„Ať dělám cokoli, stejně to nestačí.“ Generace Z otevřeně přiznává únavu, ztrátu smyslu i úzkost z nekonečného tlaku na výkon
Straight friendly
Zdroj: Adobe Stock/ Se svolením

„Ať dělám cokoli, stejně to nestačí.“ Generace Z otevřeně přiznává únavu, ztrátu smyslu i úzkost z nekonečného tlaku na výkon

Na sítích úspěšní, uvnitř prázdní. Mladí lidé stále častěji přiznávají, že tlak na výkon je připravil o smysl i klid.
Redakce LUI Redakce LUI Autor
2. 11. 2025

Svět se v posledních letech změnil rychleji než kdykoli předtím. Pandemie covidu-19 nás donutila zpomalit tempo života, přepsala pracovní návyky a ukázala, že tradiční představa o kariéře už nemusí být jedinou cestou k úspěchu. Izolace a zpomalení během pandemie mladé generaci ukázaly, že práce se s osobním životem dá dobře kombinovat a že není nutné vzdávat se jednoho kvůli druhému. Generace Z díky tomu začala svou pracovní cestu v klidnějším prostředí.

<Path> Generace Z výrazně mění pracovní kulturu aneb Rovnocennost, smysluplnost a flexibilita na prvním místěZdroj: manpowergroup.cz, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, ca.indeed.com, deloitte.com

Přestože nový přístup k práci nevydržel dlouho, mladí lidé stále touží po zdravém a rovnovážném vztahu mezi prací a osobním životem, po stabilitě a vnitřním klidu. Podle výzkumu agentury Ipsos z loňska jsou pohoda a klid důležitější faktory než profesní úspěchy pro 71 procent lidí ve věku 23 až 25 let – nemají chuť dosahovat kariérních vrcholů, chtějí se rozvíjet všestranně. 

Podobný přístup starší generace často vnímá jako lenost a nedostatek ambicí. Podle ní by se mladí měli víc soustředit na práci a dosažení profesních úspěchů. Často zaznívá fráze, že mladí lidé by měli víc pracovat a méně odpočívat. Hlavní problém spočívá v tom, že generace mileniálů se řídí vlastní zkušeností a nebere v úvahu změny na trhu práce a ve světě, které v posledních letech nastaly. Tlak na dosažení úspěchu v pracovním prostředí může na mladé lidi silně doléhat a vyvolávat pocit emoční nenaplněnosti.

<Path> Sex po telefonu je hot i v době internetu a mobilních dat. Tady jsou 4 rady, jak si ho užít tak, že budete potřebovat neomezený tarifZdroj: medium.com, wikipedia.org, Martin Lyko, YouTube.com/sexplanations, lui.cz

Co se skrývá za pocitem emoční nenaplněnosti?

Pocit nenaplněnosti může být příčinou vzniku syndromu vyhoření, který je často provázen fyzickým nebo emočním vyčerpáním. Termín „syndrom vyhoření“ zavedl v roce 1974 německo-americký psycholog Herbert J. Freudenberger. Původně se používal pro popis změn v chování lidí, jejichž práce zahrnovala pomoc ostatním – například lékařů nebo sociálních pracovníků.

K rozvoji syndromu přispívá dlouhodobý a nadměrný stres, hlavně v pracovním prostředí, způsobený tlakem na ideální výkon nebo vnitřním perfekcionismem. Syndrom vyhoření často doprovází emoční otupělost, absence radosti ze života, pocit prázdnoty a sociální izolace. Pocit nenaplněnosti se nikdy neobjevuje samostatně.

Mnohokrát se stává, že tento pocit vede k bagatelizování vlastních úspěchů a silné vnitřní kritice. Emoční nenaplněnost úzce souvisí se sebehodnocením. To je přímo spojeno s našimi úspěchy a uznáním od ostatních. Během studia se za úspěch považují dobré známky a splněné zkoušky; v dospělosti se úspěch měří tím, čeho člověk dosáhl v kariéře.

Práce se tak stává velkou součástí lidské identity, a kvůli tomu se jakékoli úspěchy mimo pracovní oblast často přehlížejí. Pro ty, kdo nemají velké kariérní ambice a vnímají práci spíš jako prostředek k zajištění financí, může být tento přístup stresující. Nechtějí dosahovat pracovních vrcholů, ale okolí jim tvrdí, že pro šťastný život by se o to měli snažit. Místo uznání svých úspěchů – i těch mimo pracovní oblast – pak často slyší jen kritiku.

„Mám práci, která mi umožňuje rozvíjet se jako tatérka; v budoucnu plánuju odejít z práce a živit se tetováním. Teď buduju portfolio a nabírám klienty. Rodiče mi ale stále říkají, že bych měla přestat toužit po něčem, co se nestane, a najít si ‚normální‘ práci v kanceláři,“ přiznává dvaadvacetiletá Iveta. Kvůli nedostatku podpory od rodičů s nimi přestala sdílet své úspěchy v tetování a mluvit o práci, protože se po každém rozhovoru cítí nejistě. Následkem podobného tlaku může být podceňování vlastních úspěchů, což vede k falešnému sebehodnocení. „Po rozhovoru s rodiči mě rozbírá úzkost a jakýkoli pokrok mi připadá nedostatečný a zbytečný,“ dodává Iveta.

Když mizí motivace

Dalším důsledkem emoční nenaplněnosti bývá ztráta motivace. Ta přichází ve chvíli, kdy člověk nabývá dojmu: „Ať dělám cokoli, stejně to nestačí.“ Tato myšlenka vzniká obvykle tehdy, když máme pocit, že naše snaha nemá smysl – často kvůli nedostatku uznání od lidí kolem nás a nejistotě o budoucnosti.

„Mladí lidé často popisují ztrátu motivace, smyslu a vyčerpání z neustálého rozhodování bez jistoty výsledku. V prostředí, kde chybí stabilita a jasné opěrné body, se vytrácí pocit bezpečí. V psychoterapii říkáme: všechno je o tom, co bude potom. Pokud nevíme, kam směřujeme, můžeme přešlapovat na místě, ztrácet energii i víru,“ uvedla psycholožka Sylvie Navarová pro server Flowee.

Nedostatek uznání vede k emoční nenaplněnosti, ta pak způsobuje ztrátu motivace. Ta se může projevovat nejen nechutí něco dělat, ale i prokrastinací nebo dokonce depresí.

<Path> Sexuální pudy vs. city. Chápání nevěry se mezi ženami a muži diametrálně liší. A to je větší problém než sama nevěraZdroj: biospace.com, askmen.com, stanmed.stanford.edu, psycnet.apa.org, link.springer.com, brides.com

Prokrastinace jako začarovaný kruh

O prokrastinaci se v posledních letech mluví stále častěji. Na internetu najdeme mnoho návodů, jak ji zastavit, ale jen málokde se píše o jejích dopadech na sebevědomí. Hlavním příznakem prokrastinace je odkládání úkolů, které je potřeba udělat. Odkládání může trvat od několika hodin až po několik měsíců.

Během této doby člověk často pociťuje úzkost kvůli blížícím se deadlinům nebo své neschopnosti splnit povinnosti. Tato úzkost ztěžuje začátek práce a vede k pochybnostem o vlastních schopnostech. Nedůvěra v sebe sama pak prokazatelně snižuje sebevědomí.

Tipy redakce

Můžou za to sociální sítě?

Generace Z se od starších generací liší tím, kolik času denně tráví na sociálních sítích a jak často se k nim obrací. Z průzkumu Ami Digital Index z letošního roku vyplývá, že zástupci generace Z na sociálních sítích stráví 220 minut denně.  Naopak mileniálové jsou na sítích 156 minut denně a uživatelé ve věku 45 až 59 let jen 106 minut. 

Pro mladší generaci už sociální sítě dávno nejsou jen místem pro sdílení fotek a komunikaci s kamarády – nahradily informační portály, seznamky i televizi. Dnes mají reálný vliv na naše rozhodování. Kvůli zvyšujícímu se používání sociálních sítí mezi mladými lidmi se v posledních letech začalo mluvit i o jejich vlivu na duševní zdraví.

Podle průzkumu o vlivu sociálních sítí na mentální zdraví lidí v pubertě z roku 2022 může časté používání sociálních sítí ovlivňovat psychiku jak negativně, tak i pozitivně.  Mezi negativní důsledky patří deprese, úzkost, poruchy spánku, sebepoškozování a sebevražedné myšlenky. Část respondentů také uvedla zkušenost s kyberšikanou.

<Path> Diety a pohádkáři ze sociálních sítí: Proč lidé věří spíše influencerům než opravdovým odborníkům?Zdroj: Bc. Ing. Lukáš Roubík, Institut Moderní Výživy, IG:@lukasroubik, institutmodernivyzivy.cz

Porovnávání, sebevědomí a digitální detox

Může ale časté používání sociálních sítí vyvolávat pocit emoční nenaplněnosti? Hlavní příčinou tohoto pocitu bývá nízké sebehodnocení. Sebehodnocení se buduje na základě ocenění vlastních schopností a úspěchů. Při hodnocení se lidé často srovnávají s ostatními – a sociální sítě nám umožňují nahlížet do života mnoha lidí, především influencerů, kteří mají stovky tisíc sledujících.

Většina obsahu, který influenceři sdílejí, ukazuje jejich úspěchy a často detailně popisuje „dokonalý“ život. Podle článku o vlivu sociálních sítí na lidské sebevědomí od Society for the Advancement of Psychotherapy mohou uživatelé, kteří tráví hodně času scrollováním, zaznamenat negativní vlivy takového trávení času – například nízké sebevědomí nebo minimalizaci vlastních úspěchů. 

Porovnávání vlastního života s životem blogerů nemá reálnou hodnotu, protože nikdy neznáme všechny aspekty života cizího člověka. Nevíme, jaké měl dětství, rodiče nebo zda netrpí nějakou nemocí. Při srovnávání nebereme v potaz své životní podmínky, a proto často prohráváme.

Snížení sebevědomí, přehlížení vlastních úspěchů a falešné sebehodnocení, které je způsobené sociálními sítěmi, v nás vyvolává pocit emoční nenaplněnosti. Kvůli viditelnému negativnímu vlivu sociálních sítí na psychické zdraví generace Z praktikuje takzvaný „digital detox“.

Hlavním cílem podobného detoxu je zmenšit množství času, který mladí lidé tráví na telefonu, ale přívrženci digitálního detoxu zdůrazňují i jiné přínosy. Například čtyřiadvacetiletá Natalie se rozhodla zkusit digitální detox poté, co si uvědomila, že telefon je první věc, kterou ráno bere do ruky, a že na Instagramu dokáže strávit hodiny. Kvůli tomu se jí den začínal později a ona pak nestíhala udělat všechno, co měla v plánu.

Natalie smazala aplikaci Instagram ze svého telefonu a na plánování dní začala používat fyzický diář. Tohle rozhodnutí jí pomohlo nejen být produktivnější během dne, ale i zlepšit kvalitu spánku, protože smazání Instagramu ji donutilo přestat koukat do telefonu před spaním. Instagram má stále smazaný, jednou za čas ho na chvíli stáhne, přidá příspěvek nebo stories a znovu ho smaže.

<Path> Cvičit není nutné jen fyzicky. Co je emoční fitness a v čem může prospět každému z nás?Zdroj: Joincoa.com, Nickwignall.com, Wellandgood.com, Menshealth.com

Nové pojetí spokojenosti

Pocit emoční nenaplněnosti se v posledních letech stává stále častěji diskutovaným tématem, které odráží hlubší společenské změny. Generace Z vstupuje do pracovního i osobního života v době, kdy se mění hodnoty, pracovní podmínky i způsob komunikace. Tradiční představy o úspěchu a životní spokojenosti ztrácejí svou jednoznačnost a mladí lidé hledají nové formy seberealizace i rovnováhy.

Analýzy ukazují, že klíčovou roli ve vzniku pocitu nenaplněnosti hraje kombinace faktorů – od tlaku na výkon a nejistoty z budoucnosti až po vliv sociálních sítí na sebehodnocení. Řešení proto nespočívá v návratu k dřívějším modelům práce a života, ale v přijetí nových přístupů k duševní pohodě, pracovnímu prostředí i společenskému dialogu o tom, co znamená být spokojený a úspěšný v podmínkách 21. století.

Autorkou textu je externí spolupracovnice redakce Elizaveta Kharchenko.

 

Zdroj: Elizaveta Kharchenko

Populární
články

Intimita na prvním rande není automatickou chybou, ale může odhalit, jak si partneři rozumějí v komunikaci i potřebách.
HOT!

Sex na prvním rande: Může z toho být vztah, nebo si tím všechno pokazíte?

Autor: Šimon Hauser
Švýcarsko nabízí jedinečné propojení alpské přírody, čistých jezer a promyšlené infrastruktury, která umožňuje objevovat krajinu bez námahy.
CESTOVÁNÍ

Váháte, kam na letní dovolenou? Zde je několik důvodů, proč byste měli jet do Švýcarska

Autor: Šimon Hauser
Oliver Mynář chce jako budoucí psychiatr pomáhat nejen pacientům, ale i měnit způsob, jakým společnost nahlíží na HIV a duševní zdraví.
LIDÉ

„Máma byla v šoku. Už jednou pro ni bylo těžké, když jsem jí řekl, že jsem gay,“ říká muž, který se nakazil HIV. Jak se vyrovnal s diagnózou, která mu změnila život?

Autor: Šimon Hauser
Mnohé zkušenosti gay mužů nejsou na první pohled viditelné – odehrávají se v každodenních situacích, kde se mísí blízkost s opatrností.
LIDÉ

„Držíme se za ruce a lidi na nás zírají.“ Jak se žije gayům v Česku? Oslovili jsme čtenáře LUI a jejich výpovědi jsou upřímnější, než byste čekali

Autor: Šimon Hauser
Režisérka a scenáristka Tina Davídková ve své debutní inscenaci Symbióza? otevírá téma sexuálního násilí.
LIDÉ

„Znásilnění není výjimka, ale realita kolem nás. Lidé si to jen nechtějí připustit,“ říká režisérka divadelní hry Symbióza?, která otevírá téma sexuálního násilí

Autor: Elizaveta Kharchenko
Méně křeče, více přirozenosti. I o citlivých tématech se dá mluvit normálně.
TĚLO & MYSL

Průvodce pro heteráky: Jak mluvit s LGBTQ+ lidmi, aniž byste byli trapní (nebo nechtěně urážliví)

Autor: Šimon Hauser
Polibek, který jinde působí jako běžný projev lásky, se v Turecku může stát předmětem trestního řízení.
AKTUALITY

Sdíleli obyčejný polibek. Teď čelí soudu a hrozbě vězení. Turecko přitvrzuje vůči LGBT+ lidem

Autor: Šimon Hauser
Masturbace není tabu – pro mnoho lidí představuje přirozený způsob, jak uvolnit stres a zlepšit psychickou pohodu.
TĚLO & MYSL

Masturbace jako nečekaný „lék“? Na imunitu sama o sobě nestačí, zdraví ale může prospět víc, než si většina lidí připouští

Autor: Šimon Hauser
Víra jako odpověď na identitu? Ilustrační snímek zachycuje moment modlitby, která se pro některé stává řešením i velmi osobních témat.
LIDÉ

„Homosexualita je chyba v programu, kterou může opravit jen Bůh.“ Oslovili jsme ženu, která na Facebooku radí gayům, jak se „uzdravit“

Autor: Šimon Hauser
Martin Štýber a Zuzana Semlerová - facilitátoři Q skupin.
LIDÉ

„Queer lidé netrpí proto, že jsou queer, ale protože je za to společnost soudí,“ říká Andrea Stašek z Q-Hubu, který buduje podpůrné skupiny i bezpečný prostor pro LGBT lidi

Autor: Šimon Hauser

E-Shop