MMA bojovník Ben: „Gay porno je často zajímavější než proslovy politiků“
Bene, jak často seš schopný se porvat?
Mimo ring už teď vůbec. Dřív jsem se rval hlavně na kalbách, často ale ani nešlo o moji iniciativu – kluci se prostě chtěli prát, protože viděli, že se jich nebojím. Nicméně nedávno jsem si řekl, že už nechci a nebudu pít. Hlavně kvůli sportu. Díky tomu už se nedostávám do situací, kdy bych se musel prát mimo ring. A vyhovuje mi to tak.
Vyhrál si pokaždé?
Neřekl bych vyhrál, spíš jsem pokaždé přežil. (smích) Každopádně jsem byl rád, že si tu svoji zlost nebo naštvanost tihle týpci vybili na mně a ne na někom slabším, kdo by se nedokázal bránit. Cítil jsem, že mám v tomhle odpovědnost za ostatní. Přijmout tu výzvu, abych někomu jinému zachránil případný zranění. Protože kluci, který se chtěli rvát, si často vybírali „oběti“ slabší.
Navenek působíš velmi drsně a zřejmě takový i budeš. Seš takový i uvnitř, nebo se tam někde skrývá taky citlivá část tvé osobnosti?
Jasně že jsem uvnitř dost citlivý, jen to nedávám navenek tak najevo. Když se jdu projít do parku, povídám si se stromy, s kytkami. Snažím se cítit ten přítomný okamžik a sebe sama v něm. Koukám na motýly. Jsem vnímavý. Snažím se užívat si každý moment strávený na tomhle světě.
Co MMA bojovníci a pláč? Kdy si naposledy brečel?
Není to až tak dávno. Bylo to kvůli vztahu. A když to na mě přijde, vybrečím si oči. Vidím to tak, že nejsnadnější způsob, jak se s emocí konfrontovat, je nechat ji proudit. A tak to taky dělám. Raději brečím hodiny v kuse, než abych si nosil žal v srdci.
Je super, že nemáš problém být upřímný…
Nemám no. Protože víš jak – zatím se mi ještě nestalo, že bych potkal člověka, který by byl natolik odvážný, že by se vysmíval fighterovi za brek. (smích)
Jaké jsou tvé největší osobní nejistoty?
Nejistý jsem si ohledně sebe sama. Resp. v tom, s kým se porovnávám.
Nemyslíš, že je porovnávání sebe sama – ať už je to s kýmkoliv nebo čímkoliv – cesta do pekel?
Hele asi jo. Každopádně jsem snílek a často sním ve velkém. A nechci se pak svých snů vzdávat, proto se porovnávám s mojí vlastní vysněnou vidinou sebe sama a jsem pak nespokojený, že nejsem tím, koho jsem si načrtnul. Chápu, že je to pošetilý, vím to, ale zároveň i vím, že to tak mám…
Co ty a víra?
Jsem hluboce věřící člověk. Věřím v Boha, nicméně není teď důležité v jakého. Jde spíš o mojí osobní víru. Věřím, že jeho [Bůh] byznys je zachovat tady život tak, jak je. V mezích rovnováhy. Aby to všechno fungovalo. Mým byznysem pak je život si užívat. Žít ho naplno, rozmanitě a tak, abych ostatní lidi mohl třeba i inspirovat.
Vem si jen, kolik událostí, které člověka v životě potkají, si nejsme schopní vysvětlit. Na které ten náš slepičí mozek prostě nestačí. Proto věřím, že na tomhle světě existuje nějaká vyšší forma síly, které je tohle všechno jasné v tom nejobjektivnějším možném výkladu. Který ale nikdo z nás není schopen plně pochopit.
Víra ti teda taky dává životní pokoru?
Určitě. Svojí existenci na tomhle světě vnímám jen jako zrnko písku. Rozhodl jsem se to takhle vnímat a cítím se díky tomu extrémně svobodným. Když si uvědomím, že jsem pro tenhle svět úplně postradatelným, dává mi to sílu žít si život tak, jak chci.
Takže nebrat se příliš vážně?
Jo, přesně tak to je. Tenhle svět existuje sám pro sebe. A bude existovat i beze mě. Já jsem tu jakoby exkluzivně na dovolené. (smích) Pokud se ke mně dostane nějaký problém a současně vím, jak ho elegantně vyřešit, protože tím můžu někomu pomoct, okay, jsem pro a pustím se do toho. Je ale plno věcí, jichž je teda většina, které prostě nemám moc změnit, proto se jimi netrápím. A přesně tohle je podle mě to, co by si lidi měli uvědomit. Že mají vždycky možnost volby rozhodnout se, čemu budou věnovat pozornost a co ze svých životů (myslí) naopak odstraní, aby se zbytečně netrápili.
Jak se udržuješ ve formě?
Teď jsou moderní meditace, proto se snažím denně meditovat. Už osm let. Nechci být jako robot, který po téhle planetě chodí bez fungujícího mozku. Pokud jde o vzhled, hodně sportuji, což je asi jasné, a snažím se taky kvalitně spát a pravidelně tělu dodávat vitaminy a minerály v přirozené podobě. Proto sním denně celkem velké množství droždí – obsahuje celou škálu vitaminů B, které se pozitivně odrážejí na kvalitě kůže, vlasů i nehtů. Tím, že spím denně maximálně šest hodin a zbytek času cvičím, se o svoje tělo musím starat. A kvasnice mi v tom hodně pomáhají.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Tak třeba včera. Jakmile jsem vstal, následovala základní ranní hygiena a pak jsem hned sednul na kolo a jel na trénink. Celkem jsem ujel 30 kilometrů a tréninkem strávil hodinu a půl. Pak jsem se doma potkal se svojí milenkou, takže dvě hodiny intimity. Proto jsem si musel potom aspoň na hodinu lehnout. (smích) No a po té hodině jsem se vzbudil úplně vyřízený. Musel jsem se hodně přemáhat, abych vstal. Ale vstal jsem. Celé odpoledne jsem pak opět strávil tréninkem. Jinými slovy tedy jen jím, spím, souložím a trénuji.
A co práce?
Někdy se jí také musím věnovat. (smích) Pak jsou to většinou nějaké brigády, abych se co nejdříve mohl zase věnovat sportu. Vysokou školu jsem nedokončil, mám vystudované gymnázium. S tímhle vzděláním se můžu věnovat tak akorát pornu, což bohužel nedělám.
Proč bohužel?
Protože bych si v životě chtěl ještě pořádně užít a vyzkoušet co nejvíce nových věcí. Lidi, které potkávám v běžném životě, už mi nestačí. Mým snem je mít v posteli pornohvězdu. Je to prostě něco úplně jiného než slušná Evička, která měla v životě tři kluky. (smích)
Na jaké porno koukáš?
Dobrá otázka! (smích) Odpovím tak, že se podívám na jakékoliv porno, které je zajímavé a které jsem ještě neviděl.
A jaké porno si teda ještě neviděl?
Mám pocit, že už sem viděl úplně všechno. (smích)
Gay porno?
Nedá se tomu úplně vyhnout. Net je tím zahlcený. A musím říct, že gay porno je často zajímavější než proslovy politiků. I když to úplně není moje cílovka…
Kolik holek ti prošlo postelí?
Teď už to moc nepočítám, každopádně když mi bylo kolem 18-19 let, byl jsem odhadem na stovce. Teď už je to určitě víc než 200, aktivně na tom pracuju. Pravdou ale taky je, že se nemusím až tak moc snažit. Holky prostě přicházejí samy. I tak bych ale pořád chtěl mít vyšší skóre, než mám. (smích)
S kámošema se už o tom radši nebavím, protože když jim řeknu, jak na tom jsem, jsou akorát naštvaný. Aktuálně totiž soutěžím se svojí „5 ST4RS B1TCH“ o to, kdo se zvládne vyspat s více lidmi. Na Instagramu ji najdete jako @wardrobetalks a bude moc ráda, pokud na téhle stránce také dostane prostor. Proč to vlastně celé děláme? Protože nám to vzájemně zvyšuje touhu po vítězství v tomhle pro nás konkurenčním „boji.“
Jinak co se chlapů týče, klidně bych balil i je, jenže mě na nich něco nebaví.
Třeba to, co mají mezi nohama?
To by mi ani tolik nevadilo. Spíš mám pocit, že gayové, které jsem zatím v životě potkal, se vždycky drželi až moc při zemi. Nebyli to prostě takoví blázni, jako jsem já. Protože já žiju fakt naplno a přitahují mě lidi, kteří to mají podobně. Akční, spontánní, impulzivní. To mě bere. A gayové mi zatím přišli až příliš spořádaní na to, aby takhle žili.
Možná jen gayové, které si potkal…
Okay, asi je to tím.
Bene, moc díky za upřímnost.
Taky díky za rozhovor.
