Lékaři nalezli možné řešení pro ty, kdo trpí erektilní dysfunkcí – nadějí jsou „bionické prasečí penisy“
To, jak „vyrobit“ mužský penis, je pravděpodobně otázka, kterou by člověk čekal zejména v trans komunitě. Ačkoliv i muži z většinové populace se občas tímto tématem mohou zaobírat, nejčastěji je to v případě, uvažují-li o tom, jak je jejich chlouba velká (a zda by nemohla být větší – ne, nemohla). Případů, kdy muži potřebují skutečně rekonstruovat penis např. kvůli předešlému onkologickému onemocnění či závažné nehodě, je pak minimum. Věda má i přesto řešení pro všechny tyto případy – byť vlastní funkčnost výsledku bývá nevalná (což je de facto eufemismus…). Ovšem co se funkčnosti penisu týká, vědci nyní došli k poměrně převratnému zjištění – a vlastně pravděpodobně našli způsob, jak řešit erektilní dysfunkce. Co na tom, že v celém procesu hlavní roli hraje čuník?
Mocná věda, která si poradí téměř se vším
Naplňovat lidská přání a touhy, to moderní medicína rozhodně umí – specificky co se týká otázky penisu, díky různým přípravkům a třeba i technologickým vychytávkám jej lze zpevnit, zpřímit (ehm) a prodloužit výkon. Ovšem co se týká skutečného udržení penisu v akci díky nějakému dlouhodobějšímu řešení, doposud nebylo mužům rady ani pomoci. Nyní ale na scénu nastupují vědci z Číny, kteří vyvinuli speciální materiál napodobující pojivovou tkáň (označovanou jako tunica albuginea) zodpovědnou za udržování penisu ve vzpřímené poloze během sexuálního aktu.
Tedy, aby bylo jasné, oč jde – navzdory tomu, že penis dokáže „držet“ ve vzpřímené poloze, neobsahuje žádnou kost. Mužský penis je totiž tvořen trojicí topořivých těles v podobě houbovitých válců, které se při vzrušení naplní krví – a aby tato krev setrvala tam, kde má, slouží právě tunica albuginea, která tyto válce pevně obepíná. Jenže toto pomyslné „pouzdro“ tvořené kolagenovými a elastinovými vlákny, ačkoliv je pevné, není samozřejmě nenarušitelné. Kromě toho, že slábne s věkem, se také může roztrhnout (což vede ke stavu označovanému jako „zlomenina penisu“), a dokonce i ztvrdnout. To je přitom projev tzv. Peyronieho choroby, zánětlivého stavu, který postihuje více jak 20 procent mužů středního a vyššího věku. Důsledkem tohoto onemocnění je abnormální zakřivení penisu, což je způsobeno zjizvenou tkání, a také bolestivý sex. A jelikož léčba na tyto stavy existuje jen ve velmi omezené podobě, není divu, že se vědci snažili přijít s něčím převratným – a replikovat biomechanické vlastnosti tunica albuginea tak, aby bylo možné narušené erektilní funkce znovu obnovit.
Čuníci v první linii
Zatímco nespočet různých laboratorních pokusů obvykle probíhá na myších, tentokrát se vědci ubrali poměrně nekonvenční cestou – a vše vyzkoušeli na prasatech. „Miniaturní prase Bama nemá zjevnou penisovou kost a velikost penisu je obdobná jako u lidí,“ objasnili pak vědci svůj výzkumný výběr.
Po celé řadě experimentů zahrnujících dokonce i oddělené prasečí penisy, krysí kůži a králičí krev, tedy nakonec vytvořili „jemnou strukturu, která je biokompatibilní a má pozitivní vliv na poranění prasečí tunica albuginea,“ uvádí přímo výzkumná zpráva zveřejněná na počátku letošního ledna v časopise Matter. Vědci se tedy inspirovali strukturou této pojivové tkáně a navrhli její alternativu, kterou následně aplikovali živým prasatům. A světe, div se, zvířatům se schopnost erekce vrátila. Na základě toho je tedy závěr výzkumu jasný: k podobnému výsledku by bylo možné dojít i v případě lidí. „Naše umělá tunica albuginea vykazuje schopnost opravit poškozené tkáně a je tak velkým příslibem pro nápravu různých poranění penisu,“ shrnuli také vědci s tím, že by se mohlo jednat o vhodnou léčbu problémů, jejichž následkem jsou neobvykle zakřivené penisy a také bolestivé erekce.
Změna na obzoru?
„Studie ukazuje, že i uměle vytvořený biomateriál dokáže konkrétní defekty adekvátně opravit, minimálně s krátkodobě dobrými výsledky,“ okomentoval pak výsledky výzkumu urolog Anthony Atala, který do výzkumu nebyl nijak zapojen. Dodal také, že „technologie je slibná, ale samozřejmě vyžaduje další zkoumání, aby mohla být jednoho dne bezpečně aplikována na lidské pacienty, kteří by z daného pokroku mohli dále těžit.“ Jak se přitom odborníci shodují, samotný technologický postup by mělo být možné využít i při nápravě jiných tkání podobné struktury, což by skýtalo široké využití v případě léčby nespočtu dalších onemocnění.
