„V klubu se necítím bezpečně.“ Generace Z si přepisuje noční život podle sebe
Změna není jen pocitová – potvrzují ji i čísla. Podle průzkumu Slevomatu chodí na pivo s přáteli každý týden jen 12 procent mladých Čechů do 26 let. Zábava se přelévá jinam: na výlety, do sauny, na domácí večírky nebo kulturní akce.
Další výzkumy ukazují, že generace Z se z velké části nočním klubům vyhýbá i kvůli nepohodlí. Důvod? Jsou drahé, přelidněné a často se tam necítí bezpečně.
Lucie: V klubu se necítím bezpečně
Lucie studuje kulturologii v Brně a dřív patřila k pravidelným návštěvnicím klubové scény. Dnes říká, že do běžného klubu zavítá jen výjimečně. „Měla jsem období, kdy jsme s kamarádkami chodily tancovat každý víkend. Ale už mě to neláká. V klasickém klubu se necítím bezpečně. Mám strach nechat drink bez dozoru, a místo hudby vnímám jen chaos.“
Dnes chodí na queer-friendly akce do alternativních prostorů. Třeba rave v bývalé prádelně, kde se tančí naboso a pije kombucha. „Tam se nebojím. Lidi jsou vnímaví, nechceš vypadat jako někdo jiný než jsi. Nikdo tě neosahává, barmani se usmívají. Tančíš, když chceš, a taky si můžeš jen sednout a být s ostatními.“
Podle britské Asociace pro noční průmysl (NTIA) 68 procent dospívajících a mladých dospělých (18–30 let) omezilo večerní výjezdy kvůli inflaci a vysokým nákladům ﹣ 61 procent uvádí, že chodí ven méně často než před rokem. Více než třetina se necítí v nočních hodinách bezpečně a téměř 70 procent by zůstalo venku déle při dostupnější noční dopravě. V důsledku ekonomických tlaků a pandemie pak od roku 2020 zaniklo v Británii 37 procent klubů.
Česko není výjimkou. Mladí lidé se zajímají o duševní pohodu, sobectví nahrazují komunitou a místo klasických klubů vyhledávají bezpečnější prostředí – třeba workshopy, galerie, tematické večery nebo domácí párty s jasně danými pravidly.
Honza: To prostředí mě začalo dusit
Honza pracuje jako juniorní designér v pražské agentuře. Dřív byl, jak sám říká, „klubovej typ“. „Byl jsem schopný tancovat do pěti do rána, vypít tři drinky a poznat deset lidí za večer. Ale teď? To prostředí mě začalo dusit.“
Nejde o to, že by se nechtěl bavit. Jen zjistil, že to jde i jinak. „Třeba minulý měsíc jsme si udělali domácí rave – DJ hrál z obýváku, místo baru byla kuchyň a lidi přinesli vlastní nealko míchané nápoje. Byl tam prostor mluvit, tančit i jen být. Nikdo nemusel nic dokazovat.“
Podle Honzy se generace Z nebojí říct, že se v běžném klubu necítí dobře – a nebojí se hledat nové formy, jak se bavit. „Přestává být cool se opít. Mnohem víc se mluví o úzkostech, o tom, jak to zvládat. A když máš v sobě ticho a tlak, klub to jen zhorší. Zato doma nebo na malé akci si to můžeš nastavit po svém.“
Nové typy podniků
Změna se promítá i do městské krajiny. Nonstop bary, které kdysi plnily noční Prahu, dnes pomalu mizí – nebo přežívají jen díky nostalgii. Reportáž serveru Aktuálně ukazuje, že poslední podniky podobného typu najdeme na periferii Smíchova nebo Holešovic, často s minimem hostů .
Naopak vzkvétají menší kulturní podniky, galerie s večerním programem nebo pop-up bary bez alkoholu. Pražský Žižkov, kdysi bary přeplněný, dnes mění skladbu – klasické putyky nahrazují podniky s nealko mixologií, tichým koutem nebo after-work akcemi končícími v deset hodin večer.
Klubová kultura v Česku tak nekončí – jen mění podobu. Generace Z ukazuje, že tančit lze jinak: vědoměji, bezpečněji, s ohledem na sebe i druhé. Nejde o odmítnutí zábavy, ale o její transformaci. Pokud kluby dokážou naslouchat, adaptovat se a přestat spoléhat na staré vzorce, mají šanci znovu najít své publikum. Možná ne tak hlučné, ale o to upřímnější.
