Zapomeňte na sáňky samochodky. V rámci rozmachu mikromobility vás svezou třeba elektrické brusle, a dokonce i Nimbus
Kde se vzala mikromobilita?
Pokud jste se s termínem mikromobilita ještě nesetkali, vězte, že ve zcela obecné rovině se vztahuje k malým, lehkým dopravním prostředkům/vozidlům pro individuální použití v městských oblastech. Oficiální definice pak naznačují, že kategorizace vozidel považovaných za součást mikromobility je skutečně rozmanitá a může být vymezena také váhou (obvykle se pohybující mezi 230-350 kg) a maximální rychlostí (dosahující k cca 48-50 km/hod). Podle SAE International jsou však vyloučena vozidla s čistě lidským pohonem, což de facto zdůrazňuje rostoucí vliv elektricky poháněných dopravních prostředků v sektoru mikromobility.
Mikromobilita ještě donedávna příliš zájmu nebudila. Explozivní růst přišel až bezprostředně po koronavirové pandemii, když lidé ještě mohli pracovat častěji z domova a firmy zvažovaly, jak naložit s nově zavedeným modelem home office. Elektrická kola, skútry či mopedy se právě v této době staly populárnějšími než kdy dřív. A důvodů je řada. „Lidé chtějí čerstvý vzduch. Díky tomu, že mnohá evropská města výrazně investovala do budování infrastruktury pro mikromobilitu, zejména do cyklostezek, tento způsob přepravy se posunul na zcela novou úroveň. Je mnohem pohodlnější, rychlejší a také bezpečnější,“ objasňuje Kersten Heineke, jenž stojí v čele německého Centra pro budoucnost mobility.
Prostředky mikromobility ale mají i další výhody. Jsou kompaktní (a to znamená, že je snazší je zaparkovat – nemluvě o tom, že nezabírají tolik městského prostoru), jejich pořizovací náklady jsou výrazně nižší než v případě automobilu, totéž pak platí pro náklady provozní. A v jistém slova smyslu bonusem je výrazně nižší dopad na životní prostředí. Pokud jsou navíc tyto dopravní prostředky sdílené, jejich využití se maximalizuje.
Futuristická mikromobilita
Elektrické kolo, moped či skútr – to jsou dopravní prostředky, které vlastně nejsou extra novinkou. Mikromobilita jde ale mnohem dál. Pokud si tedy vzpomenete na legendární pohádkové „sáňky samochodky“, můžete si být jistí, že díky technologickému pokroku dnes může „samo jezdit“ prakticky cokoliv (a bez použití trikových efektů). V elektropodobě tak lze kromě (ve městech již rozšířených a proklínaných) koloběžek pořídit také pojízdné balanční desky, ale dokonce i dobíjecí elektrobrusle (takové brusle jsou schopné jet rychlostí až 29 km/hod. a na jedno nabití zvládnou zdolat vzdálenost až 26 km). A pokud by vám i toto bylo málo, můžete si pořídit Nimbus. Ne, nemáme na mysli létající koště z příběhů o Harrym Potterovi, ale futuristickou elektrotříkolku, která je kompaktní, snadno s ní zaparkujete, ale zároveň poskytuje cestovatelský komfort hned dvěma pasažérům (a dokonce je prý klimatizovaná).
Zdroj: Giphy
Prostředky mikromobility mají přitom docela široké využití – zatímco někteří začali drobné dopravní prostředky využívat k cestám do práce a z práce, jiní je volí spíše v rámci volnočasového vyžití. Samozřejmě se nejedná a plnou náhradu auta, ale může se v určitých případech jednat o velmi efektivní alternativu. „Pro většinu lidí je mikromobilita doplňujícím trendem, který může v některých případech osobní vozidlo nahradit,“ shrnul Heineke.
Infrastruktura a bezpečnost
Ačkoliv dnešní perspektivou se může zdát jen stěží uvěřitelné, že by v brzké budoucnosti brázdili městské křižovatky lidé na elektrobruslích a v Nimbusech, predikce situace je docela jasná: městské infrastruktury budou muset začít na změnu chování obyvatel reagovat, ba co víc – v alternativních způsobech přepravy je podpořit. Budování jízdních pruhů pro cyklisty, které mnozí již známe nejen z Prahy, se tak stane běžnou praxí (a tyto pruhy zdaleka nebudou vymezeny jen pro jízdu na kole).
Pokud jste ale někdy v blízkosti těchto cyklopruhů jeli autem, jistě jste přemítali také o bezpečnosti těch, kdo je využívají. I v tomto ohledu by se v dohledné době mělo mnohé změnit. Společnosti, které se zabývají vývojem a výrobou dopravních prostředků spadajících do kategorie mikromobility, již hojně užívají různé typy kamer, senzorů, pracují s inteligentními palubními deskami, GPS a samozřejmě i s umělou inteligencí. To vše za účelem zvýšení bezpečnosti a předcházení nehodám. Kromě toho již dokonce vznikají také speciální online kurzy bezpečnosti pro ty, kdo drobné dopravní prostředky využívají. Zda k uvažované dopravní revoluci skutečně dojde do roku 2030, jak uvádějí nekteré predikce, to lze jen těžko odhadnout. Kažopádně nyní před sebou máme dopravní pětiletku, během níž si některé z novinek klidně můžeme alespoň vyzkoušet...
