Potřebujeme i nadále feminismus? Nový průzkum Ipsos ukazuje, že jsme pořad daleko od vzdání se tradičních genderových rolí
Březen je měsícem historie žen. Během něj si připomínáme dlouhou cestu k právům a bavíme se o tom, co to vůbec znamená být ženou v moderní době. Na konci minulého týdne, v souvislosti s Mezinárodním dnem žen, agentura Ipsos opublikovala výsledky výzkumu, kterého se zúčastnilo 23 tisíc lidí z 29 zemí. Výzkumné otázky se týkaly postojů respondentů k rovnosti pohlaví a vnímání role žen a mužů ve vztazích. Výsledky otřásly celým internetem a nejpřekvapivější byly odpovědi mužů z generace Z. Podle výsledků je jejich podpora tradičních a občas i přímo sexistických požadavků na ženy vyšší než u mužů z předešlých generací.
Aspoň teď víme, kdo doopravdy může za „epidemii mužské osamělosti“. Podobné komentáře se objevují pod příspěvky o výzkumu. Můžeme se dlouho dohadovat, zda je feminismus stále aktuální, nebo už ho nepotřebujeme. Realita ale ukazuje, že o genderové rovnosti pořád můžeme jen snít.
Co nám říkají čísla
Abychom pochopili, co u komentátorů vyvolalo podobné reakce, podívejme se na reálné výsledky. Půjdeme od začátku.
61 % mužů z generace Z souhlasí s tvrzením, že jejich země udělala dost, aby zajistila genderovou rovnoprávnost. Mezi zúčastněnými státy patří i Polsko, které v roce 2021 zpřísnilo už dříve kompromisní zákon o interrupcích. Ve státě, který se od Česka nachází na severu, lze těhotenství legálně přerušit jen ze dvou důvodů: v případě ohrožení života matky a v případě, že těhotenství vzniklo v důsledku znásilnění či incestu. V jiných případech musejí Polky podstupovat nelegální operace, které mohou mít vážné dopady na jejich reprodukční zdraví, nebo jet do zahraničí.
Navíc 59 % mladých mužů věří, že se od nich vyžaduje příliš velká podpora v oblasti rovnosti pohlaví. Po tomhle už ostatní výsledky průzkumu dávají větší smysl.
Muži z generace Z měli vyšší procento souhlasů i u řady dalších kontroverzních otázek. 21 % respondentů si myslí, že „opravdová žena“ by nikdy neměla iniciovat pohlavní styk. Dvojí morálku týkající se sexu feministické hnutí kritizovalo už ve 20. století. Od té doby se hodně změnilo, stále ale platí, že ženy se na rozdíl od mužů mají za svou sexualitu stydět, zatímco muži za promiskuitní chování dostávají pochvalu a ženy se setkávají se sociálním odsouzením.
U otázky, zda by se manželka měla vždy podřizovat manželovi, vyjádřilo souhlas 31 % mladých mužů. I tady měla generace Z nejvyšší procento. Stejně tak u tvrzení, že manžel má mít u důležitých rozhodnutí poslední slovo. S tímto tvrzením souhlasilo 33 % respondentů.
Neobešlo se ani bez názorů na to, jak by ženy měly vypadat. 34 % mužů z generace Z si myslí, že by se ženy měly snažit vypadat fyzicky atraktivně, i když nejsou konvenčně krásné. To, že je toto tvrzení problematické samo o sobě, nechme stranou. Větší problém spočívá v tom, že přichází v době, kdy body positivity ustupuje do pozadí a pozorujeme návrat takzvaného heroin chic — fenoménu, který byl výrazný v reklamě a módě na přelomu 20. a 21. století. Na červených kobercích a přehlídkách můžeme znovu vidět extrémně hubené ženy, které se tváří, že jejich tělo je zdravé. Píše se rok 2026 a od žen se stále očekává, že obětují vlastní zdraví pro krásu.
„Je velmi znepokojivé, že tradiční genderové normy přetrvávají i dnes, a ještě znepokojivější je, že mnoho lidí stále cítí tlak společenských očekávání, která ve skutečnosti neodrážejí to, čemu sami věří,“ říká profesorka Heejung Chung, ředitelka Globálního institutu pro ženské vedení.
Genderová socializace se stále ve velké míře opírá o tradiční představy o feminitě a maskulinitě. To, že mladí muži tyto představy přijímají, je zklamáním, ale bohužel ne velkým překvapením. Stačí se ponořit do hlubin internetu a objevit svět, ve kterém mají tradwife influencerky tisíce sledujících a kde jsou ženy vnímány jako hezký doplněk mužů. Průzkum navíc ukazuje, že muži z generace Z kladou silná tradiční očekávání nejen na ženy, ale i sami na sebe. Zatím to vypadá, že patriarchát vyhrává.
Oběti vlastního systému
S postupným prosazováním feministického hnutí se začala ve společnosti měnit i role mužů. Spolu s tvrzením „ženy mohou dělat všechno, co dělají muži“ se pro ženy otevřely dveře do tradičně mužských prostorů. I když nejsou tyto dveře otevřené dokořán, počet žen na pracovním trhu i ve vysokoškolském prostředí roste.
Ztráta známé role ve společnosti u části mužů vyvolává pocit ztracenosti a osamělosti. Začínají hledat místo, které jim pomůže vrátit pocit sounáležitosti. Pro muže z generace Z se takovým místem často stává internet. Problém je, že se zapojují do takzvané manosféry.
Manosféra je síť online komunit, jejichž deklarovaným cílem je „podpora mužství“. Místo užitečných rad se tam ale člověk často setká s misogynií, antifeminismem a toxickou maskulinitou. Výsledkem je, že se mladí muži radikalizují a zároveň se dostávají do ještě větší izolace.
Z výsledků průzkumu vidíme, že pokud jde o radikalizaci mladých mužů, máme se čeho obávat. Problém ale spočívá také v tom, že v honbě za komunitou si sami na sebe kladou velmi přísné nároky.
43 % respondentů z generace Z totiž souhlasí s tvrzením, že mladí muži by se měli snažit být tělesně zdatní, i když nejsou přirozeně svalnatí. 32 % mužů věří, že by měli své problémy řešit sami a nikdy neprosit o pomoc. Navíc 38 % z nich si myslí, že fráze „mám tě rád“ do mužských přátelství nepatří. Víra, že „správní chlapi“ nesmějí být citliví ani empatičtí, je součástí narativu manosféry. Terapie podle něj do jejich života nepatří, protože všechny problémy může vyřešit posilovna.
Respondenti byli také dotázáni na jejich názor na mužskou sexualitu. I zde měli muži z generace Z nejvyšší procento souhlasů. Samotné tvrzení znělo: „opravdový chlap“ by nikdy neměl odmítnout pohlavní styk. Se zastaralým názorem souhlasilo 24 % mužů.
Zmizela naděje navždy?
Celý průzkum dobře zdůrazňuje společenské tendence posledních let. V několika státech pozorujeme návrat pravicových politik, zhoršování kvality života a omezování lidských práv. Odklon k tradičním genderovým rolím a odmítání feminismu se pak mohou zdát jako logický další směr. To ale nutně neznamená, že je skutečně chtěný.
Různé statistiky ukazují, že ženy z generace Z jsou mnohem samostatnější a cílevědomější než jejich matky nebo babičky. Většina z nich je svobodná, má práci a nevnímá vztah jako životní nutnost. Důležité také je, že mladé ženy se častěji přiklánějí k levicovým nebo liberálním politickým názorům.
Byly vychovány matkami, které musely kombinovat práci a výchovu dětí bez pomoci manžela, protože péče o děti nebyla považována za „chlapskou zodpovědnost“. Pamatují si vyprávění o tom, jak těžké to bylo a jak jejích matky často neměly na výběr. Návrat k podobnému životu je proto dnes těžko představitelný.
I když průzkum ukazuje globální trendy týkající se rovnosti pohlaví, samotné výsledky nesmíme brát jako nezvratné a vzdávat se. Musíme mladým mužům připomenout, že z genderové rovnosti neprofitují jen ženy, ale i oni. Tohle lze dosáhnout především institucionálními změnami v genderové socializaci.
