Výzkum odhaluje rozpor: Polovina lidí zkouší v intimním životě to, co sama považuje za nenormální. Co když žádný normální sex neexistuje?
Feeld ve své první zprávě State of Reflections vychází z globálního průzkumu mezi více než 5 700 lidmi. Výsledky ukazují výrazný rozpor mezi tím, jak lidé skutečně žijí, a tím, co považují za společensky přijatelné.
Například téměř polovina respondentů mimo samotnou aplikaci uvedla, že má zkušenost s kinkem, tedy s netradičními sexuálními preferencemi nebo praktikami, které se vymykají běžně přijímaným normám. Může jít například o různé formy dominance a submise, hraní rolí, fetiše nebo jiné specifické způsoby prožívání intimity, které jsou vždy založené na dobrovolnosti a souhlasu všech zúčastněných. Přesto ho mnozí nadále vnímají jako „nenormální“. Podle autorů výzkumu to neříká ani tak něco o chování lidí, jako spíš o přetrvávajícím stigmatu.
Socioložka Erykah Benson, která se na studii podílela, mluví o „kulturním nesouladu“. Lidé podle ní běžně praktikují věci, které zároveň sami hodnotí prizmatem úzké představy normality. Ta je historicky formovaná především heterosexuálním, cisgender mužským pohledem – a vše mimo tento rámec pak snadno získává nálepku „okrajové“.
Souhlas a bezpečný sex stále nejsou samozřejmostí
Výzkum přináší i méně optimistická zjištění, zejména pokud jde o komunikaci kolem souhlasu a sexuálního zdraví. Pouze přibližně čtvrtina respondentů mimo komunitu Feeld uvedla, že mluvit o bezpečném sexu považuje za „normální“. Mezi uživateli aplikace je tento podíl výrazně vyšší.
Podle výzkumnice Mel Monier má tento rozdíl přímé dopady na kvalitu vztahů i individuální prožívání intimity. Pokud je komunikace stigmatizovaná, lidé častěji potlačují vlastní potřeby, obavy nebo hranice. Výsledkem může být intimita, která nepůsobí autenticky, ale spíše jako očekávaný výkon.
Zpráva zároveň upozorňuje, že nejde jen o individuální selhání, ale o širší kulturní problém. Nedostatek otevřené komunikace zvyšuje rizika a vytváří prostředí, ve kterém je obtížné budovat zdravé a respektující vztahy.
Jedna norma, mnoho realit
Výzkum dále ukazuje, že mainstreamová představa vztahů zůstává poměrně úzká: monogamní, heterosexuální a „vanilková“. Pro všechny, kdo se do tohoto modelu nevejdou – ať už jde o queer lidi, osoby z kink komunit nebo ty, kteří zkoumají etickou nemonogamii – to znamená nutnost neustále vysvětlovat a obhajovat vlastní způsob života.
Jasmine Banks, další z autorek studie, upozorňuje na paradox, který z toho vyplývá. Komunity, které kladou důraz na komunikaci, otevřenost a vědomé nastavování hranic, bývají označovány za „alternativní“. Naopak restriktivnější modely jsou vnímány jako výchozí standard.
Tento rozdíl ve vnímání pak vytváří tlak nejen na jednotlivce, ale i na způsob, jakým se o vztazích a sexualitě mluví ve veřejném prostoru.
Komunity vznikají i tam, kde nejsou vidět
Navzdory přetrvávajícímu stigmatu ale lidé aktivně hledají způsoby, jak si vytvářet bezpečné a podpůrné prostředí. A to i v místech, kde nejsou queer nebo kink komunity viditelně etablované.
Psycholožka Janae Sayler, která se na výzkumu podílela, popisuje, že mnoho respondentů si buduje vlastní „mikrokomunity“ – často v rámci přátelských kruhů. Někteří se dokonce stávají neformálními průvodci, na které se ostatní obracejí s otázkami ohledně vztahů nebo sexuality.
Digitální platformy, jako je Feeld, pak podle výzkumu často fungují jako první kontakt. Uživatelé zde nehledají jen romantické nebo sexuální partnery, ale i prostor pro sdílení zkušeností a budování širších sociálních vazeb.
Sebepoznání jako nový standard
Součástí projektu je i nástroj Reflections, který má uživatelům pomoci lépe porozumět vlastním preferencím, hranicím a představám o vztazích. Průvodce, jehož vyplnění zabere přibližně 30 minut, lze absolvovat individuálně, s partnerem nebo i ve skupině přátel.
Cílem není definovat, co je „správné“, ale nabídnout jazyk a prostor pro vlastní definici. Jak vysvětluje Sayler, jde především o posílení schopnosti pojmenovat vlastní potřeby a získat v nich jistotu – bez tlaku okolí nebo přejatých představ.
Normálnost jako iluze?
Jedním z hlavních závěrů zprávy je, že to, co bývá označováno za tabu, je často pouze nedostatečně komunikované. A to, co považujeme za mainstream, nemusí odpovídat tomu, jak lidé skutečně žijí.
Feeld tak nepřichází s tvrzením, že existuje jeden správný model vztahů nebo sexuality. Naopak ukazuje, že rozmanitost je běžnou součástí lidské zkušenosti, i když se o ní často nemluví.
Pokud se totiž většina lidí alespoň v něčem cítí mimo normu, nabízí se jiná interpretace: možná není problém v jednotlivcích, ale v samotné představě, že nějaká univerzální norma vůbec existuje.
