Interiérová designérka Jana Hradecká: „Trendem roku 2022 je na nic si nehrát!“

Jana: Řekni mi ty, jaké si myslíš, že budou v roce 2022 trendy?

Ondřej: Já? Tak dobře. Mám pocit, že lockdown způsobil, že ve svých domovech trávíme mnohem víc času než dřív, a proto intenzivněji vnímáme prostor kolem sebe. Potřebujeme mít doma více podnětů, kterých se nám dříve dostávalo spíš venku. Proto si myslím, že třeba minimalismus je na ústupu.

J: Ano, covid s trendy dost zamíchal. Nyní je dlouhodobějším trendem trvalá udržitelnost. Vracíme se zpět ke kvalitním přírodním materiálům. Lidé si konečně zase uvědomují, že přírodní materiály na nás působí příjemně, že v interiéru dobře fungují. Dále recyklace. To jsou tedy trendy dlouhodobé.

A jak zapůsobil covid?

J: Zmínil jsi minimalismus. Obecně si ho představujeme tak, že se týká i barev, vidíme prázdné prostory, šedou, bílou a nic. To je jedna z jeho forem. Minimalismus spočívá hlavně v tom, že nehromadíme věci, které nepotřebujeme. Ale neznamená to, že není barevný. A díky covidu, kdy bylo všechno pocitově šedivé, včetně naší budoucnosti, lidé znovu našli cestu právě k barvám. Bílé stěny nás začaly deprimovat víc než špatné zprávy a mlha venku. A proto jsme se vrátili k výrazným barvám.

Jaké barvy jsou teď v kurzu?

J: Už dlouho tady nebyla fialová. Ta je teď trendem mezi barvami. Fialová má navíc spoustu odstínů! Od modrofialové až po barvu lilku. Fialová je složitá a komplexní barva, takže může lidi nejprve děsit. Jinak je to s barvami trochu složité. Prodejci barev sice každý rok přijdou s něčím jiným, ale to neznamená, že jde o trend. Trendy barvy jsou vidět spíš na světových veletrzích, kdy se většina vystavovatelů shodne na nějakém akcentu.

A jak to vypadá se styly uplatňovanými v interiéru?

J: Z interiérů, co se stylů týče, ustupuje glamour. Pronikl sice do komerčních prostor, ale z domovů mizí hlavě z důvodu náročného úklidu a opečovávání. A u mladých lidí vnímám jako velký trend už zmiňovanou recyklaci a eklektismus. On z té recyklace trochu vychází.

Recyklace je dost obecný pojem. Co si pod ním ale máme představit v interiérovém designu?

J: Recyklovat se dají zejména předměty z kvalitních přírodních materiálů, které mají příjemný harmonický tvar. A také musí být po repasi funkční! Nemá smysl repasovat věci, které nemají žádnou hodnotu. Moji klienti vědí, že já mám recyklaci velmi ráda, a tak po mně často chtějí, abych pro ně něco repasovala. A učím to i své studentky a studenty. Máme tu krásné thonetky, které někdo vyhodil, protože byly v šíleném stavu. Studentky je během dvou dní očistily až na dřevo, natřely, očalounily nové sedáky. A teď jsou to krásné kvalitní židle.

Navíc si nesou i příběh!

J: Ano. A hlavně z toho má člověk radost. Ze staré vyhozené židle je nyní originální kousek, na kterém sám pracoval. Pokud ale ta věc nemá estetickou, materiálovou nebo funkční hodnotu, pak nemá smysl ji repasovat. Takovou je lepší prodat – i kdyby to bylo za pár korun. I díky tomu, že je dnes snadné a rychlé věci přes různé portály prodat, zejména mladší ročníky nepotřebují mít doma spoustu věcí.

Myslíš tím, že předměty, které zrovna nepotřebují, prodají a pak si zase koupí jiné ve chvíli, kdy je potřebovat začnou?

J: Ano. A ten vývoj je logický! Generace mé maminky nevyhodí skoro nic. Naopak skladuje různé krabičky, mističky... Jde totiž o generaci, která se narodila za války, a po válce spousta věcí nebyla dostupná. Podobné to bylo za socialismu. Platilo takové pravidlo: „Co mám doma, to je moje!“ Současná generace ale žije úplně jinak. Kliknutím v telefonu něco prodáš a podobně něco koupíš. Proto nikdo nemusí mít spoustu věcí doma, když ví, že není problém je okamžitě získat.

Žije se víc v přítomném okamžiku…

J: Žije se tady a teď. Nemá smysl mít doma jídelní servis, který nikdy nepoužiji. Radši ho prodám někomu, kdo z něj bude mít radost, a získám místo ve skříni. Já osobně se to ale teprve učím. (smích)

Ani já to neumím!

J: My dva totiž máme problém, že se nám líbí historické věci a snažíme se je zachraňovat. A takové předměty mají i tu hodnotu. Já se ještě potýkám s tím, že pro mě mají hodnotu věci, které jsem od někoho dostala. Mám je jako vzpomínku. Ale je to vlastně luxus, mít vzpomínku na blízkého v podobě servisu, který mi zabírá místo a o nějž musím pečovat. Při stěhování mám pak potíž všechno přesunout z místa na místo.

Tvoje děti patří do generace, o níž jsi mluvila. Mají to opravdu jinak než ty?

J: Mají! Moje dcera je velká čtenářka, ale všechno čte v elektronické čtečce. Díky tomu nemá všude knížky a přestože bydlí v malinkém prostoru, nepůsobí to stísněně. Knížky, které já mám všude, má ona virtuálně. A podobně to má i s oblečením. To, co nenosí, prodá a koupí si něco jiného. Takže si často pořizuje něco nového, ale nemá plné skříně.

A tohle souvisí s trendem trvalé udržitelnosti.

J: Přesně tak. S udržitelností souvisí i trendy mezi materiály. Třeba mramor je teď velmi oblíbený. Je totiž krásný, a navíc vydrží. Známe to i ze starých domů, kde jsou staleté mramorové parapety, stále krásné a funkční. Naopak plasty jsou na ústupu.

Opravdu?

J: Plasty se uplatňují v zařízení, třeba u nábytku. Do bytu si nedáme plastovou podlahu, nějaký vinyl nebo lamino. Radši zvolíme pořádnou dřevěnou. Prvky pevně spojené se stavbou volíme ty nejkvalitnější, ale nábytek si můžeme koupit obyčejný, klidně levný a plastový. A je to zase logické. Když předělávám byt, tak si tam přece chci dát kvalitní podlahy, dveře a tak. Tyhle prvky se pak mění obtížně.

Na kvalitní nábytek nebo doplňky můžeš klidně počkat. Potřebuješ židli, abys mohl sedět. Tak si koupíš nějakou levnou a až budeš mít peníze na tu, kterou opravdu chceš, tu levnou zase prodáš. S podlahou to ale takhle nefunguje. Tu jen tak nevyměníš. A zase si vzpomeň na staré byty. Jsou tam 120 let staré dřevěné podlahy. Stačí je přebrousit a zase vypadají nádherně. A to je ta trvalá udržitelnost!

Chápu, že je to logické. Mít luxusní nábytek v laciném pokoji je k ničemu. Ale opravdu tak lidé dnes uvažují?

J: Já jsem právě nadšená z mladší generace, protože to chápe. A mladí lidé, alespoň z mé zkušenosti, jsou ochotni si na kvalitu počkat. Pokud po něčem touží, tak se na nějakou dobu uskrovní a pak si koupí to, co chtějí. Díky tomu nekupují nesmysly, ale investují do života. Z toho jsem nadšená. Dobře jedí, dobře žijí, chodí za kulturou. Možná to tak vnímám, protože žiju v určitě bublině – vidím to u svých dětí. Ale to je ono! Díky mně vyrůstaly v hezkém prostředí a teď to mám! (smích)

Pokud si to tedy shrneme, vracíme se k tomu, že trendem je hlavně kvalita a udržitelnost na úkor laciné nápodoby.

J: Přesně. Já mám ráda designový nábytek, ale nechci si koupit fake, když zrovna nemám na originál. To si raději koupím ve frcu staré křeslo, které si zrecykluju. Díky tomu mám originál. Když si koupím nápodobu kabelky Louis Vuitton, je to trapné. Když si ušiju plátěnou tašku a nějak ji pomaluju, jsem originální. Na nic si nehraju. A to je trend! Na nic si nehrát!