Z pornohvězdy hvězdou boxu. Jak se nyní daří Robertu Rosenbergovi a vrátil by se ještě někdy k točení porna?
Nacházíme se ve vaší boxerské škole, koho tady vlastně trénujete?
Úplně všechny! Děti, ale i dospělé. Co se dětí týče, tak většinou ty od 6 do 15 let. Jsou tady dvě tělocvičny, které nejsou až tak velké, ale díky tomu se všem mohu intenzivně věnovat. Jsme tady už něco málo přes rok, ale jinak se trénování věnuji již přes šest let a boxu celkově již osm let.
Není box až příliš agresivním sportem?
Chodí k nám „ajťáci“, inženýři, právníci, policisté, sportovci, ale i známé osobnosti. Box není agresivitě. Mnohdy je cílem, aby si člověk poradil v sebeobraně, ale hlavně aby měl dobrou fyzičku. Kromě boxu vyučuji také Jeet Kune Do, což je kreativní a individuální bojový styl, který byl vytvořen legendárním Bruce Leem. Jsem certifikovaný přímo rodinou Bruce Leeho, takže i proto sem lidé chodí. Někdo ovšem na tréninky chodí i proto, že mě má rád a zná mě třeba díky mé dřívější kariéře. Často mám také soukromé hodiny, ať už pro jednotlivce či pro skupiny. Každý má svůj důvod a já každého nechávám, ať si v boxu najde to své.
Jak ale vidím, tak trénink mají opravdu tvrdý...(Mezitím se Robert zvednul a šel se na své studenty podívat. Přitom z plna hrdla zařval...)
„Kdo promluví, tak sto angličáků! Tak mě nese***!“ Přesně tak, musí si zvykat. Život je boj. Není to jen o boxu, učí se tady jak obstát v životě, posilní si psychiku, naučí se disciplíně.
Takže nyní již žijete pouze boxem? Kariéra pornoherce šla úplně stranou?
V tomto businessu už osm let nedělám. Mě to po určitém čase prostě přestalo bavit a říkal jsem si, proč budu dělat něco, co mě nebaví.
Ale mám ten dojem, že jsem vás zahlédl na erotickém veletrhu...
Ano, byl jsem tam. Jsem spíše teď takový odborný poradce, hodně lidí za mnou chodí s dotazy, co a jak při natáčení, a tak jim vše vysvětlím, ale moc to nehrotím. Ptají se mě třeba na trendy. Já i moje žena máme rádi sex, takže proč to tajit. I na ten erotický veletrh se jdeme podívat na novinky, stejně jako všichni ostatní.
A třeba se i potkat se starými známými?
Těch už tak moc není. Nicméně k té nové generaci bych dodal, že mi připadá, že z businessu dnes i vymizelo to, že je někdo opravdu hvězdou. Lidi se neumí úplně prodat.
Je pravda, že ani mě teď z hlavy nikdo, kdo by si vybudoval takové jméno, jako vy, nenapadá...
Musím zase říct, že za mé doby bylo vše trochu jednodušší, jelikož těch lidí nebylo tolik a já jsem byl hodně otevřený a chodil jsem do médií a televizí, protože jsem se za to nestyděl. Nicméně ostatní chápu, jelikož vás média často moc dobře nevykreslí. Když jsem zjistil, že některá mainstreamová média fungují tak, že když o vás mají napsat, dají vám vědět: „Hele, udělej nějaký průser a pak o tobě napíšu,“ tak rozumím, že se zrovna prací v pornoprůmyslu nikdo moc veřejně nechlubí. To, že trénujete děti a že jste si udělal vysokou školu, o vás nikdo psát nechce. Spousta pornoherců přitom třeba působí na univerzitách, spousta z nich má ohromné charitativní projekty.
Starší syn má, pokud se nepletu, již 12 let. To už je období, kdy určitě vnímá, čemu jste se věnoval dříve. Už jste s ním o tom mluvil?
Samozřejmě, že mu mou dřívější práci lidé dávají sežrat, ale on je po mně. Má svou hlavu a jde si vždy po své cestě. My jsme to spolu ani nijak neřešili. Ví, co jsem dělal a ví, jak věci fungovaly a bere to jako součást života. My spolu strašně dobře vycházíme, takže v tomto směru žádný problém není.
Synové jsou tedy také vedeni k boxu?
Určitě. Jeden tady zrovna jezdí na tříkolce a ten druhý bydlí u babičky, ale když je v Praze, tak trénuje.
Dostávají také takový pořádný „záhul“? Nebo jste na ně naopak mírnější?
Řekl bych, že dostávají ještě víc. Oba sice mají disciplínu, ale nechci, aby ostatní řekli, že je nějak šetřím a podobně, raději jim tak trochu přidám.
Stává se vám, že vás lidé na ulici stále poznávají?
To jo. Já dokonce jezdím s jednou striptérskou skupinou a moderuji pro ně akce. Je to zajímavé. Baví mě to a není to nic vulgárního a sprostého. Mám rád komunikaci s lidmi a hlavně mě baví, že všichni jsou mladší a většině bych mohl dělat tátu. Nicméně vyznávám pravidlo, že když je člověk s mladšími lidmi, tak stárne pomaleji a já se snažím být pořád mladý.
Být stále mlád! K tomu vám určitě pomáhá také box? Zápasíte ještě?
Je mi 44 let, ale zápasům se určitě nevyhýbám. Člověka to donutí zhubnout a více na sobě pracovat. Když chce člověk během tréninku ostatním lidem rozumět a správně je podporovat, musí v tom zůstat. Proto se pravidelně chystám na zápasy. Mnoho trenérů často zapomíná, jaká ta příprava je a kolikrát pak své svěřence přepálí a unaví zrovna v okamžiku, kdy mají podat největší výkon. V boxu je člověk aktivní většinou do 40, pak už se zpomalují reflexy a člověk potřebuje jiné tréninkové dávky a jinou přípravu.
Jak se na zápasy člověk připravuje? Musí to být náročné nejen fyzicky, ale také psychicky...
Já mám asi největší výhodu v mé hlavě. Mám dobrou psychiku a jsem schopen postavit se komukoliv. Neboxuji pro peníze ani pro slávu. Dělám to proto, že mě to baví, což je strašná výhoda. Tím, že jsem tady každý den, tak je příprava pro mě jednodušší.
Opravdu každý den?
Od šesti od rána do devíti do večera, každý den.
I během víkendů?
Sobotu mám většinou volnou, ale v neděle je to jak kdy. Je však pravda, že hodně cestuji po světě, a to po různých seminářích. Teď mě čeká třeba Hong Kong, Itálie, Německo, Anglie a další. Rád cestuji všude, kde je nějaká možnost se něčemu přiučit.
Takže v zahraničí se hlavně učíte?
Já tam jezdím hlavně navštěvovat lidi, kteří se setkávali s Brucem Leem, protože jsem jeho velký fanoušek. Říkám, že člověk si cokoliv může přečíst, ale vždy je lepší ty lidi potkat osobně. Potkávám se třeba s lidmi, kteří trénovali největší hvězdy, jako byl Mike Tyson a další. Osobní setkání je pro mě více než tisíc knížek.
Musel jste si na trenérství boxu dodělávat nějaké speciální vzdělání?
Dodělával jsem si obor trenéra na Fakultě tělovýchovy a sportu. Vzdělání je dnes potřeba, i když člověk žádá o nějakou dotaci. V boxu má třeba tohle vzdělání v Česku asi jen 25 lidí, nicméně škol je u nás asi 170. Existuje totiž hodně lidí, kteří se za trenéry vydávají, ale vzdělání nemají žádné. V Jeet Kune Do jsem si udělal světový certifikát v USA a evropský v Německu. Ten v Americe mi dal strašně moc, protože jsem se setkal se spoustou lidí, kteří to jako koučové a trenéři dotáhli daleko, a zjistil jsem, že úspěch tkví právě v přístupu k lidem.
Jaké úspěchy už na svém kontě máte?
Za posledních pár let jsem měl spoustu zápasů s mistry světa. Jsem interkontinentální šampion v jedné organizaci a jako trenér jsem měl za tři roky dva různé kluky na mistrovství republiky a oba skončili třetí.
