Duhové vlajky, průvody a firemní kampaně. Měsíc hrdosti se blíží, část LGBT+ lidí se během něj ale cítí spíš vyloučeně
Pride Month neboli Měsíc hrdosti, který každoročně připadá na červen, má být oslavou queer identity, viditelnosti a připomínkou boje za práva LGBT+ lidí. Právě v tomto období se po celém světě konají průvody, festivaly, kulturní akce i veřejné debaty, zatímco města zaplavují duhové vlajky a značky mění loga do rainbow barev. Jenže zatímco se letošní Měsíc hrdosti nezadržitelně blíží, nový průzkum ukazuje, že část LGBT+ lidí se během těchto oslav cítí spíš neviditelně než reprezentovaně.
Data seznamovací aplikace Taimi, která oslovila více než 1100 LGBT+ dospělých, ukazují poměrně překvapivý obraz současného Pride Monthu. Pouze 59 procent respondentů uvedlo, že se během Pride alespoň do určité míry cítí reprezentováno. Zbytek popisoval různé stupně odcizení. Sedmnáct procent lidí dokonce uvedlo, že se během Pride nikdy reprezentováno necítili, dalších 14 procent odpovědělo, že jen velmi málo, a 9 procent řeklo, že vůbec.
Pride přitom historicky vznikl jako protest a prostor pro lidi, kteří byli dlouhodobě vytlačováni na okraj společnosti. Dnes ale někteří queer lidé tvrdí, že se z něj stal spíš pečlivě naaranžovaný festival viditelnosti, který více vyhovuje značkám, influencerům a městskému lifestyle publiku než celé LGBT+ komunitě.
Ne každý queer člověk zapadá do „Pride estetiky“
Velká část respondentů upozorňuje hlavně na to, že mainstreamový Pride často ukazuje jen určitý typ queer identity. Nejčastěji mladé, extrovertní, vizuálně výrazné a městské LGBT+ lidi. Ti ostatní pak mohou mít pocit, že do atmosféry oslav jednoduše nezapadají.
Podle průzkumu se 25 procent dotázaných domnívá, že jsou během Pride nedostatečně zastoupeni queer lidé jiné barvy pleti, trans a nebinární lidé. Ještě vyšší čísla se objevila u bisexuálních a pansexuálních lidí nebo queer lidí žijících mimo velká města. Téměř třetina respondentů uvedla, že právě oni bývají během Pride přehlíženi nebo úplně vytlačováni na okraj.
Pro mnoho lidí navíc Pride není přirozeným prostředím ani osobnostně. Ačkoli je veřejný obraz queer komunity často spojován s extroverzí, extravagancí a společenskou otevřeností, realita je mnohem pestřejší. Ne každý chce tančit na korbě alegorického vozu nebo trávit víkend na přeplněném festivalu. Přesto mohou mít někteří queer lidé pocit, že právě takhle by „správný“ Pride měl vypadat.
Jeden z respondentů průzkumu dokonce popsal svůj pocit velmi ostře: „Připadám si jako cvičená opice v cirkuse.“ Jiný zase uvedl, že během Pride cítí tlak ze strany heterosexuálních spojenců, aby působil „víc stereotypně gay“.
Když se z podpory stává performance
Kritika Pride Monthu se už několik let netýká jen samotných akcí, ale i firemních kampaní. Každý červen zaplní sociální sítě duhové reklamy, limitované edice produktů nebo loga přebarvená do rainbow barev. Jenže část LGBT+ lidí stále častěji upozorňuje na to, že skutečná podpora komunity často končí právě u marketingu.
Třiadvacet procent respondentů uvedlo, že jsou vůči Pride kampaním značek spíše podezřívaví. Devatenáct procent má pocit, že jde hlavně o performativní gesto bez hlubšího významu. Někteří lidé se dokonce rozhodují takové značky během Pride aktivně ignorovat.
Termín „rainbow washing“ se v posledních letech stal běžnou součástí debat o Pride Monthu. Označuje situaci, kdy firmy využívají queer tematiku hlavně jako marketingový nástroj, aniž by LGBT+ lidi reálně podporovaly například interní politikou, finanční pomocí organizacím nebo dlouhodobou veřejnou podporou lidských práv.
To ale neznamená, že queer lidé o viditelnost nestojí. Část respondentů naopak uvedla, že jim větší množství LGBT+ reprezentace během června pomáhá cítit se bezpečněji nebo méně osaměle. Rozdíl je spíš v tom, zda podpora působí autenticky, nebo jen jako další sezónní reklamní trend.
Pride ve stínu současné atmosféry
Do celé debaty navíc vstupuje i aktuální politická situace. V mnoha zemích se v posledních letech zintenzivnily útoky na práva trans lidí, drag performance nebo queer vzdělávání. A právě to ovlivňuje i to, jak se někteří lidé během Pride Monthu cítí ve veřejném prostoru.
Deset procent respondentů průzkumu uvedlo, že se během Pride veřejným LGBT+ prostorům raději vyhýbá kvůli současnému politickému klimatu. Téměř polovina lidí pak uvedla, že během Pride pečlivěji vybírá místa, kam chodí.
Pride Month tak dnes paradoxně ukazuje dvě reality zároveň. Na jedné straně nikdy nebyla queer viditelnost tak silná, komerčně atraktivní a kulturně přítomná. Na straně druhé ale část LGBT+ lidí cítí, že se z původně komunitní události stal prostor, ve kterém se musí určitým způsobem prezentovat, zapadat nebo být dostatečně „viditelní“.
