Velikonoční únik z Prahy: Vyrazili jsme s hybridní Toyotou C-HR na wellness do Rakouska a zjistili, proč cesta může být lepší než cíl
Velikonoce jsme si letos s přítelem naplánovali s předstihem, což se u nás úplně běžně nestává. Tentokrát jsme ale oba cítili, že potřebujeme na pár dní opravdu vypadnout. Ne jen na rychlý výlet, ale někam, kde se dá zpomalit, vypnout hlavu a mít čas vnímat věci kolem sebe trochu jinak. Vybrali jsme si wellness pobyt v rakouském Kollerschlagu, malém městě nedaleko českých hranic, kde se toho na první pohled moc neděje. Právě v tom je ale jeho kouzlo. Plán byl jasný. Odjet na prodloužený víkend, jeden den si udělat výlet do Lince a cestou zpátky se zastavit na Šumavě. Jet mimo hlavní tahy a vrátit se domů bez pocitu, že jsme jen „odškrtli“ další destinaci.
K dispozici jsme měli Toyotu C-HR Plug-in Hybrid 220, tedy vůz, který stojí někde mezi dvěma světy, elektromobilem a klasickým hybridem. Už při přebírání nás zaujalo, jak moc si Toyota drží svůj designový rukopis. Kupé silueta, která byla pro C-HR typická už u předchozí generace, je tady ještě výraznější. Auto působí širší, sebevědomější a díky velkým kolům i opticky stabilnější. Není to typické nenápadné SUV. Spíš naopak. Design je odvážný a možná i trochu polarizující, ale rozhodně nepůsobí genericky.
Praha – Kollerschlag: cesta, která uběhla rychleji, než jsme čekali
Vyjížděli jsme ráno z Prahy, kdy je město ještě relativně klidné a člověk se nemusí hned na začátku proplétat hustým provozem. První, čeho si všimnete, není výkon ani technologie, ale způsob, jakým se auto rozjíždí. Všechno je velmi plynulé, bez škubání nebo nepřirozených reakcí. Plug-in hybridní pohon při rozjezdech využívá elektřinu, a to i ve chvíli, kdy baterie není plně nabitá. Šetří to palivo a zároveň máte pocit, že auto funguje tak nějak lehčeji.
Jakmile se napojíte na dálnici a držíte stabilní tempo, přirozeně se zapojuje spalovací motor. Celé to probíhá nenápadně. Pokud to nesledujete na displeji, často ani nepoznáte, kdy se který pohon aktivuje. Právě tohle automatické přepínání mezi elektřinou a palivem bez zásahu řidiče patří k nejsilnějším stránkám celého systému.
Na delší trase se pak ukazuje hlavní výhoda plug-in hybridu. Nemusíte řešit dojezd ani plánovat zastávky kvůli nabíjení. Zároveň víte, že ve městě nebo při pomalé jízdě pojedete čistě na elektřinu. Tenhle dvojí charakter auta funguje v praxi mnohem přirozeněji, než by se mohlo zdát.
Velmi dobře fungoval i adaptivní tempomat. Drží odstup od ostatních aut, reaguje plynule a nepůsobí nervózně. Na tříhodinové trase je to přesně ten typ asistenta, který výrazně snižuje únavu a dělá z dlouhé jízdy mnohem pohodovější záležitost.
Interiér a první dojem: moderní, ale nepřehnaný
Během cesty jsme si začali víc všímat i interiéru. Toyota tady vsadila na kombinaci moderních technologií a materiálů, které nepůsobí samoúčelně. Digitální přístrojový štít o velikosti 12,3" je přehledný, dá se upravit podle preferencí a důležité informace máte neustále na očích, aniž by vás rozptylovaly.
Středový displej se systémem Toyota Smart Connect funguje intuitivně, podporuje bezdrátové připojení telefonu a celkově působí jako přirozená součást auta. Nemáte pocit, že byste ho museli složitě objevovat. Ocenili jsme i hlasového asistenta, který zvládá základní funkce bez nutnosti sahat na displej.
Zajímavým detailem je ambientní osvětlení s možností volby z desítek odstínů, které se během dne přizpůsobuje. Ráno je světlo výraznější, večer naopak tlumenější. Nepůsobí to jako efektní doplněk, ale spíš jako něco, co podvědomě zlepšuje atmosféru v autě.
Toyota zároveň zapracovala i na kvalitě vzduchu v kabině díky technologii nanoeX, která pomáhá odstraňovat alergeny a pachy. Není to něco, co byste si uvědomili hned, ale po delší cestě si všimnete, že prostředí v autě je příjemnější a lehčí.
Kollerschlag a nabíjení: realita plug-in hybridu
Po příjezdu do Kollerschlagu jsme auto nechali zaparkované a během pobytu ho dobíjeli. Toyota C-HR Plug-in Hybrid nabízí čistě elektrický dojezd až kolem 66 kilometrů podle WLTP, což je hodnota, která pokryje běžné každodenní přesuny.
Realita je ale trochu střízlivější. Nabíjení není extrémně rychlé a vůz nepodporuje rychlonabíječky, takže i po několika hodinách získáte spíš kratší dojezd. Nicméně zhruba 50 kilometrů vůz na elektřinu zvládne vždy, což pro běžné městské přesuny může být stále dostačující.
Na druhou stranu právě v kombinaci s hybridním režimem to dává smysl. Auto vás nenechá na suchu, vždy má záložní řešení a přechod mezi režimy probíhá automaticky. V praxi to znamená, že plug-in hybrid funguje nejlépe ve chvíli, kdy ho neřešíte a jen ho používáte.
Linec: město, kde technologie dává smysl
Výlet do Lince byl ideální příležitostí vyzkoušet auto v městském provozu. Kratší vzdálenosti, časté zastavování, pomalejší tempo. Přesně prostředí, kde se plug-in hybrid cítí nejlépe.
Auto se pohybuje tiše, rozjezdy jsou plynulé a díky elektrickému pohonu máte pocit, že jízda je mnohem méně trhaná než u klasických spalovacích motorů. Právě ve městě se také nejvíc projeví úspora paliva, protože velká část jízdy probíhá na elektřinu.
Zároveň se ukazuje, jak dobře jsou v autě integrované asistenční systémy. Parkování usnadňuje panoramatický kamerový systém a nechybí ani poloautonomní parkování, které zvládne zaparkovat i bez zásahu do volantu. Praktická je i aplikace MyToyota, přes kterou můžete například na dálku zapnout klimatizaci a připravit auto ještě před odjezdem.
Šumava: kde se ukáže jízdní charakter
Cestou zpátky jsme se rozhodli jet přes Šumavu, což znamenalo úplně jiný typ jízdy. Silnice jsou užší, zatáčky častější a provoz výrazně menší.
Tady se ukazuje, že Toyota C-HR není jen komfortní městské auto. Díky nižšímu těžišti, baterie je uložená pod podlahou, působí stabilněji a jistěji i v zatáčkách. Auto dobře drží stopu, reakce na plyn jsou plynulé a řízení působí přirozeně.
Zajímavým prvkem je i systém Regeneration Boost, který umožňuje částečně ovládat auto jedním pedálem a při brzdění vrací energii zpět do baterie. V praxi to znamená, že brzdíte méně a jízda je plynulejší, což se hodí zejména v kopcovitém terénu.
Co by mohlo být lepší
Během víkendu jsme si všimli i několika slabších míst. Zadní sedadla nenabízejí tolik prostoru, kolik by někdo mohl očekávat, což může být limit při delších cestách ve více lidech.
Automatické nouzové brzdění při parkování se navíc občas chovalo až příliš opatrně. Během tří dnů se nám dvakrát stalo, že auto zastavilo, i když v okolí nebyla žádná překážka.
A pak je tu drobný detail, který by šel snadno vylepšit. Navigace by mohla automaticky nabízet nejbližší nabíjecí stanice přímo v systému auta, bez nutnosti hledat je v mobilní aplikaci.
Verdikt: auto, které zapadne do běžného života
Po návratu do Prahy jsme si uvědomili, že největší předností Toyoty C-HR Plug-in Hybrid není jedna konkrétní věc, ale způsob, jakým všechno funguje dohromady – a hlavně jak přirozeně propojuje dva světy, které se často vnímají odděleně.
Auto se přizpůsobuje situaci. Ve městě dokáže jezdit čistě na elektřinu, tiše a bez lokálních emisí, což je vlastně jeho největší přidaná hodnota – pokud ho pravidelně dobíjíte, zvládne většinu každodenních jízd bez spalovacího motoru. Jakmile ale vyjedete za město a baterie se postupně vybije, plynule se promění v klasický hybrid. Bez jakéhokoli přepínání nebo nutnosti něco řešit začne kombinovat spalovací motor s elektřinou tak, jak to Toyota dlouhodobě umí. Na dálnici tak zůstává pohodlné a jisté, na klikatých silnicích stabilní, a přechody mezi režimy probíhají prakticky neznatelně.
A možná právě proto ten víkend fungoval tak dobře. Ne proto, že bychom testovali auto. Ale proto, že jsme ho vlastně vůbec nemuseli řešit – ať už jsme jeli čistě na elektřinu po městě, nebo na hybridní režim někde mezi kopci.
