Převlékají se za zvířata a často jsou queer. Kdo jsou furries a co se ve skutečnosti skrývá za jejich kostýmy?
Na první pohled je snadné zredukovat celý furry svět na fotografie lidí navlečených do obřích zvířecích kostýmů. Právě ty jsou ostatně jeho nejviditelnější částí. Ve skutečnosti je ale furry fandom mnohem širší směsí umění, internetové kultury, kostýmů, roleplayingu, přátelství a experimentování s tím, jakým způsobem člověk prezentuje sám sebe.
Základní definice je přitom docela jednoduchá. Furries spojuje zájem o antropomorfní zvířecí postavy, tedy zvířata, která mají lidské vlastnosti. Mohou chodit po dvou, mluvit, nosit oblečení, mít zaměstnání, vztahy nebo lidské emoce. Jak vysvětluje výzkumný projekt Furscience, za nímž stojí akademici dlouhodobě studující furry fandom, právě zájem o antropomorfní zvířata představuje jeden ze základních společných prvků komunity.
A vlastně nejde o nic, s čím bychom se v popkultuře nesetkávali už od dětství. Mickey Mouse, Bugs Bunny nebo postavy ze Zootropolis jsou antropomorfní zvířata také. Furry kultura ovšem tento princip rozvinula do svébytného fandomu, v němž lidé vytvářejí vlastní postavy, kresby, příběhy, kostýmy a celé virtuální identity.
Furry není jen kostým. A většina ho ani nevlastní
Právě tady vzniká první velké nedorozumění. Kdo je furry, nemusí chodit po ulici převlečený za dvoumetrovou lišku.
Celotělovým zvířecím kostýmům se říká fursuity a jejich nositelům se někdy říká fursuiteři. Mohou být profesionálně vyráběné na zakázku, velmi propracované a zároveň poměrně drahé. Někteří lidé mají kompletní kostým, jiní pouze hlavu, tlapy nebo ocas.
Jenže kostým vůbec není podmínkou členství v komunitě. Podle dlouhodobých výzkumů Furscience vlastní fursuit pouze přibližně 10 až 15 procent furries, přestože podstatně větší část komunity by o něj měla zájem.
Obraz furry fandomu vytvořený prostřednictvím fotografií z conů nebo sociálních sítí je tak trochu podobný představě, že všichni fanoušci Star Wars doma vlastní kostým stormtroopera. Nejviditelnější lidé jednoduše nejsou automaticky reprezentativní pro celou komunitu.
Mnoho furries se fandomu účastní prakticky výhradně online. Sledují furry umělce, objednávají si kresby, vytvářejí vlastní příběhy, komunikují na Discordu nebo sociálních sítích, hrají hry a setkávají se na specializovaných conventions.
Druhé já jménem fursona
Mnohem důležitější než samotný kostým bývá pro furry komunitu pojem fursona. Vznikl spojením slov „furry“ a „persona“ a označuje vlastní antropomorfní postavu, kterou si člověk vytvoří.
Může to být vlk, liška, pes, tygr nebo králík, ale také drak či kompletně smyšlený druh. Často nejde jen o obrázek. Fursona může mít jméno, věk, charakter, způsob oblékání, vlastní historii a někdy také gender nebo sexuální orientaci.
Právě díky tomu může fungovat jako určitá alternativní verze člověka, který ji vytvořil. Výzkumy publikované projektem Furscience ukazují, že lidé své fursony často vytvářejí jako určitým způsobem idealizované verze sebe samých. V dalších výzkumech například účastníci hodnotili své fursony jako extrovertnější či emocionálně stabilnější, než za jaké považovali sami sebe.
Fursona tak může člověku nabídnout příležitost chovat se trochu jinak, než jak se cítí ve svém každodenním životě. Introvert může prostřednictvím své postavy působit sebevědoměji, někdo jiný může experimentovat se vzhledem a další zase s tím, jakým způsobem komunikuje s ostatními.
Nemusí za tím být žádná hluboká psychologie. Pro část lidí je fursona jednoduše zábavný avatar. U jiných ale skutečně může být poměrně důležitou součástí jejich sebevyjádření.
Furries si obvykle nemyslí, že jsou zvířata
S tím souvisí další častá představa: že člověk v kostýmu vlka skutečně věří, že je vlk.
To ovšem furry automaticky neznamená. Furry fandom je založen především na zájmu o antropomorfní postavy a na určité formě fanouškovské identity. Člověk může mít fursonu medvěda, aniž by se považoval za medvěda uvězněného v lidském těle.
Proč je mezi furries tolik queer lidí?
Právě vztah furry fandomu a LGBTQ+ komunity je zvlášť zajímavý. Furry není součást sexuální orientace ani genderové identity, přesto výzkumy opakovaně ukazují mimořádně vysoké zastoupení queer lidí.
Data shromažďovaná International Anthropomorphic Research Project popisují, že furries se výrazně častěji než lidé z porovnávaných fandomů označují za bisexuální, homosexuální, pansexuální, asexuální či jinak neheterosexuální. Zároveň ale výzkumníci výslovně upozorňují, že by bylo chybou popisovat furry fandom jako homosexuální komunitu. Heterosexuální furries existují a není jich zanedbatelné množství.
Proč právě tato komunita? Jedno definitivní vysvětlení neexistuje. Samotní výzkumníci ale upozorňují mimo jiné na otevřenost fandomu vůči různým formám identity a možnost prostřednictvím fursony experimentovat se sebevyjádřením. Postava totiž nemusí mít stejné pohlaví, genderový projev nebo sexuální orientaci jako její autor.
Člověk tak může v relativně bezpečném prostředí zkoušet, jaké je používat jinou prezentaci, jiné jméno nebo jiný genderový projev ještě předtím, než něco podobného udělá ve svém běžném životě.
Není náhodou, že například americký magazín Them ve svém průvodci furry kulturou popisuje fandom jako komunitu, v níž se dlouhodobě potkává kreativní sebevyjádření s výraznou přítomností queer lidí.
To zároveň vysvětluje, proč se furries mohou objevovat na Pride. Část z nich tam není proto, že jsou furries, ale jednoduše proto, že jsou zároveň gayové, lesby, bisexuální, trans nebo jiní queer lidé. Jiní mohou přijít jako spojenci.
Je furry sexuální fetish?
Asi žádný stereotyp se s furry komunitou nespojuje tak často jako právě sex. Část furry tvorby skutečně erotická je a existuje také pornografické furry umění. Někteří členové fandomu propojují svou fursonu se sexualitou a existují nejrůznější sexuální subkultury uvnitř komunity.
Popírat to by tedy nebylo přesné. Stejně nepřesné je ovšem udělat z toho definici celého fandomu. Furscience se motivací členů furry komunity zabývalo přímo. Výsledky ukazují, že sexualita může být pro část lidí jednou z motivací, není však univerzální a v daném výzkumu patřila mezi méně významné důvody účasti ve fandomu. Výraznou roli naopak hrály například pocit sounáležitosti nebo sebevyjádření.
Také rozsáhlejší reportáž britského The Guardian z jednoho z největších furry conů popisuje komunitu především jako kombinaci umění, přátelství, kostýmů, kreativity a prostoru pro lidi, kteří se někdy necítí úplně doma v mainstreamové společnosti. Sex je jednou z mnoha možných vrstev fandomu, nikoli povinnou součástí.
Podobně jako nelze celou anime komunitu definovat podle existence hentai nebo celý internet podle existence pornografie, nedává velký smysl vysvětlovat furry fandom jen prostřednictvím jeho erotického obsahu.
Internet změnil furry z malého fandomu v globální komunitu
Kořeny moderního furry fandomu sahají přinejmenším do amerických sci-fi a komiksových komunit 70. a 80. let. Kulturní historie publikovaná University of Texas at Austin sleduje počátky této specifické estetické subkultury už v 70. letech.
Skutečně ideální podmínky pro její rozvoj ale vytvořil až internet. Najednou nebylo nutné žít ve velkém americkém městě nebo jezdit na specializované cony, aby člověk našel někoho se stejným zájmem. Furries mohli sdílet kresby, vytvářet postavy, objednávat si ilustrace a najít přátele na druhém konci světa.
Furry kultura je proto dnes z velké části zároveň kulturou internetovou. Je postavená na komunitní tvorbě. Na rozdíl od fandomu jedné konkrétní filmové série navíc nemá jedno studio, jednoho autora ani jeden původní svět, kolem něhož by se všechno točilo.
Postavy si vytvářejí samotní členové. Právě to je na furry světě možná nejzajímavější. Nejde pouze o fanoušky cizího příběhu. Ve velké míře si vytvářejí vlastní.
Za obří liščí hlavou je nakonec docela obyčejný člověk
Zvenčí může furry kultura vypadat podivně. Částečně proto, že její nejvýraznější estetika je prakticky navržená tak, aby ji nebylo možné přehlédnout. Člověk v běžném tričku na ulici pozornost nevzbudí. Dvoumetrový neonově modrý vlk ano.
Jenže právě to někdy vytváří zkreslený obraz. Být furry může znamenat vlastnit několikatisícový kostým a jezdit s ním na conventions. Stejně tak to může znamenat jednou za několik týdnů nakreslit obrázek své liščí postavy. Někdo ve furry komunitě nachází přátele, někdo prostor pro uměleckou tvorbu, další způsob, jak experimentovat s identitou. Pro jiného je to jednoduše hobby.
Někdo je gay. Jiný trans. Další bisexuální. A někdo úplně obyčejně heterosexuální. Jednotná odpověď na otázku, proč se někdo stane furry, proto vlastně neexistuje. Společným jmenovatelem není sexualita, gender ani touha stát se skutečným zvířetem. Je jím především fascinace světem, v němž mohou mít zvířata lidské vlastnosti – a možnost vytvořit si v něm vlastní postavu. Někomu k tomu stačí profilová fotografie na internetu.
A někdo si prostě pořídí ocas.
