Generace Z si našla nové slovíčko pro ztrátu přitažlivosti. Znáte pojem „the ick“?
Stačí jeden pohyb, zvuk nebo slovo – a najednou je po kouzlu. Ten člověk, který vám ještě před chvílí připadal neodolatelný, se v jediné vteřině stane někým, koho už zkrátka „nemůžete ani vidět“. Ať se snažíte sebevíc, přitažlivost je pryč. Tento zvláštní, ale v éře TikToku všudypřítomný jev má své jméno: „the ick“.
Fenomen, který původně vznikl jako drobný vtípek mezi uživateli sociálních sítí, se dnes stal předmětem psychologických studií. Ukazuje totiž, jak křehká a zároveň komplikovaná může být lidská přitažlivost – a jak rychle ji v digitální době dokážeme ztratit.
Co to vlastně je, ten „ick“
Slovo ick (vyslovuje se [ik]) pochází z angličtiny a znamená něco jako odpor nebo znechucení. V kontextu randění a vztahů se používá pro náhlou ztrátu romantického nebo sexuálního zájmu o člověka, který se nám ještě nedávno líbil.
Nejde o vědomé rozhodnutí ani o racionální úvahu typu „nejsme si kompatibilní“. Ick je spíš instinktivní reakce – takové vnitřní „fuj“, které se objeví zčistajasna a které už nejde vzít zpět. V tu chvíli se z crush (zamilovaného poblouznění) stává cringe (trapnost).
A co je na tom nejzajímavější? Že ten spouštěč bývá úplná maličkost.
Jak drobnost dokáže všechno změnit
Podle studie z roku 2025, která se fenoménem „the ick“ zabývala, má 64 % lidí zkušenost s tímto typem averze alespoň jednou v životě.
-
42 % kvůli tomu přestalo s někým chodit.
-
26 % ukončilo vztah okamžitě.
Výzkum se přitom opíral o analýzu tisíců TikTok videí, v nichž lidé sdíleli své vlastní „icks“ – tedy situace, kdy je někdo přestal přitahovat. Následně vědci zkoumali reakce 125 účastníků ve věku od 24 do 72 let, aby zjistili, které podněty vyvolávají tento pocit nejčastěji.
Ženy hlásily výskyt „icku“ častěji než muži (75 % oproti 57 %). U žen se fenomén pojil s perfekcionismem a narcismem, u mužů zase s přecitlivělostí na „trapné“ nebo módní chování.
A co konkrétně lidi nejvíc odradí? Podle výzkumu to mohou být překvapivě banální detaily:
-
„Když si položil hlavu na mé rameno.“
-
„Shazamoval písničku uprostřed klubu.“
-
„Nosil jorts – džínsové kraťasy.“
-
„Při chůzi mu pleskaly bosé nohy o podlahu.“
-
„Napsal trapný popisek pod fotku na Instagram.“
-
„Spolkla žvýkačku jako kluk.“
Jinými slovy, „ick“ se neřídí logikou, ale emocí. V jeden moment vám připadá všechno v pořádku, v dalším se v hlavě rozsvítí kontrolka a tělo reaguje odporem.
Když je to varovný signál… a když jen zrcadlo
Psychologové upozorňují, že „the ick“ může mít dvě velmi odlišné příčiny.
První scénář: je to varování.
Někdy totiž „ick“ odhalí skutečný problém – třeba neuctivé chování, hodnotový rozpor nebo prostou nekompatibilitu. Pokud vás partner znechutí tím, jak se chová k obsluze v restauraci nebo jak mluví o druhých, je to instinkt, který chrání vaše hranice. V takovém případě je dobré mu naslouchat.
Druhý scénář: je to obranný mechanismus.
Pokud se vám „ick“ objevuje opakovaně, a to i ve chvílích, kdy je vztah objektivně v pořádku, může jít o známku tzv. vyhýbavého vztahového stylu (avoidant attachment). Ten se projevuje tím, že se podvědomě začínáme stahovat ze vztahu, jakmile cítíme, že se někdo přibližuje – a hledáme důvody, proč se vzdálit.
V takových případech nejde o partnera, ale o strach z intimity, ztráty svobody nebo z odmítnutí. Mozek pak využije jakoukoliv maličkost, aby měl záminku k ústupu.
„Ick“ v éře TikToku
Na TikToku se z „icku“ stal kulturní fenomén – trend, který kombinuje humor, sebeironií i sdílenou zranitelnost. Lidé tam otevřeně mluví o svých nejabsurdnějších důvodech, proč někoho přestali chtít.
V krátkých klipech se objevují přiznání typu:
„Když použil hlasového asistenta, aby našel nejbližší kavárnu.“
„Když si při běhu kontroloval tep na hodinkách každých deset vteřin.“
„Když řekl ‚mňam‘ po soustu jídla.“
Za humorem se ale skrývá i reflexe moderního randění, které je rychlé, vizuální a neustále srovnává. V době, kdy máme nekonečný výběr potenciálních partnerů, se tolerance k drobným „nedokonalostem“ ztenčila.
Jak s „ickem“ naložit
Pocit odporu nelze zcela vypnout, ale lze mu porozumět. Psychoterapeuti doporučují zamyslet se, co přesně nás na daném chování tak irituje.
-
Je to o partnerovi? Pak jde pravděpodobně o skutečný červený signál, který si zaslouží pozornost.
-
Je to o mně? Pak může být „ick“ zrcadlem našich vlastních obav nebo přehnaných očekávání.
Pokud je v pozadí vyhýbavý vztahový styl, pomáhá práce s terapeutem nebo otevřená komunikace s partnerem. Pomoci může i psaní deníku, rozhovory s přáteli nebo zaměření na to, co na druhém oceňujeme – výzkumy ukazují, že vděčnost dokáže vztahy výrazně posílit.
Dá se to vůbec překonat?
Záleží, co za „ickem“ stojí.
-
Pokud jde o red flag – tedy varovné chování nebo zraňující postoj – pak je lepší důvěřovat intuici a odejít.
-
Pokud jde o yellow flag, tedy drobný nekomfort nebo odlišnost, stojí za to zpomalit, komunikovat a zjistit, zda nejde jen o přehnanou reakci.
-
A pokud je příčinou vnitřní odpor ke vztahu, pak je „ick“ spíš příležitostí k sebepoznání.
Ick se totiž může objevit nejen na začátku, ale i po letech vztahu – jakmile partnera poznáme v nových situacích nebo se sami měníme. Někdy je to přirozený signál, že se vyvíjíme jiným směrem, jindy jen zkouška toho, jestli dokážeme tolerovat realitu místo ideálu.
Když se kouzlo rozplyne
Ztráta přitažlivosti kvůli maličkosti působí směšně – dokud se to nestane vám. Najednou zjistíte, že to není jen rozmar, ale fyzická reakce, která se těžko ignoruje.
„The ick“ nám ukazuje, jak tenká je hranice mezi fascinací a odporem. V době, kdy se seznamujeme převážně online a hodnotíme lidi během několika vteřin, se z přirozené averze stal filtr, kterým si třídíme emoce i možnosti.
Ale možná právě proto stojí za to občas neposlechnout první dojem. Protože někdy se za „ickem“ neskrývá konec, ale začátek hlubšího pochopení – sebe i druhého.