Plyšové hračky nejsou jen pro děti, prospějí i dospělým. Měli byste mít plyšového medvěda v posteli i vy?
Plyšovou hračku měl nepochybně – minimálně v dětství – úplně každý. Samy děti za svými plyšovými kamarády nezřídka unikají do fantazijní reality, ale do jisté míry u nich hledají i útěchu a pocit bezpečí. Ovšem představa, že se dospělý muž tulí k vycpanému medvědovi, se mnoha lidem může zdát přinejmenším úsměvná. Navzdory tomu se ale ukazuje, že plyšáci mohou pomoci lidem v každém věku – jen kdyby tu nebylo ono sociální stigma, že hračky (minimálně ty vycpané) do života dospělých, a zejména pak silných mužů, prostě nepatří.
Možná si teď při předtavě, že byste se měli začít tulik k plyšákovi, klepete na čelo. A nebo zrovna přerovnáváte své plyšové přátele. Protože např. podle průzkumu realizovaného společností vyrábějící postelové matrace mezi více jak 2 000 dospělými respondenty z nich přes 20 % stále spí s plyšákem. Přitom toto číslo může podle odhadů odborníků postupně ještě růst, protože u tzv. mileniálů je dokonce dvakrát větší pravděpodobnost, že si do postele vezmou hračku, ve srovnání s generací předchozí. Ačkoliv nejčastějšími důvody uváděnými pro tuto praxi jsou zvyk a pohodlí, psychologové se shodují, že sdílení lože s plyšákem (či „blízký vztah“ k němu) má nesporné pozitivní dopady na lidskou psychiku. Konkrétněji – plyšové hračky lidem pomáhají vypořádat se s pociťovaným stresem a úzkostmi.
Aby byla pohoda, měj v posteli medvěda
Faktem je, že věda se na vliv plyšových hraček na lidskou psychiku zaměřila již poměrně důkladně. Podle výzkumu amsterodamské univerzity tak kontakt (objetí, dotek) s plyšovým zvířetem pomáhá zvyšovat sebeúctu a také zmírnit existenční úzkosti. Jednoduše řešeno – když obejmete plyšového medvěda (či jakékoliv jiné vycpané zvíře), skutečně vás to uklidní. „Zvířata, ať už živá, nebo vycpaná, mohou mít terapeutický účinek v případě dětí i dospělých tak, že jim mohou pomoci zažít a vyjádřit emoce, ale také pocit bezpodmínečné podpory a zklidnění,“ tvrdí tak např. Rose M. Barlow, která se zaměřila na vliv vazby s plyšovým zvířetem při řešení disociativní poruchy osobnosti.
Prokázáno ovšem je i to, že plyšové hračky pomáhají lidem již od dětství s překonáváním tzv. přechodových fází, jako je nástup do školky nebo první samostatný pobyt na táboře apod. Hračka je zhmotněním pocitu bezpečí, který ale funguje na lidi v každém věku. Plyšáci tak pomáhají dospělým vypořádat se např. se ztrátou blízkých nebo i onemocněním či pobytem v nemocnici. A jak shrnuje terapeutka Margaret Van Ackeren, „ve většině případů spí dospělí s plyšovými hračkami proto, že jim přináší pocit bezpečí a snižuje negativní pocity, jako je osamělost a úzkost.“
Plyšové stigma
I když vědecké důkazy o prospěšnosti plyšových hraček pro dospělé jsou jasné, přesto platí, že ti, kdo sdílí postel s plyšákem (a táhne jim na třicet či víc), jsou okolím vnímaní minimálně jako podivíni. Není proto divu, že se za tuto praxi lidé stydí, ostatním o ní nevyprávějí, příp. se raději plyšáků úplně vzdali. Aby ne – podle další tematické studie by se až 10 % lidí rozešlo s partnerem/kou po zjištění, že sdílí lože s plyšákem. Jako by ukázání zranitelné stránky bylo důvodem k zavržení či zesměšnění a emoce nebyly povoleny.
„Jsem dospělý muž, který byl dvakrát ve válce v Iráku, byl jsem zbit vícekrát, než dokážu spočítat. A mám plyšáka,“ píše tak 35letý válečný veterán, který si již pozitivní vliv plyšových zvířátek na psychiku uvědomil a sám má plyšového slona jménem Peanut. Přesto ale upozorňuje, že je naprosto běžné odsoudit dospělé lidi, a především muže, právě proto, že mají doma plyšovou hračku. „Když jsem sám a potřebuji s někým mluvit, je tu, aby poslouchal. Když se objeví noční můry nebo posttraumatická porucha, je tu pro mě. Když mě přepadnou nebezpečné myšlenky, že bych si mohl ublížit, obrátím se na něj. Chcete být taky silní muži? Pořiďte si plyšáka,“ shrnuje.
A tak si potenciál plyšových hraček pro dospělé již uvědomily i některé společnosti, které je nabízejí ve speciálních kolekcích. Protože k tomu, že jejich věrným společníkem je plyšák, se hlásí stále více lidí. Plyšáci pro dospělé přitom nejsou tak úplně novinkou. Již v roce 1903 psal magazín Vogue o speciální řadě hraček určené nejen pro zájemce z řad dětí.
Mám méďu a jsem na to hrdý/á
Ačkoliv tedy někdo může významně pozvednout obočí, když zjistí, že např. úspěšný manažer si s sebou na služební cestu bere plyšového parťáka, v různých diskusních fórech se to podobnými story jen hemží. Na diskusní platformě Reddit se pak uživatelé drtivě shodují v tom, že je mnohem lepší čelit úzkostem ve společnosti plyšové pandy, hada, jednorožce nebo ovečky. „Bez něj jen těžko usnu,“ to je klasická replika všech, kdo kouzlo plyšových souputníků objevili. A je jim většinou přes čtyřicet! Takže pokud se sami potýkáte s nějakými problémy a schází vám „kotva“, možná byste měli vyrazit do hračkářství a nebo vylovit z půdy své plyšové kamarády z dětství…
