„Buzna“, „teplouš“ nebo „tetka“? Přehled nejčastějších nadávek na gaye v češtině. Proč je někdy používají i sami gayové?
Jazyk má obrovskou moc. Dokáže spojovat, ale také rozdělovat a zraňovat. V případě queer lidí to platí dvojnásob. Homofobní nadávky mají dlouhou historii a často byly používány jako nástroj ponižování, šikany nebo otevřeného odmítání lidí, kteří se vymykali většinovým představám o sexualitě a genderu.
Když takové slovo zazní z úst člověka, který otevřeně zastává homofobní postoje – nebo od někoho, kdo do queer komunity vůbec nepatří – je jeho význam obvykle jednoznačný. Nejde o humor ani o nadsázku, ale o snahu druhého zesměšnit, ponížit nebo symbolicky vyčlenit z kolektivu.
Zároveň ale platí, že jazyk není statický. Některé výrazy se v průběhu času proměňují a mění svůj význam. V queer komunitě se část slov, která byla původně urážkou, postupně začala používat ironicky nebo s nadsázkou. Podobně jako se v angličtině proměnilo slovo „queer“, které bylo kdysi čistě hanlivé, ale dnes ho mnoho lidí používá jako neutrální nebo dokonce hrdé označení identity.
V praxi tak může stejné slovo znamenat dvě úplně odlišné věci. Pokud zazní jako urážka, je to útok. Pokud ho ale mezi sebou používají kamarádi v rámci humoru nebo sebeironie, může mít úplně jiný náboj. Rozhodující je vždy kontext, vztah mezi lidmi i to, kdo ho vysloví.
Když slova zraňují
Homofobní nadávky se v českém prostředí objevují desítky let. Mnohé z nich vznikly v době, kdy byla homosexualita stigmatizovaná nebo dokonce kriminalizovaná, a jazyk tehdejší společnosti tomu odpovídal.
Mezi nejznámější patří například buzna, buzerant nebo teplouš. Právě tato slova patří k nejběžnějším urážkám, které gayové v Česku slýchají – ať už na ulici, ve škole nebo v internetových diskusích.
Velmi často se objevuje také výraz teplej, který se používá jako zjednodušené označení homosexuálního muže, ale v hanlivém kontextu funguje podobně jako nadávka. Podobně může působit i označení homouš nebo homík, které někdy zní zdánlivě nevinně, ale v určitých situacích může mít posměšný tón.
Další skupinu tvoří slova spojená se stereotypem zženštilosti. Patří mezi ně například buk, bukvice, tetka, slečinka nebo slečna – označení, která mají zdůraznit, že muž údajně „není dost mužný“.
Takové výrazy nejsou jen slovní hříčkou. Často totiž odrážejí hlubší společenské stereotypy o tom, jak by měl muž vypadat nebo se chovat.
Kreativita českých nadávek
Čeština je v nadávkách překvapivě kreativní. Vedle běžných urážek existuje i řada bizarních nebo vulgárních slovních spojení, která vznikla spíš jako hospodský humor nebo internetový slang.
Patří mezi ně například buzišuk, řiťopich, řiťomil, zadkopich, anální turista nebo teplomet. Některé z těchto výrazů jsou extrémně vulgární a objevují se hlavně v anonymních diskusích na internetu, kde lidé často ztrácejí zábrany.
Další označení jsou spíš posměšná než přímo vulgární. V různých kontextech se používají například slova růžovka, duhovka nebo růžovej princ, která vycházejí ze stereotypního spojování gayů s růžovou barvou nebo estetickým stylem.
Zajímavým historickým reliktem je také označení čtyřprocentní, které ironicky odkazuje na starý údaj, podle něhož měla homosexuální menšina tvořit přibližně čtyři procenta populace.
Pak existují i výrazy, které znějí skoro až absurdně. V různých regionech se lze setkat například s označeními jako bábovka, mejdlo, hulibrk, kuřbuřt, teplák, zadníček, přizdisráč, paroháč naruby nebo dámička. Některá z nich dnes působí spíš úsměvně, jiná stále fungují jako skutečná urážka.
Humor uvnitř komunity
Paradoxem je, že část těchto slov někdy používají i sami gayové. V přátelském prostředí může zaznít například „ty buzno“ nebo „nazdar, teplouši“ podobně, jako si heterosexuální kamarádi mezi sebou říkají „ty vole“.
V takových situacích ale nejde o útok. Spíš o formu humoru, ironie nebo sebeironie, která funguje právě proto, že mezi lidmi existuje důvěra a sdílené porozumění.
Podobný fenomén lze pozorovat i v jiných menšinách. Skupina lidí si někdy přivlastní slovo, které bylo původně používáno proti ní, a začne ho používat po svém – často právě s nadsázkou.
To ovšem neznamená, že se z těchto výrazů automaticky stala neškodná slova. Pokud je pronese někdo, kdo chce druhého zesměšnit nebo urazit, jejich význam se okamžitě vrací k původnímu, zraňujícímu kontextu.
Jazyk jako zrcadlo společnosti
Seznam nadávek, které se v češtině používají pro gaye, je vlastně malým sociologickým dokumentem. Ukazuje, jak hluboko jsou v jazyce zakořeněné stereotypy o sexualitě, maskulinitě nebo genderových rolích.
Zároveň ale ukazuje i něco jiného: jazyk se mění. Některá slova postupně mizí, jiná se proměňují a některá – paradoxně – začínají žít nový život uvnitř samotné komunity, která si je přetváří po svém.
Možná právě v tom je jeden z nejzajímavějších paradoxů queer kultury. Slova, která měla kdysi ponižovat, se někdy mění v nástroje humoru, ironie nebo dokonce hrdosti.
A nakonec tak nejde ani tolik o samotná slova. Rozhodující je vždy kontext – a také to, kdo je říká a s jakým úmyslem.
