„Už je toho moc.“ Proč gay sex v seriálech vyvolává víc pohoršení než vraždy a drogy
Když letos odstartoval seriál Heated Rivalry, bylo jasné, že se o něm bude mluvit. Adaptace populární románové série Rachel Reid vypráví příběh dvou hokejových rivalů, kteří se postupně stanou tajnými milenci. Nejde přitom jen o sportovní drama a romantiku – seriál otevřeně zobrazuje i jejich sexuální vztah. A právě to se stalo hlavním terčem debat.
Podle serveru Pink News se okamžitě objevily výtky, že jsou sexuální scény „přehnané“, „nerealistické“ nebo že jich je zkrátka příliš. Zajímavé přitom je, že podobné výhrady vůči heterosexuálním seriálům zaznívají jen zřídka.
Proč je queer intimita pod větším drobnohledem
Herec Hudson Williams, jeden z hlavních představitelů Heated Rivalry, k tomu pro Pink News poznamenal: „V seriálu nejsou žádné explicitní detaily. Je tam prostě hodně zadků. Kdyby šlo o heterosexuální intimní scény, nikdo by o tom nemluvil tímto způsobem.“
Robbie Taylor Hunt, koordinátor intimity specializující se na queer projekty, vysvětluje, že jakákoli queer intimita je na obrazovce automaticky vnímána jako výjimečná. „Historicky jsme těchto scén viděli velmi málo, takže dnes každá z nich končí pod mikroskopem,“ říká. Pro část publika je queer sex stále „něco jiného“ – ať už z pouhé zvědavosti, nebo kvůli hluboce zakořeněným představám o queer lidech.
Sexuolog Zachary Zane, spolupracující s aplikací Grindr, zase upozorňuje, že mnoho hetero diváků má tendenci redukovat queer identitu právě na sex. „Stále existuje fascinace tím, jak mají gay lidé sex. Někteří lidé nedokážou oddělit naši identitu od sexuální složky a často nás na ni zúží.“
Výsledkem je, že queer intimita čelí jinému typu kontroly než například erotické scény v Bridgertonu nebo v seriálu Industry.
Když kritika přichází i zevnitř komunity
Výhrady ale nepřicházejí jen od heterosexuálního publika. I část queer diváků se obává, že přílišná koncentrace na sex vytváří jednostranný obraz – že jsme „známí jen tímhle“.
Podle Davida Opieho, zakladatele queer filmového magazínu Cruising Cinema, to ale může být projev internalizované homofobie. „Když se bojíme, že budeme vnímáni jako příliš sexuální, často tím jen přebíráme heteronormativní pohled na to, co je přijatelné,“ říká.
Připomíná přitom paradox, že mnoho lidí považuje gay polibek za „sexualizovaný“, zatímco heterosexuální polibky v dětských filmech nikoho nepohoršují.
Sex jako součást příběhu, ne samoúčelný šok
V případě Heated Rivalry navíc nejde o samoúčelnou provokaci. Seriál vychází z knih, kde je fyzická přitažlivost hlavních hrdinů jedním z hlavních motorů děje. „Kdyby v první epizodě vstoupili do hotelového pokoje a pak se střihlo až na ráno, divák by si řekl: co se vlastně stalo?“ vysvětluje Hunt. Intimita je součástí vyprávění – momentem, kdy se postavy posouvají a riskují.
Přesto i dnes producenti váhají. Tvůrce seriálu Jacob Tierney prozradil, že jeden z televizních manažerů chtěl první sex mezi hlavními postavami odložit až do druhé řady. „Filmaři se dlouho báli, že gay sex odradí hetero publikum,“ říká Hunt. Výsledkem bývalo spíš „odsexualizování“ queer vztahů.
Když sex zastíní celý příběh
Zajímavé je, že i seriály, které o sexu primárně nejsou, jsou k němu neustále stahovány. Server Pink News připomíná situaci kolem Heartstopperu – jemného příběhu o dospívání queer teenagerů –, který část publika kritizovala za to, že je příliš „nevinný“ a postrádá vášeň.
Na opačné straně spektra stojí film Twinless, jenž se stal virálním hlavně kvůli krátké erotické scéně mezi hlavními herci. Ta unikla na internet a zastínila téma zármutku a osamění, které film řeší. Režisér Oliver Hermanus zase musel vysvětlovat, proč jeho historická romance The History of Sound staví spíš na melancholii než na explicitnosti.
Intimita tak může snadno přehlušit samotné vyprávění – zvlášť ve chvíli, kdy je queer reprezentace stále relativně vzácná.
Generační rozdíly a hlad po reprezentaci
Napětí kolem queer intimity má i generační rozměr. Více než čtvrtina americké generace Z se identifikuje jako queer, zároveň ale téměř polovina mladých lidí podle výzkumů chce na obrazovce méně sexu obecně. Starší queer publikum je naopak často vděčné už za samotnou existenci takových scén.
„Vyrůstal jsem v osmdesátých letech a nic takového tehdy neexistovalo,“ říká Opie. „Pro mě je to důvod k oslavě.“ Jak dodává Hunt, každá nová podoba intimity přirozeně vyvolává pozornost: „Vstupujeme do neprobádaných vod. A to je vzrušující.“
Historie ostatně ukazuje, že každá nová forma intimity na obrazovce nejprve budí pohoršení. Ještě na začátku tisíciletí čelil seriál NYPD Blue protestům kvůli nahé ženě v heterosexuální scéně.
Potřebujeme víc příběhů – a víc typů queer života
Queer vyprávění, které je zároveň otevřené a komerčně úspěšné, je stále v rané fázi. V posledních letech ale vznikají projekty s různou tóninou – od romantického Red, White & Royal Blue přes jemný Heartstopper až po syrovější Pillion.
Všechny tyto tituly však spojuje jedna věc: většinou v nich hrají bílí cisgender muži. I když existují výjimky, jako Sex Education nebo Mr Loverman, queer svět na obrazovce zatím neodráží svou skutečnou rozmanitost.
„To je teprve začátek,“ říká Hunt. „Existuje celý queer vesmír a chceme vidět intimitu mezi různými lidmi – respektujícím způsobem.“
Možná proto zůstane queer sex na obrazovce ještě nějakou dobu citlivým tématem. Když jsou reprezentace vzácné, každá z nich nese nepřiměřenou váhu. Přesto platí, že právě šíře a pestrost vyprávění je cestou ven. Jak to shrnuje Hunt: potřebujeme jak Heated Rivalry, tak Heartstopper. Různé podoby lásky, něhy i touhy. Protože queer lidé si zaslouží všechno.