Dožili se rekordního věku a dočkali se zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Jaké bylo tajemství jejich dlouhověkosti?
Tajemství dlouhověkosti?
Nebojte se. Nechceme vám nabízet žádné zázračné potravinové doplňky ani vám slibovat úžasnou dietu, která zajistí, že se dožijete sto dvaceti let v kondici jako mladý jura. Stovky se nedožije každý a v hlavní roli jsou zde pravděpodobně geny. Stejně nás ale zajímalo, jaké bylo tajemství dlouhověkosti u rekordmanů z Guinessovy knihy rekordů...
Každý z nejstarších mužů a žen na planetě byl trochu jiný a stejně tak to bylo v případě jejich receptů na dlouhý život. Kromě genové výbavy, která jim propůjčovala dlouhověkost, ale měli staříci a stařenky z Guinessovy knihy rekordů mnoho společného.
V první řadě se do jednoho jednalo o flegmatické optimisty, kteří se nenechali zbytečně rozhodit každou prkotinou. Co se týče jejich stravovacích návyků, většinou se jednalo o lidi, kteří si nic neodpírali, zároveň ovšem dbali na linii a nikdy ve svém životě nebyli vysloveně tlustí. Nikdo z nich se také nebránil tvrdé práci anebo sportu. Zajímavé je také to, že mnoho z nejstarších mužů a žen byli kuřáci, většina z nich však nekouřila více než pět cigaret nebo dva doutníky denně. Podívejme se ale na konkrétní osoby a jejich zvyky.
Nejstarší osobou světa byla Jeanne Calment z Francie, která se dožila 122 let. Už v mládí se výhodně vdala za bohatého továrníka a v životě nemusela pracovat. O to víc ovšem sportovala. V mládí šermovala, lezla po horách a jezdila na bruslích, na kole pak jezdila až do sta let svého věku a ještě po stovce pravidelně cvičila. Milovala čokoládu a portské víno, do každého jídla si také přidávala kapku olivového oleje.
Nejstarším mužem světa byl japonský úředník Jiroemon Kimura. Oproti francouzské rekordmance, která si užívala života plnými doušky, byl Kimura klidným mužem, který svou dlouhověkost přičítal tomu, že se nepřejídal, zbytečně se nehádal a až do svých posledních dní se zajímal o svět se zvědavostí dítěte. Nejdůležitějšími vlastnostmi pro dlouhý život podle něj byla skromnost a smysl pro humor.
Druhý nejstarší muž světa, dánský krejčí, který emigroval do USA, Christian Mortensen, žil téměř asketicky. Většinu svého života byl příkladným vegetariánem a abstinentem. Rád si ale dopřával doutníky, které podle jeho mínění v rozumném množství neškodily. Klíčem pro dlouhý život podle něj bylo obklopovat se přáteli, se kterými si můžete zazpívat, udržovat si pozitivní pohled na svět a čas od času si dát kvalitní doutník.
Jeho pravým opakem byl poslední žijící veterán z první světové války z Británie, bývalý letecký mechanik Henry Allingham. Když se ho novináři v jeho sto deseti letech ptali, jaký je jeho recept na dlouhý život, s úsměvem odpověděl: „whiskey, cigarety, divoké ženské a hlavně udržovat si smysl pro humor.“
Podobný výlupek byl i třetí nejstarší muž světa, Portorikánec Emiliano Mercado del Toro. Svou dlouhověkost připisoval kaši z mléka, kukuřice a tresky, kterou jídal každý den, a také smyslu pro humor. Pro redaktory i svou rodinu měl spoustu barvitých historek. Ještě ve svých dvaaosmdesáti letech se prý v jednom nevěstinci schovával pod stolem, když ho přišla vystřílet úderka od konkurence. Na oslavu svých sto čtrnáctých narozenin pak pozval místní televizní moderátorku Iris Chacon, jejíž zadnici prý obdivoval již od osmdesátých let.
Zajímavý recept měla i nejstarší žena Itálie Emma Morano, která se dožila 117 let. Každý den jedla tři vajíčka (údajně dvě syrová a jedno vařené), pila sklenici silné domácí pálenky grapy, dopřávala si čokoládu a hlavně – od svých pětatřiceti let byla single. Samozřejmostí by podle ní měl být i pozitivní pohled na svět.
LUI říká: „Pozitivní pohled na svět bychom měli, smysl pro humor taky, teď jen z tohohle mišmaše sestavit jídelníček.“
