„Cítila jsem, že na sebe kladu příliš přísné nároky.“ Vrací se generace Z zpět ke konzumaci masa?
S Polinou se známe skoro šest let. Když jsme se potkaly poprvé, obě jsme byly vegetariánky. Dnes už to o sobě říct nemůžeme. Já sama jsem se k vegetariánství dostala v šestnácti letech. Maso jsem nikdy moc nejedla a ani mě k němu něco zvlášť netáhlo. Přechod na rostlinnou stravu v mém okolí nebyl něčím divokým, naopak zapadal do prostředí, ve kterém jsem se pohybovala. Bezmasé jídlo bylo běžné, sdílené a samozřejmé.
Vegetariánkou jsem byla sedm let. Nešlo o striktní pravidla ani o pocit odříkání, spíš o přirozený způsob stravování, který odpovídal mým hodnotám i každodennímu fungování. V poslední měsících jsem si ale začala všímat nenápadné, přesto výrazné změny. V restauracích, kde dříve bývala rostlinná jídla samozřejmostí, dnes často volba chybí. Nabídka se zmenšuje, někdy mizí úplně, jindy zůstává jediná možnost, která působí spíš jako povinná položka než skutečná alternativa. Postupně jsem se tak rozhodla začít maso občas znovu jíst.
V poslední době je čím dál patrnější, že lidé, kteří dříve jedli převážně rostlině, začínají znovu do svých jídelníčku zařazovat maso. Podobné posuny jsou viditelné i na internetu, kde se stále častěji objevují narativy o „návratu k normálu“ a uvolňování stravovacích pravidel. Zdá se, že tyto tendence se neomezují jen na Česko, ale šíří se napříč západními zeměmi. Nabízí se proto otázka, zda bylo rostlinné stravování jen silným trendem posledních let, který nyní je u konce, nebo zda se spíš nacházíme v období přehodnocování a hledání nových, realističtějších cest k udržitelnějšímu stravování?
Nabídka mizí, zájem zůstává
Na první pohled se může zdát, že se svět od bezmasého stravování pomalu odvrací. Nejen v Česku, ale i v Rakousku ruší síť fastfoodových restaurací McDonald’s svou rostlinnou nabídku bez nabízení jakékoliv alternativy. Závod firmy Nestlé, který měl na starosti výrobu náhražek masa Garden Gourmet, propouští skoro čtvrtinu zaměstnanců kvůli snížení evropské poptávky po těchto produktech. Loňský rok byl plný změn týkajících se vegetariánské stravy.
Zatímco ze strany byznysu situace vypadá zoufale, výsledky průzkumu agentury Ipsos o trendech ve veganských produktech ukazují, že zájem o bezmasou dietu nikam nezmizel.
Počet vegetariánů a veganů se v Česku příliš nemění. Zajímavé ale je, že podle dat agentury Ipsos roste množství takzvaných flexitariánů — tedy lidí, kteří většinu času jedí rostlinnou stravu a jen občas zařazují maso. V Česku už tvoří čtvrtinu populace. Tohle potvrzuje i Eva Hemmerová z ProVeg, organizace, která se snaží o transformaci potravinového systému a větší informovanost ohledně udržitelnějších způsobů stravování. Kromě toho se zvyšuje počet Čechů a Češek, kteří se nehlásí ani k jednomu z těchto proudů, ale i tak množství masa ve svém jídelníčku snižují.
Únava z omezování
Příčin, proč se lidé masa vzdávají a proč se k němu později vracejí, je mnoho, vycházejí ale z různých motivací. Mezi nejčastější důvody, proč lidé přestávají jíst maso, patří etické a ekologické aspekty masného průmyslu. Potravinářství spolu se zemědělstvím se podílí přibližně na třetině globálních emisí skleníkových plynů a živočišná výroba je jejich největším zdrojem v rámci potravinového systému. Příšerné podmínky, ve kterých jsou zvířata chována, navíc pro mnohé nejsou žádným tajemstvím.
Právě kvůli tomu přestala maso jíst třiadvacetiletá Sophie. Bylo jí třináct let a rozhodnutí vyřadit maso ze svého jídelníčku udělala poté, co se dozvěděla, jaké zacházení se zvířatům v živočišném průmyslu dostává. „Maso jsem přestala jíst kvůli zvířatům, protože mi jich bylo líto. Viděla jsem videa o tom, jak se maso produkuje, a můj vnitřní morální kompas mi řekl, že tohle podporovat nemůžu,“ říká Sophie. Na určitou dobu také omezila spotřebu mléčných výrobků.
Po deseti letech se však k masu i mléčným výrobkům vrátila, hlavně kvůli tomu, že začala bydlet sama a neměla dost kapacity, chuti ani peněz své stravovací návyky dál omezovat. „Chtěla jsem si dát mraženou pizzu se sýrem a měla jsem pocit, že už to držím strašně dlouho a přestalo mě to bavit. Připadala jsem si, že si na sebe dávám až moc přísné zákazy. Maso jsem začala jíst ze stejného důvodu — chtěla jsem zkusit, co ten návrat udělá s mým tělem a zdravím.“ Přesto však většinu času nadále konzumuje rostlinnou stravu a přiznává, že jen několikrát měla maso, které jí opravdu chutnalo.
Sophie není jediná, pro koho se nedostatek času nebo finančních prostředků stal jedním z důvodů návratu k masu. Adéla začala o opětovném zařazení masa do svého jídelníčku přemýšlet v době, kdy bydlela sama na vysoké škole a začala pravidelně sportovat: „Zjistila jsem, že si nedokážu sestavit jídelníček tak, abych jednoduše řečeno neměla hlad. Neustálé opakování luštěnin a sójových výrobků se mi zhnusilo, hodně jsem hubla a byla pořád unavená. Asi to bylo hlavně tím, že jsem několik let žila sama a neměla finance ani čas na to, aby byl můj jídelníček při častém sportování a stresu ze školy vyvážený.“
I přesto, že dnes maso jí víceméně pravidelně, zpočátku si to vyčítala. Vegetariánství pro ni dlouhou dobu bylo součástí identity — něčím, s čím rezonovala a k čemu by se v budoucnu chtěla vrátit.
Když rozhoduje tělo
Bez ohledu na to, že se obě respondentky k masu vrátily z osobních důvodů, ne vždy je toto rozhodnutí úplně dobrovolné. Polina byla vegetariánkou pět let a zkoušela i veganství, ale kvůli nedostatku kvalitních alternativ mléčných výrobků ve svém rodném městě se ho rychle vzdala. Stejně jako Sophie přestala maso jíst z etických důvodů.
Během období bezmasé stravy klesla hladina železa v její krvi na kriticky nízkou hodnotu, objevily se hormonální potíže i nedostatek dalších vitaminů, zejména skupiny B a vitaminu D. Nějakou dobu se snažila hladinu železa zvýšit při dodržování bezmasé diety, ale proces komplikovaly zhoršující se bolesti zad způsobené výhřezem ploténky. V roce 2023 proto na doporučení lékařů začala maso znovu jíst. Dnes přiznává, že to pro ni bylo nejlepší možné rozhodnutí. Po návratu k masu se její potíže zmírnily a hodnoty vitaminů se konečně dostaly do normy.
Teorie, že maso nutně potřebujeme pro zdraví a správný vývoj, není nová. Od dětství jsem to slyšela od rodičů, zejména když jsem sama začala jíst rostlinně. A s popularizací dietní kultury ten názor vidím i při scrollování sociálních sítí. Podle mnoha fitness influencerů je maso jediným „správným“ zdrojem bílkovin a rostlinná strava je „toxická“ a „nezdravá“. Věda má ale jiný názor.
Podle harvardského primatologa Richarda Wranghama měla konzumace masa větší vliv na vývoj lidského chování než na samotnou výživu. Lidé se museli shromažďovat a spolupracovat, aby byli schopni ulovit velká zvířata, což je pravděpodobně sbližovalo. „Největší změna v lidské výživě nastala ve chvíli, kdy jsme se naučili vařit,“ tvrdí odborník.
Zároveň je důležité zmínit, že podle nutričních specialistů může správně naplánovaná veganská strava obsahovat dostatek bílkovin a být vhodná i pro lidi, kteří intenzivně sportují nebo jsou profesionálními sportovci. „Klíčová je pestrost — nestačí jen vyřadit maso a zůstat u příloh, ale je potřeba do stravy zařadit vedle obilovin i luštěniny, ořechy a semínka. Za zmínku stojí také tofu a tempeh jako kvalitní zdroje bílkovin. Velmi důležité je rovněž zajistit dostatečný příjem energie,“ vysvětluje nutriční specialistka organizace ProVeg Česko Veronika Baťová.
Proč se tedy na internetu, zejména na jeho pravicové části, šíří dezinformace o rostlinné stravě?
Od talíře k ideologii
V roce 2018 se kanadský profesor, psycholog a youtuber Jordan Peterson přiznal, že už několik měsíců konzumuje pouze hovězí maso, sůl a vodu. Uvedl to během podcastu The Joe Rogan Experience, který je známý tím, že poskytuje platformu různým pravicovým influencerům. Cílovým publikem podcastu jsou muži podporující alternativní pravicové či pravicové ideologie. Peterson se rozhodl změnit své stravovací návyky poté, co jeho dceři tento způsob stravování pomohl s celoživotní artritidou. Podle Petersona měla změna jídelníčku pozitivní vliv i na jeho vlastní zdraví: nová dieta mu zmírnila deprese a úzkosti, díky čemuž měl pocit, že znovu získal svou mužnost. „Záchrana mužnosti“ se v posledních letech stala jedním ze zásadních cílů amerických konzervativců a konzumace masa je podle nich jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout.
Musíme si ale uvědomit, že jídlo není jen otázkou výživy, ale i silným politickým nástrojem. Může být součástí politického vyjádření i nástrojem propagandy. Když současný americký prezident Donald Trump opakovaně tvrdí, že implementace Green Dealu nebo jakýchkoli zákonů zaměřených na podporu ekologických opatření povede k likvidaci chovu krav, vyvolává tím u svých přívrženců nenávist nejen vůči opoziční Demokratické straně, která se o zavedení těchto zákonů snaží, ale i vůči lidem, kteří prosazují rostlinnou stravu jako jeden ze způsobů, jak zpomalit globální oteplování. Podobná vyjádření prohlubují společenské rozdíly a veganství se tak stává předmětem kulturní války.
Démonizace rostlinného stravování může lidi odradit od jakéhokoli posunu směrem k udržitelnějším stravovacím návykům. „Zájem o rostlinnou stravu ovlivňuje celá řada faktorů – nejen politika, ale také nabídka produktů a jejich cena. To, že se udržitelné stravování někdy stává součástí kulturních válek, nepomáhá konstruktivní debatě. Přitom každé přiblížení k rostlinnější stravě – bez ohledu na motivaci – má pozitivní dopad. Místo ideologizace je proto klíčová dostupnost, osvěta a podpora pro každého, kdo chce jíst jinak. O to se snažíme například výzvou Veggie Challenge,“ vysvětluje komunikační manažerka ProVeg Česko Eva Hemmerová.
Zákaz používání názvů tradičně spojovaných s masnými výrobky (například „burger“, „klobása“ či „řízek“) u rostlinných produktů, který EU loni schválila, navíc komplikuje normalizaci rostlinné stravy napříč společností. Regulace názvů rostlinných potravin bohužel lidem v každodenním životě ztěžuje orientaci při výběru rostlinných výrobků a pokrmů.
Lucia Milec, která v organizaci ProVeg Česko pracuje jako public affairs specialistka, říká, že cílem potravinové politiky je vytvářet prostředí, ve kterém je zdravější a udržitelnější volba snadná a dostupná pro většinu lidí.
„Názvy jako ‚sójový párek‘ nebo ‚květákový řízek‘ popisují formu, způsob přípravy i využití jídla, díky čemuž se lidé v nabídce rychle orientují a mohou si preferovanou variantu zvolit bez dalšího přemýšlení. Pokud jsou tyto zavedené názvy zakázány a nahrazeny neznámými či technickými označeními, vzniká praktická bariéra při výběru jídla – lidé si nejsou jistí, co produkt vlastně představuje. To zpomaluje běžné zařazování rostlinných jídel do jídelníčků napříč populací a brání cíli rozšiřovat nabídku tak, aby byla rostlinná strava běžná, srozumitelná a snadno dostupná pro každého,“ dodává.
Skutečným nepřítelem konzervativních politiků a jejich ideologií tak není samotná rostlinná strava, ale to, co tento způsob stravování reprezentuje. Bezmasé stravování se už dlouhá léta spojuje s přívrženci liberální či levicové politiky, s ekologickými aktivisty, obhájci práv zvířat, feministkami a muži, kteří odmítají toxickou maskulinitu.
Mezi vinou a kompromisem
Rostlinné stravování dnes nepůsobí jako jednoznačný společenský směr, ale spíš jako prostor plný kompromisů. Návraty k masu proto nemusí znamenat konec snahy o udržitelnější stravování, ale spíš její proměnu. Zkušenosti respondentek ukazují, že nejde jen o osobní vůli, ale také o dostupnost jídla, zdravotní limity, ekonomické podmínky a politické klima, ve kterém se z jídla často stává symbol identity.
Právě pocit selhání a viny se v těchto příbězích vrací opakovaně. Sophie popisuje, že návrat k masu pro ni nebyl jednoduchý: „Strašně dlouho jsem maso vnímala jako něco nezdravého a nechutného. Pořád přemýšlím nad tím, odkud to maso pochází, a cítím se špatně, že jsem se rozhodla to ignorovat a znovu ho jíst. Mám pocit viny, že už nejsem tak morálně dobrý člověk, jako jsem byla dřív.“ Podobně mluví i Adéla: „Trvalo nějakou dobu, než jsem si zvykla na to, že už nesplňuju nějaký svůj vlastní ideál a že jsem teď někým, koho jsem dřív i dost kritizovala.“
I ve chvíli, kdy se čistě rostlinné stravování zdá dlouhodobě neudržitelné, zůstává prostor pro smysluplné kompromisy. Omezování spotřeby masa, vynechání některých živočišných produktů — třeba sýra nebo vajec — nebo volba rostlinných jídel alespoň část týdne má reálný dopad na zdraví i životní prostředí kolem nás.
