Obřízka u dětí či dospělých: ano, nebo ne? V čem může být zákrok prospěšný a kdy může spíše ublížit?
Neexistuje snad žádný lékařský zákrok, nad kterým by neexistovaly pochybnosti, zda je opravdu třeba. Ponechme ale stranou teorie bláznivých matek, které nechávají děti „přirozeně“ vypotit i čtyřicítkové horečky, v poslední době se do popředí dostává otázka mužské či chlapecké obřízky.
Například ve Skandinávii sílí hlasy, kdy levicové i pravicové kruhy chtějí obřízku zakázat – ať už ze strachu o zdraví dítěte, či jako opatření proti imigrantům. Mezi vědci se vedou spory, zda se jedná o důležitou část anatomie, nebo přebytečný kousek kůže.
Zejména v případě, že obřízku provádí náboženský vůdce a nikoliv lékař-odborník, je známo mnoho případů, kdy obřízka vedla k poškození penisu, infekci a někdy dokonce i ke smrti malého dítěte. Zvlášť bláznivým excesem je rituál metzitzah b’peh, při němž v ultraortodoxních židovských komunitách mohel (muž provádějící náboženskou obřízku) odsává krev z penisu dítěte ústy. Pochybnosti nebudí jen etičnost rituálu, dobře zdokumentovaný případ svědčí i o jeho nehygieničnosti. Právě kvůli takovémuto rituálu se podle serveru Time před pár lety v New Yorku nakazilo jedenáct malých chlapců opary. Naštěstí se jedná pouze o záležitost úzké komunity a většina rabínu se kloní k použití tamponů a sterilních obvazů.
Ovšem i lékař může obřízkou leccos zkazit. Známý je případ Davida Reimera, který kvůli nezdařilé obřízce přišel o větší část penisu a následně byl rodiči na doporučení odborníků vychováván jako dívka. Jeho genderová identita se ovšem amputací genitálií nezměnila a svůj život tak ukončil v mladém věku sebevraždou. Jedná se ale o extrémní případ.
Na druhou stranu příliš šťastné není ani přesvědčení některých lékařů o tom, že předkožka musí být stažitelná už v předškolním věku. U většiny mužů se předkožka separuje až po desátém roku života, pokusy strhnout ji násilím mohou poškodit penis a způsobit jizvy, nerovnosti a bradavice.
Další je pak otázka takzvané fimózy, tedy stavu, kdy není možno předkožku přetáhnout přes žalud. U většiny mužů stačí pravidelně předkožku stahovat kousek po kousku, ideálně za pomoci mastí, nejprve klasických bylinných, v případě potíží kortikoidových. Tady ovšem záleží na tom, v jakém věku si muž fimózu diagnostikuje. Pokud ve dvanácti, je možné, že se předkožka stále ještě uvolní a vytahá a namístě je vydržet u léčby mastí. I u dospělých je vhodnější na fimózu jít přírodními prostředky. Ale dospělému muži vědomému si všech rizik asi není možné zazlívat, že se rozhodne zkrátit si cestu operací. Dítě však může velmi snadno traumatizovat, násilné strhávání předkožky či obřízka mu též může zjizvit penis, v krajním případě může mít vliv na jeho budoucí sexuální život.
Další otázkou je pak oblast pohodlí a sexuálního života. Mnoha mužům po obřízce vadí citlivost jejich penisu, to, že se snáze odírá, pokud není chráněn předkožkou. Při sexu jsou naopak znecitlivění a penis je svědí či mravenčí. Naopak jiní muži si obřízku pochvalují z podobného důvodu – nižší citlivost jim dává větší výdrž. Každopádně různé metastudie ukazují, že v průměru nemá obřízka nijak dramatické účinky na sexuální prožitek, ať už negativní, nebo pozitivní.
Světová zdravotnická organizace také ve své studii zjistila, že neobřezaným mužům hrozí vyšší riziko, že se při vaginálním styku nakazí virem HIV, a to až o 51 % procent. Podle vyjádření samotné WHO jsou však výhody v této oblasti pro běžného Evropana či Američana, který se například nepohybuje v rovníkové Africe, zcela zanedbatelné a pravděpodobnost nákazy při nechráněném sexu se ženou je velmi nízká.
Sečteno a podtrženo: pokud se pro obřízku rozhodne dospělý muž, ať už z estetických důvodů, kvůli konverzi k náboženství, či pro domnělé zvýšení sexuálního prožitku, nemá smysl mu v obřízce bránit. Měl by ale být seznámen se všemi riziky. Na druhou stranu, obřízka u malého chlapce pravděpodobně způsobí více škody než užitku. Může ho traumatizovat, způsobit mu potíže se spaním, snadno též může dojít k poškození penisu.
