Konec dokonale hladkých těl? Muži (a hlavně gayové) se po letech holení vracejí k přirozenosti
Ještě relativně nedávno se zdálo, že ideální mužské tělo musí být dokonale hladké, vyrýsované a pečlivě „udržované“ od krku až po třísla. Hrudník bez jediného chlupu, tělo oholené nebo alespoň precizně zastřižené, estetika, která se z reklam, porna, Instagramu i randicích aplikací přelila do každodenní reality. Jenže kyvadlo se zjevně znovu pohybuje. V módních médiích i queer popkultuře se čím dál častěji objevuje jiný ideál – méně sterilní, méně uhlazený, víc přirozený. A s ním i návrat tělesného ochlupení.
Neznamená to, že by se muži hromadně vzdávali péče o sebe nebo že by končila éra manscapingu. Spíš se proměňuje samotná představa toho, co je „žádoucí“. Server GQ v nedávném článku píše o tom, že chlupatá hruď je znovu sexy, a popsal posun od přehnaně upraveného vzhledu k něčemu živějšímu, civilnějšímu a autentičtějšímu. Master barber Kirk Riley v textu zároveň mluví o tom, že u klientů vídá odklon od těsných fade střihů k delším, volnějším účesům a s tím i větší přijetí přirozeněji působícího ochlupení na hrudi a těle. Nejde tedy jen o chlupy samotné, ale o širší estetickou náladu.
Od hladké dokonalosti k návratu přirozenosti
Na první pohled to může vypadat jako banalita. Jenže mužské ochlupení nikdy nebylo jen o ochlupení. V různých dekádách neslo různé významy. GQ připomíná, že v západní kultuře bývala chlupatost dlouho spojovaná s virilitou, silou a maskulinitou, zatímco devadesátá léta a nulté roky přinesly obrat k mnohem hladšímu, pečlivě kontrolovanému ideálu. Právě tehdy se naplno rozjela éra metrosexuality, tedy modelu mužství, v němž se péče o vzhled, pokožku, vůni i ochlupení stala součástí mainstreamové identity. Magazín Them tento moment připomíná přes Davida Beckhama, reklamní kampaně a tehdejší kult dokonale upraveného muže, který byl sice prezentován jako otevřenější forma maskulinity, zároveň ale nastavil nový tlak na to, jak má mužské tělo vypadat.
Právě odtud vede přímá cesta k dnešku. Protože to, co se nyní vrací, není „přirozenost“ v romantickém smyslu slova, ale spíš únava z permanentního leštění. Po letech, kdy se z mužského těla stával projekt na nekonečné vylepšování, začíná být atraktivní i to, co působí trochu méně kontrolovaně. Chlupy dnes mohou fungovat skoro jako jemná estetická vzpoura proti laboratorně vyhlazeným tělům, biohackerské posedlosti a kultu perfektně vysekané formy. Tělo, které si dovolí nevypadat úplně sterilně, tak najednou nepůsobí zanedbaně, ale sebevědomě.
Současně ale platí, že grooming, tedy péče o tělo a vzhled, nikam nezmizel. Guardian loni upozornil, že téměř polovina britských mužů si pravidelně holí tělo a mezi muži ve věku 16 až 24 let si intimní partie zastřihuje 57 procent. Hladká pokožka tedy stále není okrajová záležitost, naopak zůstává pevnou součástí moderní mužské péče o vzhled. Jen už vedle ní znovu existuje i jiná estetická možnost. Návrat chlupů proto není návratem do minulosti, ale rozšířením pole. Už neplatí jeden jediný diktát. Vedle vyholeného těla znovu obstojí i hruď, na níž je něco vidět.
Gay komunita jako laboratoř trendů i tlaků na vzhled
V queer prostředí má tahle změna ještě jednu vrstvu navíc. Gay kultura byla totiž dlouho jedním z prostorů, kde se normy mužské atraktivity nejen přebíraly, ale také zesilovaly. Studie publikovaná v časopise Men and Masculinities ukazuje, že gay muži považují grooming za důležitější a praktikují více groomingových návyků než muži heterosexuální. Výzkumníci zároveň popsali vliv tradičních i sociálních médií a také to, jak péče o vzhled souvisí s atraktivitou a statusem. V praxi to není nijak překvapivé, protože v prostředí, kde se žádoucnost často odehrává ve zrychleném režimu profilových fotek, klubových nocí a instantního hodnocení, se tělo snadno stane vizitkou i měnou.
Právě proto je návrat ochlupení v gay světě zajímavý. Nejde jen o módní detail, ale o signál, že se lehce proměňuje i to, co je čitelné jako sexy. Tělesné chlupy přitom v queer kultuře nikdy úplně nezmizely. Stačí se podívat na dlouhodobě existující subkultury bear a otter, v nichž je ochlupení jedním z rozpoznávacích znaků. Bear je tradičně vnímaný jako větší gay muž s výraznějším ochlupením, zatímco otter bývá štíhlejší, ale rovněž chlupatý. To je důležité i symbolicky – gay estetika nikdy nebyla jednolitá, jen některé její typy bývaly v určité chvíli viditelnější než jiné.
Chlupy jako estetika, identita i tichá vzpoura
Celé téma se navíc nedá oddělit od psychiky a tlaku na vzhled. Mental Health Foundation upozorňuje, že heterosexuální muži vykazují vyšší míru „ocenění těla“ než gay a bisexuální muži a že v gay komunitě může větší důraz na fyzický vzhled negativně ovlivňovat body image. Organizace také shrnuje výzkumy, podle nichž jsou gay muži ve srovnání s heterosexuálními muži náchylnější k touze po štíhlosti, vyšší tělesné nespokojenosti i souvisejícím psychickým potížím.
To samozřejmě neznamená, že chlupy automaticky osvobozují. I přirozenost se může rychle změnit v nový diktát. Stejně jako se v minulosti prodával hladký hrudník jako vstupenka k žádoucnosti, může se dnes prodávat „správně přirozený“ look: dost chlupů, ale ne moc; dost mužný, ale ne zanedbaný; dost autentický, ale pořád fotogenický. I v tom je dnešní grooming kultura chytrá. Umí proměnit téměř cokoli v trend, včetně toho, co se tváří jako rebelie proti trendům.
Přesto na tom návratu chlupů něco osvěžujícího je. Možná právě proto, že nejde o revoluci s manifestem, ale o pomalé povolení sevření. O návrat detailu, který byl dlouho vnímán skoro jako chyba v systému, a který teď znovu získává erotický, stylový i kulturní význam. V gay prostředí, kde se těla čtou obzvlášť pozorně, může mít taková změna větší váhu, než se na první pohled zdá. Chlupy totiž nejsou jen chlupy. Jsou i zprávou o tom, jaké mužské tělo je právě dovoleno chtít, ukazovat a mít rád. A zdá se, že po letech absolutní hladkosti se do toho obrazu znovu vrací trochu struktury.
