“Modelka v kuchyni” Natali popisuje, proč je 80 % jejích přátel z gay komunity a na co se LGBT+ lidé mohou v její asijské restauraci těšit
Natali, říkáte, že máte spoustu přátel z LGBT+ komunity. Jak se váš pozitivní vztah k této komunitě promítá ve vaší restauraci?
Promítá se hodně. Myslím, že třeba už v samotném designu restaurace. Mám ráda barvy, design, hezké věci, květiny… a to je něco, co mám s queer komunitou společné. Hodně tu pracujeme s červenou barvou, která je v Asii symbolem vášně, štěstí a lásky. Ve vietnamské kultuře má velký význam.
Čím si vysvětlujete, že máte s LGBT+ lidmi tak blízký vztah?
Myslím, že je to hlavně o osobnosti. Queer lidé bývají otevřenější, přátelštější a umí mluvit o emocích. Dokážou říct, co si myslí. Já jsem také hodně otevřený člověk, říkám věci na rovinu a emoce neskrývám. A právě proto si s nimi rozumím.
Heterosexuální muži jsou podle mě často hodně uzavření. Možná je to i tím, jak je společnost vede k tomu, aby emoce neukazovali. Já mám opravdu převážně gaye mezi přáteli.
Vzpomínáte si, kdy tenhle vztah vlastně začal?
Můj první opravdu blízký gay kamarád byl Honza. Známe se strašně dlouho, cestovali jsme spolu po světě, trávili spolu spoustu času. A přes něj jsem poznala další lidi z komunity. Dodnes jsme v kontaktu.
Líbí se mi, že ti lidé si vás pamatují, zajímají se o vás, vědí, co děláte. Jsou to často velmi silné osobnosti.
Myslíte si, že právě životní zkušenosti queer lidí z nich často dělají silnější osobnosti?
Určitě ano. A myslím, že právě proto si s nimi rozumím. Já sama jsem neměla jednoduché dětství. Rodiče se rozvedli, zůstala jsem s babičkou ve Vietnamu a do Česka jsem přišla až ve čtrnácti letech. Velmi rychle jsem dospěla. Musela jsem se starat o mladší sestru, pomáhat s podnikáním, převzít zodpovědnost.
Takže jsem si také prošla obdobím hledání sebe sama. Myslím, že právě proto mám blízko k lidem, kteří si podobným hledáním prošli také.
Říkáte, že jste samu sebe našla až kolem třicítky. Co vám nejvíc pomohlo?
Přestat řešit, co si myslí ostatní. Dřív jsem si všechno strašně brala osobně. Kritiku od rodiny, od okolí… pořád jsem měla pocit, že musím někomu něco dokazovat.
Pak jsem si ale uvědomila, že názory ostatních nejsou moje pravda. A že člověk musí přijmout sám sebe takový, jaký je. To je strašně důležité.
Máte pocit, že právě autenticita je něco, co queer lidé často řeší intenzivněji než ostatní?
Ano. Protože musí. Často si musí projít složitou cestou, než dokážou říct: „Tohle jsem já.“ A já si myslím, že když člověk dokáže být autentický, je mnohem šťastnější.
Když byste měla čtenáře a čtenářky LUI pozvat do Public Chilli, na co byste je pozvala?
Na zážitek. Gastronomie už dnes není jen o jídle. Je o atmosféře, o lidech, o pocitu, který máte, když někam přijdete.
Můžete mít skvělé jídlo, ale když je personál nepříjemný, už se tam nevrátíte. Naopak když se někde cítíte vítaně, odpustíte i drobné chyby. A to je podle mě strašně důležité i pro LGBT+ komunitu. Cítit, že jste přijímaní takoví, jací jste.
Restauraci Public Chilli najdete v Praze na Ovocném trhuFoto: Public Chilli / se svolením
Je tedy Public Chilli queer-friendly podnik?
Určitě ano. Když jsem restauraci otevírala, pracovali tu skoro samí gayové. Dnes už to tak není, ale pořád máme velmi otevřený a přátelský tým.
Pro mě není důležité, jestli je někdo gay nebo heterosexuál. Důležité je, aby byl laskavý, pokorný a uměl vytvořit dobrou atmosféru. Chci, aby tady fungovala jedna velká rodina – nejen směrem k hostům, ale i mezi námi navzájem.
Takže člověk sem může přijít nejen na jídlo, ale i za lidmi?
Přesně tak. Myslím, že se tu lidé mohou cítit dobře, poznávat nové lidi a třeba se i seznámit. Máme skvělou lokalitu v centru Prahy, kolem bary, podniky, život… a myslím, že ten vibe tady funguje.
Vaše menu je hodně rozmanité. Jak byste popsala koncept kuchyně Public Chilli?
Je to mix tradiční asijské kuchyně a fusion přístupu. Máme vietnamská, thajská, japonská i korejská jídla. Některé recepty jsou velmi tradiční, jiné jsem si upravila podle sebe.
Třeba lososový tatarák s avokádem doplňujeme koriandrem, mangem, chilli a citronovou trávou. To jsou ingredience, které dávají evropskému jídlu asijský charakter.
Co podle vás nesmí v asijské kuchyni nikdy chybět?
Rybí omáčka. Pro mě je to úplný základ. Dodává jídlu hloubku a intenzitu. Kdybych si měla vybrat jedinou ingredienci, bez které nemůžu vařit, byla by to právě rybí omáčka.
A co je u vás aktuálně nejoblíbenější?
Lidé milují klasiky. Tedy nudle Phad Thai, curry nebo závitky. Hodně populární je také naše pho nebo taro koláčky s mangovým pyré.
Ale obecně hostům doporučujeme jednu věc – objednat si více jídel a sdílet je mezi sebou. V Asii je to úplně běžné. Jídlo se nesdílí jen kvůli chutím, ale i kvůli samotnému zážitku. Je to mnohem zábavnější.
Na závěr – co byste chtěla vzkázat čtenářům a čtenářkám LUI?
Ať přijdou ve více lidech, objednají si hodně jídel a všechno sdílejí. Nejen jídlo, ale i ten zážitek, atmosféru a společný čas. Přesně o tom totiž asijská gastronomie je.
