Kvůli sociálním sítím mizí kouzlo cestování. I udržitelný turismus ale zajistí luxusní zážitky. Takové, jež v hotelovém resortu nenajdete
Standardizované zážitky ztrácejí na atraktivitě
Když se česká společnost vzmohla natolik, že místo stanů v kempu jsme si u moře mohli dovolit ubytování v moderních apartmánech a hotelech, začali jsme tuto možnost radostně využívat. Sektor cestovního ruchu rapidně rostl, služby all inclusive a rozlehlé komplexy s několika bazény byly známkou luxusu.
Masový turismus nabízí standardizovaný zážitek, jehož cílem je rychle odbavit co nejvyšší počet klientů a maximalizovat zisk. Není divu, že tento přístup mnohé turisty přestal lákat a začali hledat rozmanitější zážitky. To jim značně usnadnil rozvoj krátkodobého ubytování prostřednictvím online platforem. Brzy se ale objevily nové výzvy – zvyšování nájmů, vylidnění center měst od trvalých obyvatel, problémy sousedského soužití, přetížení těch turistických atrakcí, které na sociálních sítích doporučili influenceři.
Dopřávat si zajímavou dovolenou nepřestaneme. Turistů je však stále víc a víc, a tak je potřeba hledat lepší řešení, která budou vyhovovat turistům, poskytovatelům služeb i místním lidem. Naději přináší koncept udržitelného cestování, k jehož principům se začíná hlásit stále více cestovatelů i municipalit.
Turistické ráje ve Španělsku se stávají peklem
Snad všichni jsme už zahlédli fotky nekonečných front turistů čekajících u Machu Picchu, nebo dokonce na trase na Mount Everest. Podobný osud čeká další turistické destinace a v řadě z nich se obyvatelé začínají proti neúnosné situaci bouřit. Během uplynulé letní sezóny se do titulků novin dostalo především Španělsko. V oblíbené Barceloně, Málaze, Granadě i na Kanárských a Baleárských ostrovech se odehrály protesty desítek tisíc místních lidí proti negativním dopadům nadměrného turismu. Jen za červenec a srpen totiž do Španělska přijelo rekordních 21,8 milionu zahraničních návštěvníků, což byl meziroční nárůst o 7,3 %. Do země sice přinášejí ekonomický růst, ale také nedostupnost bydlení, obrovské množství odpadků, naprosté přetížení infrastruktury. Z center měst zmizeli trvalí obyvatelé, protože většina bytů byla proměněna ve výdělečnější krátkodobé ubytování.
Španělský ministr cestovního ruchu Jordi Hereu sám uznal, že jeho země musí změnit svůj obchodní model v turistickém sektoru. Jednotlivá města už zavádějí různá opatření, jimiž se snaží nevhodné chování turistů zmírnit – omezení konzulace alkoholu, pravidla oblékání. Dovolenkáři totiž svůj pobyt pojímají jako bezuzdné radovánky a vůbec je nezajímá lokální kontext.
Turistický ruch potřebuje krásné prostředí
Vyhlášené destinace mají jedno společné: nádhernou přírodu nebo kulturní památky, které turisté chtějí spatřit na vlastní oči a jsou ochotni si za to zaplatit. Jenže právě přítomnost mas turistů tuto hlavní devizu nejnavštěvovanějších regionů ničí. Děje se to nejen v chudých zemích, kde nefunguje dohled nad environmentálními dopady, ale i tam, kde turismus regulují vyhlášky o odpadovém hospodářství, hlukovém i světelném znečištění apod. Z fotky u přelidněného vstupu do Sagrada Família v Barceloně dnes dokáže ostatní turisty odstranit AI. Ale co když přímo před očima mizí kusy přírody?
Švýcarsko bojuje o své přírodní krásy
S tím má bohatou zkušenost Švýcarsko, jehož turismus stojí právě na přírodních krásách Alp. Slavný Aletschský ledovec chráněný UNESCO ale ztratil od konce 19. století přes tři kilometry své délky a předpokládá se, že do roku 2100 ho naprostá většina zmizí. Na síti X letos v srpnu získal velkou pozornost příspěvek Duncana Portera z Bristolu, který s manželkou znovu po 15 letech navštívil Rhonský ledovec ve stejném švýcarském kantonu a místo téměř nepoznal.
Také Švýcarsko zaznamenalo příklon svých návštěvníků k instagramovému turismu, kdy je nezajímají náročné horské túry, ale jen snadná doprava autem na místo, na němž si pořídí selfie. Malé vesničky v alpských údolích nejsou připraveny na kolony osobních vozů, zvýšený provoz ruší i zvířecí obyvatele hor a květy protěže alpské často končí podupány davem neukázněných turistů. Švýcarsko se již snaží příchozí motivovat k využívání veřejné dopravy například tím, že v horských vesničkách auta platí za průjezd. Ve větších městech jako Zurich vyhlašuje ekologické zóny bez aut. Bude to ale stačit?
Cestovatel jako zodpovědný host
Jak tedy udržitelné cestování uchopit? Tento koncept zahrnuje respekt k přírodě a podporu lokální ekonomiky. Zodpovědný host si vědomě vybírá lokality mimo hlavní proud, vyhledává autentické zážitky, snaží se jen netěžit z navštěvovaných míst, ale také jim sám něco přinášet. Chápe, že je pouhým hostem v místě, které je pro jiné lidi domovem. Zajímá se o místní kulturu a zvyky. Při plánování cesty zváží možnost vyměnit letadlo za vlak nebo přímo snížit frekvenci cest do vzdálených destinací a upřednostnit lokality v dosahu. Krása okolí nemusí být o nic méně působivá než exotická místa.
Byla by však chyba chápat udržitelné cestování jako omezování svých potřeb. Vnímejme ho jako volbu – rozhodnutí investovat svůj čas a peníze do objevování světa, které nabízí luxus v jiné formě než masový turismus.
