Jsem gay a miluji heterosexuála. Proč? Přečtěte si nejčastější důvody a reálné příběhy gayů, kteří se zamilovali do heteráka

Lovecký reflex

V první řadě je asi namístě být k sobě upřímný. Opravdu ho milujeme? Nebo ho jen strašně moc chceme a to, že je zdánlivě nedostupný, ho činí ještě lákavějším objektem? My muži jsme především lovci. A tak představa volně ležící, naprosto dostupné mršiny rozhodně nevybudí všechny naše smysly tolik jako hbitě unikající srneček. Ulovit ho je otázkou ega. Když se zadaří, povznese nás to do výšin euforie. Proto jsou heterosexuálové často tak atraktivní – stejný muž, jen přístupnější, by zkrátka nebyl takovou výzvou.

Touha po opravdovém muži

Většina těch, kdo se zblázní do heterosexuála, říká, že je na něm zaujaly dvě věci – vzhled a vystupování. Námi obdivovaní heteráci jsou většinou esencí mužnosti. A to prostě vábí. Gayové totiž až příliš často svou příslušnost ke gay komunitě projevují po buzním způsobu – je to logické, protože jen tak mohou dát světu najevo, že mají zájem o muže, ne o ženy. Paradoxně to ale mnohé z nás odrazuje. Trochu začarovaný kruh.

Exkluzivita

Být v něčem jedinečný a nezapomenutelný, po tom touží všichni z nás. Představa, že skončíme v posteli s tímhle klukem, že budeme jediný, se kterým kdy zažil gay sex, než se zase vrátí k těm svým holčičkám – ta je hodně lákavá. On na nás nikdy nezapomene, navždy necháme v jeho životě stopu. A to určitě stojí za trochu té námahy se o to pokusit.

Nedostupné je bezpečné

Nehrozí, že nás odmítne, protože ho ani neoslovíme. Když už se odhodláme a oslovíme ho, nehrozí nám ztráta sebeúcty. Pokud odmítne, není to selhání, může za to jeho sexuální orientace. Lze po něm toužit a tušit, že to asi nevyjde, a zároveň doufat, že třeba ano. 

Otcovské ozvěny

První muž, kterého kdy v životě milujeme, je heterosexuál. Naši otcové jsou v drtivé většině heterosexuálové už jaksi z definice. Víme, jaké to je milovat muže, který je velký a mužný, v jehož blízkosti se cítíme dobře a bezpečně. Obdivujeme ho, je pro nás ikonou.

Když pak jako dospělí potkáme muže našemu otci podobného, nemohou se nám dřívější pocity nepřipomenout. Stále toužíme po podobných věcech, jen se k nim přidá sexuální touha.

Více v Galerii

Je jich víc

Čistě statisticky, když nás okouzlí nějaký muž a neznáme jeho sexuální orientaci, je daleko pravděpodobnější, že bude heterosexuál než homosexuál. Pokud se nepohybujeme výhradně v gay komunitě, v podstatě se tomu nedá vyhnout. Je zajímavé, že podle statistik internetové seznamky match.com jen necelá 2 % mužů, kteří se identifikují jako homosexuálové, se pokouší navázat kontakt s muži, kteří mají v profilu uvedeno „hetero“. Zkrátka to vypadá, že náš zájem o heterosexuály není vědomý a nevyhledáváme je aktivně. Prostě se to tak jenom stane.

Co si s tím počít?

Máme dvě zprávy – jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá zpráva je, že existuje opravdu jen velmi málo heterosexuálů tak zavěšených v síti sociálních tabu, že se nám je nepodaří nachytat na notu zvědavosti. Podle Kinseyho již před více než šedesáti lety uvedlo padesát procent dotázaných mužů nějakou homosexuální zkušenost. A s někým ji mít museli, dost pravděpodobně tedy i s homosexuály. A vzhledem k tomu, že dnešní doba je experimentům ještě otevřenější, lze vcelku bezpečně předpokládat, že i naše šance dostat heterosexuálního samečka do postele jsou jedna ku jedné a možná i vyšší.

Ta špatná zpráva ovšem je, že mluvíme jen o sexu, případně nějaké té šmajchlovačce. Ráno se chlapec probudí a s profláklým: "Já nejsem gay" opustí náš byt i život a nezbude po něm nic jiného než zmuchlané prostěradlo.

Jistě, zázraky se dějí. Vydržte mi chvilinku, spočítám ve svém okolí ty, kteří měli to štěstí... Tak je to přesně nula případů, pánové. Pokud vám radárek hlásí, že dotyčný je hetero, pak jím s největší pravděpodobností skutečně je a přes to nejede vlak. Pokud radar hlásí pochybnosti, pak jsou šance někde úplně jinde, ale tenhle specifický případ teď neřešíme.

Ačkoliv není neběžné, aby se gay poté do heterosexuálního muže zamiloval...

Hluboká láska k člověku, který naše city nemůže nebo nechce opětovat, je průšvih. A je jedno, jestli je to proto, že je heterosexuál, nebo jsou důvody jiné. Bolí to. 

Jenže není to jen klišé, že opravdová láska nežádá a jen dává – je to i pravda. Pokud ho opravdu milujeme, těžko můžeme čekat něco zpátky. Žádná magická formule ani nápoj lásky, které by ho vložily do naší náruče, podle mých posledních informací zatím nebyly vynalezeny. Ale i možnost přátelství a jeho blízkosti přeci něco znamená, ne?

Jedna věc ale funguje spolehlivě – ideál v našich snech a fantaziích nás, na rozdíl od skutečného člověka, nikdy nezklame, nepodvede a neopustí. Zůstane s námi tak dlouho, jak si jen budeme přát. Hýčkejme si ho; milovat má smysl.

Příběhy homo & hetero

"Trvalo mi dlouhé roky, než jsem se s tím jakž takž srovnal. Zamiloval jsem se do muže pro vztah naprosto neperspektivního. Nemělo smysl to ´živit´, ale nedokázal jsem přestat na něj myslet 100x denně. Bylo to na psychiatra, v práci jsem se nesoustředil vůbec na nic. Když jsem byl s ním, chtěl jsem, ať to trvá věčně. Nic pro mne nemělo vůbec žádnou cenu, kromě chvil s ním. V podstatě ještě před rokem až dvěma to tak bylo. Pak to začalo pomaličku odeznívat – takříkajíc chemicky. Přestal jsem ho zoufale každý den pod jakoukoliv záminkou vyhledávat. Dnes spolu hráváme každý týden tenis, občas zajdeme do kina a každý pátek se spolu s dalšími našimi přáteli scházíváme na pivo. Je to mnohem čistší, rovnocennější – mám pocit, že tím je to i pro mne mnohem lepší – už se před ním necítím méněcenný a hlavně: už se vnitřně netrápím. Je to tím, že ta jednostranná a naprostá závislost je pryč."

"Osm let jsem zamilovaný do kluka. Je ženatý a má tři děti. Jednou jsme se líbali, občas mi dovolí vzít ho za ruku, ale to je asi tak všechno. On je totálně hetero. Nemám nejmenší šanci, že by kdy došlo k nějaké intimitě. Miluju ho. Jsme dobří přátelé a on to všechno ví. Jsem první a jediný chlap, se kterým se kdy líbal. Není to moc, ale ten pocit je k nezaplacení."

„V životě jsem byl zamilovaný do tří mužů. Všichni byli heterosexuálové. Dvěma jsem to neřekl, tomu poslednímu ano. Neměl jsem to dělat, nereagoval dobře. Vůbec jsem nečekal takovou reakci, protože se známe dlouho a on býval vždycky v pohodě. Od té doby jsem ho už neviděl, vyhýbá se mi. Strašně mě to štve a ptám se, proč zrovna já mám na tohle smůlu.“

„Na střední jsem se zamiloval do kluka, který byl na holky. Alespoň to tak vypadalo, chodil snad s každou z naší třídy. Na chmelové brigádě jsme spolu skončili po jednom večírku v posteli a bylo to úžasný. Pak to ale nijak nepokračovalo, on se tvářil, že si na to nepamatoval. Zato já na něj dlouhý roky myslel. Potom jsem jednou zaslechl, že o něm bývalý spolužák mluvil jako o gayovi. Přišlo mi to takové zmatené, ale nevyptával jsem se. A dodnes vlastně nevím, jestli jsem s heterosexuálem spal, nebo ne.“