, že by sama nebyla atraktivní, docela úspěšná a zároveň nežila (nebo se o to alespoň nesnažila) svůj vlastní osobní/sexuální hetero-život.
Zdroj: Giphy
V minulosti – a ne tak dávné – ale označení fag hag bylo skutečně spíše urážkou. A řada lidí si jej spojovala s představou osamělosti, tragédie, třetího kola od vozu apod., jejímž ztělesněním byly ženy s mnoha vrstvami make-upu, vyčesanými natupírovanými vlasy a v legínách s leopardím vzorem. Je také nutné říci, jakou funkci fag hags v minulosti měly: byly „zástěrkou“. Ano, tyto ženy často gayům sloužily jako určité vztahové alibi. Být gayem totiž ještě před pár dekádami rozhodně nebylo moc v pohodě. A gayové, kteří nechtěli čelit všemožným podezřením, tak rádi volili fag hag jednoduše jako demonstrativní ukázku své „normality“. V některých případech byla mezi fag hag a gayi uzavírána i manželství, která si vysloužila označení „levandulová“ – což odkazovalo k tomu, že jeden, nebo klidně i oba z páru, byli homo- nebo bisexuální.
Žen, které byly na tuto hru ochotné přistoupit, se kupodivu našlo docela dost. Mnohé z nich pak nebyly ani tak zoufalé, jak by se mohlo zdát. Jen z různých důvodů prostě netoužily po tom sdílet intimní život s heterosexuálními muži.
Mimochodem, slyšeli jste někdy o spolku Bloomsbury? Jeho členky a členové byli velmi volnomyšlenkářští, prosazovali otevřenou sexualitu (včetně homosexuality) a také stavěli na principech feminismu. Do Bloomsbury patřila Virginia Woolf a také její sestra, Vanessa. Ta udržovala celoživotní vztah s umělcem Duncanem Grantem, který byl gay. Podobných vztahů, soužití i sňatků by v historii bylo možné naleznout celou řadu – jmenovat lze Lizu Minelli a Petera Ellena, Doris Day a Rocka Hudsona nebo i Adinu Mandlovou a Bena Pearsona. „Klasické fag hags byly teatrální, nekonvenční, byly to všechny pomyslné Lizy Minelli, Bette Midler a Liz Taylor z celého světa. Přiklonily se ke gay kultuře, protože se vnímaly jako outsideři a s homosexuálními muži se spojily kvůli sdíleným pocitům společenského odmítnutí. A ejhle, všem zúčastněným se také líbili muži,“ popisuje tak jeden z autorů, který se tématem zabývá (ovšem zároveň tvrdí, že model blízkého vztahu mezi gayi a hetero-ženami je již „mrtev“).
Jen málokdo by si ale některou z výše jmenovaných žen troufnul označit za natolik „zoufalou“, že by žila s gayem „z nutnosti“. Ať už ale byly pohnutky zmiňovaných dam jakékoliv, je přinejmenším otázkou, zda je vůbec možné házet je do jednoho pytle se všemi ostatními fag hags, jako se tomu často děje.
Moderní fag hag?
V každém případě podivné zhmotnění fag hag je dnes nepochybně již minulostí, pevná přátelství mezi ženami a gayi ale přetrvala. Jen tyto ženy jsou už častěji označovány jako „ally“ nebo „best friend“. I když ale již Shakespeare napsal, že co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně, v tomto případě to přece jen tak úplně neplatí. Postavení fag hag se výrazně změnilo ruku v ruce s tím, jak homosexualita začala být ve společnosti postupně akceptována – a už nebylo nutné poskytovat gayům „hetero-krytí“.
Dnes je vlastně skutečně otázkou, jak moc specifické přátelství mezi gayi a ženami vůbec je. Zatímco i v médiích bylo ještě nedávno možné setkat se s prezentací gayů jako „módního doplňku“ (což dělal např. Stanford v Sexu ve městě), tedy něčeho, co by žádné ženě nemělo scházet, dnešní pohledy na věc jsou samozřejmě jiné.
Gayové už ve většině případů nepotřebují mít po boku ženu, aby zakrývali, kým jsou – a je rozhodně ke zvážení, jak přesně nahlížet na teorii, že pro ženy je blízké přátelství s gayi prostě bezpečné (což tedy asi je, ovšem těžko říct, zda je to zrovna důvodem k tomu, proč se ženy s gayi přátelí). Stejně tak bychom rádi smetli ze stolu stereotypní teorii, že gay je pro ženu zajímavější kamarádkou, se kterou lze chodit na kávu a nakupovat (vždyť řada gayů nákupy ze srdce nenávidí!). Nakonec by snad bylo možné shrnout, že lidé jsou bytosti společenské a po blízkých vztazích touží. A snad je dnešní doba natolik otevřená, že gayové se se ženami (stejně jako ženy s gayi) přátelí z jediného prostého důvodu, protože navazují kontakty s druhými, mají k nim respekt a na tom, jaké je kdo sexuální orientace, už prostě nezáleží. Gayové i ženy jednoduše potřebují přítele.
