„Byl jsem připraven zemřít, pomohl mi ketamin,“ popisuje muž trpící depresemi. Je tzv. microdosing účinná léčba, nebo jen chiméra?
Nízké dávky, které mají zlepšit prožitek dne
Mikrodávkování je metoda, kdy si člověk bere tak nízké dávky psychedelické drogy, že na něj nemají halucinační účinek. Obvykle se používá LSD nebo houbičky obsahující psilocybin. Důvodem tohoto způsobu užívání bývá snaha podpořit svoji kreativitu, soustředění, pracovní výkonnost. V poslední době v souvislosti s pandemií covidu narostl počet lidí, kteří se k mikrodávkování obrátili kvůli svým špatným psychickým stavům. K léčbě deprese v případech, kdy nezabírají běžné léky, se v nízkých dávkách používá i ketamin.
Mikrodávkování neboli microdosing není nic nového, existuje tak dlouho jako drogy samotné. Ovšem v poslední době se mu dostává stále více pozornosti ze strany veřejnosti. Vlivem pandemie přibylo lidí, kteří řeší psychické problémy, zaměřili jsme se také více na psychickou pohodu a osobnostní rozvoj. Navíc spoustu jedinců přitahuje, když mohou vyzkoušet něco, co je označováno za trend. Vědecké důkazy, že mikrodávkování skutečně funguje, však zatím chybí. Pokud vás microdosing zajímá, pro informace se spíš než na svého lékaře musíte obrátit na internetovou komunitu. Tisíce lidí ve virtuálním prostoru sdílejí své zkušenosti. Přece to všechno nemůže být jen placebo efekt?
Lékařský dohled nedostanete
Jedním z problémů mikrodávkování je to, že používané drogy nejsou legální. Mikrodávku v lékárně nekoupíte, ani na předpis. To by se snad mohlo v dohledné době změnit, protože tento fenomén začal zajímat vědce a probíhá řada studií, jedna i v českém Národním ústavu duševního zdraví.
Lidé si však dokážou poradit sami, a to nejen s opatřením látky, ale také s jejím dávkováním. Touto cestou šel i Michal, který se téměř 15 let léčí s depresí. Přestěhoval se do Prahy za prací a během pár měsíců upadl do těžkých depresivních stavů. „V Praze jsem neměl svého psychiatra a věděl jsem, že se ketamin v malých dávkách používá na léčbu deprese. Měl jsem s touto drogou zkušenost, věděl jsem, v jaké dávce si ji beru na party. Dal jsem si o 80 procent míň, protože jsem byl na velmi silných antidepresivech,“ líčí svůj postup Michal. A opravdu mu to pomohlo z nejhoršího. Sám přiznává, že to mohl být jen placebo efekt, ale úleva se dostavila. „Tehdy jsem byl tak na dně, že jsem byl připraven zemřít. Se vším skoncovat. To jsou takové návaly, že kdo to nezažil, nemůže to pochopit. Smrt je přirozená součást života, ale dobrovolný odchod je šílený,“ popisuje Michal.
Dávkování si každý uživatel ladí sám
Vzhledem k tomu, že mikrodávkování není oficiální léčebnou metodou, neexistují ani standardizované postupy. Mezi lidmi koluje řada různých schémat dávkování. Obvykle si neberou dávku každý den a zařazují „čisté“ dny, protože zbytkové účinky každé mikrodávky mohou ještě nějakou dobu dojíždět. Poměrně rozšířeným schématem je dávka tři dny po sobě následovaná jedním nebo dvěma dny bez drogy. To je postup zmiňovaný v knize Jamese Fadimana The Psychedelic Explorers Guide, která zájem o mikrodávkování v roce 2011 nastartovala.
Michal říká, že se zvoleným dávkováním se cítil, jako by si vzal nejsilnější xanax. „Zkoušel jsem dva dny a pak dva dny pauza. Ale efekt přišel víceméně okamžitě, takže jsem neměl potřebu v tom pokračovat,“ vysvětluje a dodává: „V té chvíli to pro mě byl záchranný kruh. Když se topíš a někdo ti ho hodí, není to ideální řešení, ale máš se čeho chytit a uklidníš se.“ Michal s mikrodávkováním ketaminu kvůli silné depresi a sebevražedným stavům experimentoval jen jednou. „Ale to téma mě začalo zajímat, ovšem spíš v kontextu halucinogenních drog jako LSD. Zajímá mě, jak mi to může pomoct jako člověku, který pracuje v kreativním oboru. V budoucnu se k tomu chci z tohoto důvodu ještě vrátit. Doufám, že to opravdu bude jen pro tyto účely, a ne abych se musel znovu snažit dostat ze dna,“ uzavírá Michal.
Zdroj: Giphy
Jsou to skutečné účinky, nebo si je lidé jen namlouvají?
Účinky mikrodávkování nejsou zatím dostatečně vědecky prokázány. Tým z University of Toronto se zeptal 278 účastníků, kteří praktikují mikrodávkování LSD a/nebo psilocybinu, co pociťují jako hlavní přínosy. Nejčastěji zmínili zlepšení nálady včetně pocitu klidu, štěstí, optimismu, intenzivnějšího prožívání emocí. Druhý nejčastěji zmíněný účinek bylo lepší soustředění, které zahrnuje i větší zapojení do dění, mindfulness a vyšší pozornost. Na třetím místě skončila kreativita. Výzkumníci se ovšem zeptali i na výzvy, které s sebou mikrodávkování nese. Třetina dotázaných zmínila především nezákonnost drog, která znamená riziko trestního postihu, kolísající kvalitu látek kupovaných na černém trhu, jejich nespolehlivou dostupnost a vysokou cenu, ale také stigma uživatele drog. Přitom například u LSD je potvrzeno, že na něj nevzniká návyk.
Global Drug Survey za rok 2021 posbíral zkušenosti 32 tisíců účastníků z dvaceti zemí světa. Zjistil, že jeden ze čtyř lidí, kteří si vloni vzali psychedelika, použil metodu mikrodávkování. Tři čtvrtiny přitom nezaznamenaly žádné vedlejší účinky. Z těch, kdo praktikovali mikrodávkování a přitom brali léky kvůli svému psychickému stavu, téměř polovina uvedla, že následně zmenšili dávky léků nebo je úplně přestali brát.
Zákaz výzkumu psychedelických látek je pryč
Pomiňme nyní praktiky tradičních kultur, které běžně pracovaly s omamnými látkami přírodního původu. Mikrodávkování v moderním slova smyslu přišlo s vynálezem LSD. Albert Hofman tuto látku poprvé syntetizoval v roce 1938 a její podávání ve velmi nízkých dávkách zmínil v jednom rozhovoru z roku 1976. Ale to je tak všechno. V roce 1966 bylo LSD zakázáno a s tím skončil i vědecký výzkum psychedelik. Trvalo dalších padesát let, než byla vzata na milost.
V tuto chvíli již výzkum odhalil, že psilocybin má dobré výsledky ve zmírňování depresí a obav ze ztráty života, ale také při léčbě závislostí na alkoholu a tabáku. MDMA (extáze) má nejslibnější účinky proti posttraumatickému syndromu, zejména u válečných veteránů. V poslední době si získal pozornost ketamin a jeho účinnost proti těžkým depresím. Jedná se ale o výzkumy podávání mnohem vyšších dávek, než jaké spadají do mikrodávkování. Psychedelika v normálních dávkách si navíc lidé berou spíš jednou za čas, zatímco mikrodávkování znamená sice nízký, ale pravidelný přísun. Zbývá odborně prověřit, co to pro lidské tělo může z dlouhodobého hlediska znamenat. V každém případě je jasné, že jsou před námi zajímavé časy!
