„Vždyť jsi byl hetero.“ Může se naše sexuální přitažlivost v průběhu života proměňovat?
„A kdy jsi zjistil, že jsi gay?“ Otázka, kterou už slyšela velká část queer lidí, vychází z představy, že sexuální orientace je cosi pevně uloženého hluboko uvnitř člověka. Stačí ji jednoho dne odhalit, správně pojmenovat a následně už se nikdy nic nezmění.
Pro mnoho lidí to tak skutečně funguje. Od dospívání nebo rané dospělosti mají poměrně jasnou představu, kdo je přitahuje, a označení hetero, gay, lesba či bi jim vyhovuje po celý život. Jiní ale zjišťují, že jejich touha, zamilovanost nebo způsob, jakým svou sexualitu popisují, se v průběhu času proměňují.
Právě pro tuto zkušenost se používá pojem sexuální fluidita. Neříká, že žádná orientace neexistuje, ani že je každý „tak trochu bisexuální“. Popisuje možnost, že se u některých lidí mohou časem měnit jednotlivé stránky sexuality – například přitažlivost, partnerské chování nebo identita, kterou pro sebe používají.
Orientace není jen jedna kolonka
Když se řekne sexuální orientace, obvykle si představíme jednoduchou otázku: Přitahují mě muži, ženy, nebo obojí? Ve skutečnosti ale zahrnuje několik vrstev, které se nemusejí vždy dokonale překrývat.
Jednou z nich je sexuální či romantická přitažlivost – tedy to, po kom toužíme nebo do koho se zamilováváme. Druhou představuje naše chování: s kým navazujeme vztahy, koho líbáme a s kým máme sex. Třetí je identita, tedy slovo, které používáme sami pro sebe a kterým svou zkušenost vysvětlujeme okolí.
Člověk proto může například prožívat občasnou přitažlivost k více genderům, ale označovat se jako heterosexuál, protože toto slovo nejlépe vystihuje většinu jeho života. Někdo jiný může používat označení bisexuální, aniž by dosud měl zkušenost s více než jedním genderem. A další člověk se může rozhodnout, že žádnou nálepku nepotřebuje.
Samotné sexuální chování navíc automaticky neurčuje orientaci. Jednorázový sex s mužem z heterosexuála nutně nedělá gaye, stejně jako vztah s mužem nevymazává bisexualitu člověka, který je současně přitahován ženami. Lidskou sexualitu nelze spolehlivě určit podle jediného partnera nebo jedné životní epizody.
Když se přitažlivost objeví nečekaně
Sexuální fluidita může mít mnoho podob. Někdo začne po letech v heterosexuálních vztazích pociťovat přitažlivost ke stejnému pohlaví. Jiný člověk se celý život považoval za gaye či lesbu, ale zamiluje se do konkrétní osoby jiného genderu. Dalším se nemění samotná přitažlivost, ale způsob, jakým ji chápou a pojmenovávají.
Průkopnický výzkum psycholožky Lisy Diamondové sledoval po deset let ženy, které se na začátku označovaly jako lesbické, bisexuální nebo bez jasné nálepky. Přibližně dvě třetiny z nich během sledovaného období alespoň jednou změnily označení své identity. To však neznamenalo, že by jejich sexualita každých několik měsíců kompletně obrátila směr. U řady žen zůstával celkový vzorec přitažlivosti podobný, měnil se ale jeho význam, intenzita nebo slovo, které pro něj používaly. Výsledky desetiletého sledování publikovala Diamondová v odborném časopise Developmental Psychology.
Novější výzkum už sexualitu nezkoumá jen u žen. Rozsáhlá longitudinální studie téměř 46 tisíc dospělých obyvatel Nového Zélandu ukázala, že sexuální identita může zůstávat proměnlivá i v dospělosti. Zároveň zpochybnila zjednodušenou představu, podle níž je ženská sexualita vždy „tekutější“, zatímco mužská musí být neměnná. Ženy sice častěji uváděly přitažlivost k více genderům, ale v míře změn identity nebyl mezi ženami a muži tak jednoznačný rozdíl, jak se dříve předpokládalo.
Fluidita tedy rozhodně není výhradně ženským tématem. Muži však mohou mít větší problém o nečekané přitažlivosti mluvit. Stále totiž čelí silné společenské představě, že jakmile muž projeví zájem o jiného muže, musí být „ve skutečnosti gay“. Prostor pro pochybnosti, bisexualitu nebo přitažlivost, která se nevejde do jednoznačné kategorie, bývá u nich podstatně užší.
Znamená fluidita bisexualitu?
Ne nutně. Americká psychologická asociace popisuje bisexualitu jako romantickou nebo sexuální přitažlivost k více než jednomu pohlaví či genderu. Tato přitažlivost přitom nemusí přicházet ve stejnou dobu, mít stejnou intenzitu ani se projevovat stejným způsobem.
Sexuální fluidita naproti tomu popisuje především možnost změny. Bisexuální člověk může mít svou orientaci po celý život velmi stabilní, zatímco člověk označující se jako gay, lesba či heterosexuál může někdy zaznamenat posun ve své přitažlivosti nebo identitě.
Jiní lidé používají slova jako pansexuální, queer, heteroflexibilní, homoflexibilní nebo jednoduše fluidní. Pansexualita podle slovníku Americké psychologické asociace označuje přitažlivost, která není omezena na lidi určitého pohlaví či genderové identity. Hranice mezi některými pojmy ale nejsou matematicky přesné. Záleží především na tom, které označení konkrétnímu člověku dává smysl.
Sexuální identita není lékařská diagnóza, u níž by bylo nutné splnit určitý počet příznaků. Nálepka má člověku pomáhat popsat vlastní zkušenost, ne ho svazovat.
„Takže sis to jen rozmyslel?“
Právě tady vzniká jeden z největších omylů. Sexuální fluidita neznamená, že si lze orientaci libovolně vybrat nebo změnit silou vůle. Člověk se obvykle ráno nerozhodne, že ho od nynějška bude přitahovat jiný gender. Změny v přitažlivosti, chování či sebepojetí se spíše postupně objevují, než že by byly vědomě naplánované.
Americká psychologická asociace také dlouhodobě odmítá snahy o cílenou změnu sexuální orientace. Takzvané konverzní praktiky pracují s mylným předpokladem, že lze queer člověka převychovat, přemluvit nebo „vyléčit“. Sexuální fluidita naopak popisuje změny, které mohou přirozeně nastat v člověkově přitažlivosti, chování či identitě – nikoliv proces řízený terapeutem, náboženskou autoritou nebo tlakem rodiny.
Stejně problematické je fluiditu používat k rozporování gay a lesbických identit. To, že je sexualita některých lidí proměnlivá, neznamená, že všichni gayové mohou začít žít heterosexuálně nebo že lesbám „jen chybí správný muž“. Pro mnoho lidí je orientace velmi stabilní. Fluidita není univerzálním pravidlem, ale jednou z možných podob lidské sexuality.
Je pozdě zjistit, že je všechno jinak?
Neexistuje věková hranice, do které by měl mít člověk ve své orientaci definitivně jasno. Někdo si ji uvědomuje od dětství, jiný v pubertě a další až po desetiletích manželství a rodičovství. Pozdní poznání přitom automaticky neznamená, že předchozí vztahy byly falešné.
Žena, která po dvaceti letech vztahů s muži naváže vztah se ženou, nemusela celé roky předstírat heterosexuální přitažlivost. Je možné, že se její sexualita posunula, že si dříve některých pocitů nevšímala, nebo že jí společenské prostředí nenabízelo jazyk, pomocí něhož by jim mohla porozumět. Stejně tak může muž, který se dlouho označoval jako gay, autenticky milovat své bývalé partnery a později se zamilovat do ženy.
Nové poznání nemusí vymazat všechno, co mu předcházelo. Naše minulost se nestává lží jen proto, že se v přítomnosti dozvíme něco nového sami o sobě.
Když okolí požaduje definitivní odpověď
Největším problémem sexuální fluidity často není samotná proměnlivost, ale tlak na její okamžité vysvětlení. Partner se může ptát, zda dosavadní vztah vůbec něco znamenal. Přátelé chtějí vědět, zda je člověk „teď tedy gay, nebo bi“. Rodina může novou identitu zlehčovat jako módní trend nebo přechodnou fázi.
Jenže nejistota nemusí být selháním. Člověk může říct: „Nevím přesně, jak se označit.“ Může nějakou nálepku používat několik let a později ji změnit. Může se také rozhodnout, že svou sexualitu nechce veřejně analyzovat.
Respektující reakce proto nemusí obsahovat dokonale formulovanou radu. Často stačí přijmout, jak se dotyčný popisuje právě nyní, nepátrat po „skutečné“ orientaci a nedělat z jednoho vztahu důkaz pro celoživotní identitu.
Nálepka může být domovem, ne vězením
Slova jako hetero, gay, lesba, bi, pansexuální nebo queer nejsou zbytečná. Umožňují lidem najít komunitu, sdílet zkušenosti, pojmenovat diskriminaci a pochopit sami sebe. Pro někoho může být okamžik, kdy poprvé vysloví „jsem gay“ nebo „jsem bisexuální“, nesmírně osvobozující.
Problém nastává teprve tehdy, když se z nálepky stane smlouva na celý život, kterou člověk nesmí přehodnotit. Identita by měla být místem, v němž lze bezpečně bydlet – ne celou, z níž se nesmí odejít.
Možná svou orientaci znáte odjakživa a nikdy jste o ní nepochybovali. Možná se vám během života několikrát změnila. A možná si právě teď nejste jisti. Ani jedna z těchto zkušeností není méně autentická.
Sexualita nemusí být fluidní u každého. Když už se ale promění, nemusí to znamenat zmatek, lež ani zradu vlastní minulosti. Někdy je to jednoduše další způsob, jakým se člověk v průběhu života poznává.
