„Tak už si vyber, koho vlastně chceš!“ Proč bisexualitu zpochybňujeme víc než jakoukoli jinou orientaci
Pro řadu lidí zní bisexualita jako lákavý bonusový balíček. Přitažlivost k mužům i ženám? Dvojnásobná šance na lásku, dvojnásobná možnost volby, „to nejlepší z obou světů“. Tahle zjednodušená představa má svou logiku – ale se skutečnou zkušeností bisexuálních lidí se míjí. Často velmi bolestně.
Realita je totiž mnohem složitější. A paradoxně často osamělejší. Bisexuální lidé dlouhodobě popisují, že se setkávají s nepochopením, podezřívavostí a zpochybňováním – nejen ze strany heterosexuální většiny, ale i uvnitř samotné LGBT+ komunity.
Ano – i my, gayové a lesby, máme v tomhle směru co dohánět. Bisexualitu někdy bereme jako přechodnou fázi, jako „ještě to nemáš srovnané“, jako něco, co se časem vyřeší jedním správným coming outem. Očekáváme, že si dotyčný „vybere stranu“. A když si ji nevybere, znejistíme. Protože narušuje systém, na kterém jsme si sami postavili svou identitu.
Jenže právě tahle potřeba jasných hranic je jádrem problému. Bisexuální lidé se dlouhodobě pohybují v prostoru, kde musí svou existenci obhajovat z obou stran. Jsou „moc queer“ pro hetero svět, ale zároveň „málo queer“ pro část LGBT+ komunity.
Co vlastně znamená být bisexuální?
V základní rovině se bisexualita popisuje jako přitažlivost k mužům i ženám. Jenže tahle definice dnes nestačí, a nikdy vlastně nestačila. Naše chápání sexuality i genderu se vyvíjí a s ním i jazyk, který používáme. A právě bisexualita ukazuje, jak moc jsme si zvykli uvažovat v příliš zjednodušených kategoriích.
Neexistuje jeden univerzální způsob, jak být bisexuální. Pro někoho znamená přitažlivost ke dvěma pohlavím ve stejné míře, pro jiného v proměnlivém poměru. Někdo je přitahován lidmi napříč genderovým spektrem, včetně trans, nebinárních nebo genderově nekonformních osob. Jiní se identifikují jako pansexuální, ale stále se cítí nejblíž označení „bisexuál“.
Rozdíly nejsou jen v tom, ke komu nás to táhne, ale i jakým způsobem. Sexuální a romantická přitažlivost se nemusí krýt. Někdo může cítit sexuální touhu k jednomu pohlaví a romantickou blízkost k jinému. Tyto nuance nejsou známkou zmatku, ale přirozenou součástí lidské zkušenosti.
„Je bisexualita vůbec skutečná?“
Ano. Je. A fakt, že tuto otázku stále klademe, je samo o sobě alarmující.
Bisexuální lidé jsou běžně konfrontováni s pochybnostmi o tom, kým „doopravdy“ jsou. Jsou jim podsouvány scénáře, že jsou ve skutečnosti gayové, kteří se bojí přiznat, nebo heterosexuálové, kteří si chtějí zachovat queer status. Jako by jejich vlastní slova nebyla dostatečná. Jako by jejich identita byla jen hypotéza čekající na potvrzení.
Takové spekulace nejsou nevinné. Zpochybňování identity podkopává pocit bezpečí, sounáležitosti i sebejistoty. Sexualita není veřejná hádanka ani něco, co mají ostatní právo analyzovat. Nikdo nemá právo rozhodovat o tom, kým druhý je jen proto, že jeho zkušenost narušuje pohodlný binární systém.
Možná je na místě se ptát jinak: proč nás bisexualita tak znervózňuje? Co nám bere, když připustíme, že přitažlivost nemusí být jednosměrná? A co to říká o našem vlastním vztahu k identitě a kontrole?
Bifobie existuje. A není okrajová
Bifobie – tedy negativní postoje vůči bisexuálním lidem – se neprojevuje jen otevřeným odmítnutím nebo agresí. Častější je její nenápadná, každodenní podoba: zlehčování, vymazávání, ironické poznámky, neustálé zpochybňování. Věty jako „tak si vyber“, „to je jen fáze“ nebo „až budeš s chlapem, budeš gay“ zní možná banálně, ale ve výsledku vytvářejí prostředí, ve kterém bisexualita nikdy není brána jako finální, stabilní identita.
Bisexuální lidé často popisují, že mají potíže navazovat dlouhodobé vztahy, a to jak s heterosexuálními, tak s homosexuálními partnery. Jsou podezříváni z nerozhodnosti, neschopnosti závazku nebo zvýšené promiskuity. Předsudky, které nemají oporu v realitě, ale přesto formují způsob, jakým s nimi okolí zachází.
O to bolestnější je, že tyto postoje nezřídka přicházejí i zevnitř LGBT+ komunity. Přestože sama bojuje s předsudky a nepochopením, bisexualitu často vnímá jako „méně jasnou“, „méně autentickou“. Jako by queer zkušenost musela splňovat určitá kritéria, aby byla platná.
Nutnost neustále dokazovat, kým jsem
Specifickou zkušeností bisexuálních lidí je tzv. udržování identity. Zatímco gayové a lesby obvykle projdou coming outem a postupně se jejich identita stane stabilní součástí toho, jak je okolí vnímá, bisexuální lidé musí svou identitu potvrzovat znovu a znovu.
Pokud jsou ve vztahu s osobou opačného pohlaví, jsou automaticky považováni za heterosexuální. Pokud s osobou stejného pohlaví, „přecházejí“ v očích okolí do gay nebo lesbické kategorie. Jejich bisexualita se stává neviditelnou, a s ní i jejich zkušenost.
Typickým příkladem jsou celebrity, které se ke své bisexualitě přihlásí, ale veřejnost od nich následně očekává pravidelné potvrzování. Jako by jedna výpověď nestačila. Jako by identita měla platnost jen do dalšího vztahu.
Proč pořád potřebujeme důkazy?
V posledních letech se objevily studie, které měřitelně potvrzují sexuální přitažlivost bisexuálních mužů k více pohlavím. Pro mnoho bisexuálních lidí to vyvolalo spíš ironický úsměv než pocit zadostiučinění. Vždyť to přece vědí celý život.
A přesto mají tyto výzkumy význam. Ne proto, že by bisexualita potřebovala legitimaci vědou, ale proto, že společnost ji stále odmítá brát vážně, a to zejména u mužů. Věda tu funguje jako nástroj proti vymazávání. Podobně jako v minulosti pomohla destigmatizovat homosexualitu tvrzením, že nejde o volbu, ale o vrozenou orientaci, může dnes přispět k větší viditelnosti bisexuality.
Sexualita ale není jen otázkou přitažlivosti. Současné modely pracují s více dimenzemi – přitažlivostí, identitou a chováním. Žádná studie nemůže popřít to, kým se člověk cítí být. Pokud budeme bisexualitu posuzovat jen podle vztahů nebo sexuální historie, vždy někoho vymažeme: lidi, kteří nejsou out, i ty, kteří měli vztahy jen s jedním pohlavím.
Problém není bisexualita. Problém je naše potřeba jednoduchosti
Bisexualita není složitější než jiné sexuální orientace. Jen narušuje pohodlný binární systém, ve kterém jsme si zvykli přemýšlet. Svět, kde je každý buď hetero, nebo gay. Svět, který se dobře kategorizuje, ale špatně odráží realitu.
Bisexuální lidé tenhle systém boří. Ne proto, že by byli nejasní nebo nerozhodní, ale proto, že připomínají, že lidská sexualita je spektrum, ne přepínač.
Dokud budeme bisexualitu nutit k neustálému vysvětlování, obhajování a dokazování vlastní existence, budeme selhávat. Nejen jako většinová společnost, ale i jako queer komunita, která už dávno ví, jak bolestné je, když vám někdo odmítá uvěřit, kým skutečně jste.
