Lekce pravého mužství od spartských válečníků: jak získat sebevědomí a co se od obávaných bojovníků naučit o správném myšlení a jednání?
O spartské armádě jste zcela určitě slyšeli. Aby ne. V dobách, kdy byla na vrcholu, se jednalo o nejdominantnější a nejobávanějších vojenskou sílu starověkého Řecka. To se však nestalo samo sebou. Každý celek je totiž jen tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek – není tedy divu, že tato armáda stavěla na jedinečné, avšak sdílené mentalitě a také strategii, což se následně promítlo i do preciznosti válečného umění. Dnešní muži samozřejmě nemusí být ryzími válečníky v sedlech koní a s meči v rukou. Neznamená to ale, že by se z obecných principů chování spartských válečníků nemohli něco důležitého přiučit.
Buď silný, sebevědomý (a sexy) jako spartský válečník
I když by se mohlo zdát, že zrovna důraz kladený na vzhled je tím, co aktuálně „rozkládá“ podobu tradičního (a chlapáckého) mužství, pravdou je, že ve vzhledu je síla. A věděli to již muži ve starověké Spartě. Ano, byli to sice muži s reputací impozantních válečníků, ale k ní významnou měrou přispívali i kultivací vnějšího vzhledu. A není to vlastně nijak překvapivé – již tím, jaký člověk zaujme postoj, vysílá protějšku určitý signál. Spartští válečníci tedy na své nepřátele obrazně „útočili“ ještě předtím, než útok zahájili pomocí zbraní. Než totiž dostali rozkaz k postupu, stáli vzpřímeně, stabilně v jasné formaci a vše – od jejich oblečení až po bojovou výbavu – jasně vypovídalo o jejich síle, disciplíně a oddání úkolu. Mimochodem, do boje byli tito válečníci vybaveni šarlatovou tunikou a pláštěnkou, protože se mělo za to, že tato barva „nejméně připomíná ženské oblečení a je nejvhodnější pro válku“ (a také poměrně dobře skrývala krev…). Ovšem zatímco vzpřímený postoj značící odhodlání a sebevědomí lze rozhodně doporučit všem mužům, které např. čeká nějaká životní výzva či důležité jednání apod., s tou šarlatovou tunikou (či obecně využitím této barvy „před bojem“) si moc jistí nejsme…
Vlasy!
Od doby starověkého Řecka se sice ve vlasovém stylingu mnohé změnilo, nic moc se ale nezměnilo v tom, co ten který „sestřih“ symbolizuje. Totiž: spartští muži nosili převážně dlouhé vlasy, to bylo vlastně docela běžné u mužů v celém Řecku. Konkrétně pro Sparťany pak dlouhé vlasy symbolizovaly svobodu, což de facto platí i dnes. Mimochodem, Plutarchos přímo tvrdil, že dlouhé vlasy dělají hezké muže půvabnějšími a ošklivé děsivějšími. Tak na to pozor. V každém případě spartští bojovníci by dnes patřili mezi časté návštěvníky barber shopů, jelikož byli – vedle toho, že měli vlasy dokonale upravené a obvykle spletené do copů – známí také udržovanými a úhledně zastřiženými vousy.
To, jak byli spartští válečníci oblečeni, jaký volili postoj a obecně jak vypadali, pak mělo dvojí efekt – sami bojovníci se cítili sebevědomě a neporazitelně a přesně tak působili i navenek. Jejich protivníci tedy byli zastrašeni již pohledem na ně – a mnozí byli nakonec těmito skutečnostmi a pověstí, jakou si spartská armáda vybudovala, odstrašeni od vyvolání konfliktů předem.
Tak trošku „spartánské podmínky“…
Určitě jste se již setkali také se slovním spojením „spartánská výchova“ nebo „spartánské podmínky“. A to samozřejmě v souvislosti s tím, co není (minimálně na první pohled) zrovna lichotivé. Pokud je výchova spartánská, je vlastně velmi přísná, spartánské podmínky pak odkazují ke strohosti a diskomfortu. Jenže to vše je do jisté míry vlastně pro člověka přínosem – tedy, minimálně očima někdejších Sparťanů. Dle nich totiž vytrvalost byla základem síly – a odhodlání a disciplína, na těch je prostě nutné pracovat. I proto tedy spartští bojovníci intenzivně trénovali, a to nejen boj, ale i snášení útrap, přizpůsobivost podmínkám (nosili také jediný plášť, bez ohledu na venkovní teploty), toleranci k bolesti a také psychickou odolnost. Cíl byl jasný: udržet výkon pod jakýmkoliv tlakem.
Zdroj: Giphy
…a lakonická mluva
Pokud bylo pro Sparťany něco skutečně typické, byla to jejich velmi střídmá, úsečná mluva – a pro ni se vžilo označení „lakonická“ (pojmenována byla dle území Lakonie na řeckém Peloponésu, kde se rozkládala Sparta). Jednoduše by se dalo říci, že (nejen) v mluvení Sparťané razili základní pravidlo, že méně je někdy více. Mluvit dle nich mělo smysl jen tehdy, pokud měl člověk skutečně co říci – a volit k tomu měl slova jasná, výstižná. Prostě „mluvit k věci“ a přemýšlet předtím, než otevře pusu.
I když dnešní muži jistě nemusí plně replikovat to, k čemu byli vedeni spartští válečníci, faktem je, že v obecné rovině by se osvojení základních životních postojů mnohým jistě hodilo. Působit sebevědomě díky práci na vlastním těle a vzhledu, to je jistě možné i dnes (i bez šarlatové pláštěnky), stejně tak lze pracovat na vlastní disciplíně a fyzické a psychické odolnosti (můžete začít u pověstného nošení svetru doma v obýváku…). A co se vážení vlastních slov týká, to je dovednost, jejíž zvládnutí by snad v dnešní době mělo být povinné…
