Je rostlinná strava jen pro gaye? Skuteční muži k životu maso nepotřebují, tvrdí hegani – silní chlapi, co vyměnili steak za mrkev
Ovládáte-li angličtinu, jistě „rozklíčujete“ i to, jak označení „hegan“ vzniklo – jedná se totiž skutečně o spojení anglického zájmena HE (on) a podstatného jména VEGAN. A záměrem je upozornit, že i muž, který má na talíři místo steaku třeba ragú z mrkve, může být…prostě pořádný chlap. „Maso poskytuje tělu bílkoviny a bílkoviny se rovnají síle, to je myšlenka, která byla a v mnoha případech stále je součástí mainstreamového myšlení,“ vysvětluje přímý vztah mezi konzumací masa a mužstvím Richard McIlwan, generální ředitel Vegetarian Society. Hovoří tak vlastně o tzv. proteinovém mýtu, což je myšlenka z počátku 20. století, jejíž podstatou je, že bílkoviny jsou klíčem k fyzické síle. Ačkoliv v 70. letech se již začaly objevovat výzkumy, které toto tvrzení zpochybňovaly, dodnes jsou mnozí o jeho pravdivosti přesvědčeni. A to i proto, že jej nezřídka podporují i známé osobnosti. Ostatně, Jeremy Clarkson, jehož proslavil televizní pořad Top Gear, loni v létě v médiích prohlašoval, že „normální muži jedí maso“. Z toho pak vlastně plyne, že ti muži, kteří maso nejedí, jsou „nenormální“. A tak vůbec není divu, že na muže – vegany se mnozí stále dívají skrz prsty.
Je mužné nejíst maso, je ale potřeba dát této praxi název…
I když mnoho mužů považuje konzumaci masa za zcela samozřejmou (a např. ve Velké Británii produkuje strava průměrného muže o 40 % více uhlíkových emisí než strava žen), i smýšlení o stravovacích návycích se přeci jen posunuje kupředu – a pokud bychom ještě v Británii chvíli zůstali, tak dle studie časopisu The Lancet´s Planetary Health se tamní konzumace masa napříč populací za poslední dekádu snížila o 17 %. A tak není divu, že je na vzestupu i heganismus, který by bylo možné označit i jako moderní verzi veganství určenou speciálně pro muže. Proč ale vůbec muži potřebují své vlastní veganství? Protože to doposud existující je prý příliš ženské a muži tak potřebují vlastní „trend“, který pro ně nebude znamenat získání jakkoliv negativní (nenormální…) nálepky, jaká se jinak stereotypně pojí k i k řadě dalších „ženských“ aktivit, jako je třeba hubnutí do plavek, péče o pleť apod. Prostě mužné veganství (a ano, jestli vás nyní napadá, zda vedle he-ganství již někdo „vymyslel“ a she-ganství, tak i k tomu již došlo…).
Za vším stojí předsudky
Vzhledem k výše řečenému nejspíš nikoho nepřekvapí, že i mezi muži je mnoho těch, kteří by klidně maso konzumovat přestali, jenže…mají obavy z reakcí okolí. „Zjistili jsme, že mnoho mužů má zájem jíst méně masa, potřebují k tomu ale určité společenské povolení,“ shrnula pak situaci Emma Roe, výzkumnice z univerzity v Southamptonu. Právě zde zkoumali překážky, které stojí mužům, již se chtějí vzdát masa, v cestě. „Muži v našem ročním výzkumu po té, co snížili příjem živočišných bílkovin, zažívali sociální izolaci mezi skupinami mužských přátel a známých,“ dodala také Roe. A tak je vznik mužské verze veganství podle některých více jak namístě. Jiní naopak tvrdí, že pokud lidstvo stále pracuje s klasickými vzorci, kdy to, co je ženské, je pro muže špatné a ubírá jim to na maskulinitě (a tak si musí pro tutéž věc tvořit odlišné názvy), vlastně tak jen stereotypy znovu posiluje…
Zdroj: Giphy
Jenže ať už je mužský názor (ale i názor dalších masožravkyň – žen) na vzdání se masa jakkoliv radikálně odmítavý (o pojmenovávání této praxe ani nemluvě), faktem je, že spotřeba masa a mléčných výrobků je pro planetu čím dál větším problémem. Podle zprávy OSN z roku 2013 bylo 14,5 % globálních emisí skleníkových plynů způsobeno živočišným průmyslem, zatímco výzkum publikovaný v časopise Science v roce 2018 přímo uvedl, že kdyby lidstvo přestalo konzumovat maso a mléčné výrobky, bylo by možné snížit rozlohu zemědělské půdy až o 75 % a přesto by bylo možné lidstvo efektivně uživit. „Musíme své stravovací návyky změnit, planeta nedokáže uživit miliardy masožravců,“ uvedl pak naprosto jasně v jednom ze svých pořadů světově uznávaný přírodovědec David Attenborough.
Jenže data jsou jedna věc a reálně žitý svět věc druhá. Muži prostě nechtějí být těmi „sojovými chlapci“, a to i kdyby vlastně „flákotu“ k životu a uspokojení své chuti nepotřebovali. A tak je nyní právě na heganech, aby vnímání rostlinné stravy v mužské části populace zkusili změnit. Protože to, jestli je muž opravdu mužem, rozhodně není podmíněno tím, že je jeho jídelníček prošpikován masem.
