„Ne, fakt nejsme spolu.“ Mužská intimita má nová pravidla a generace Z je píše jinak
Téma mužské intimity bez sexuality se v posledních letech nenápadně vynořuje z ticha a rozpíná se napříč kulturními scénami, queer komunitami, i mezilidskými vztahy heterosexuálních mužů. Co dříve platilo za „podezřelé“, se dnes stává symbolem psychické zralosti. A možná i nezbytným výdechem pro mužskou duši, která se příliš dlouho dusila pod nánosem homofobie, studu a „chlapských“ očekávání.
Generace „nedotčených“?
Americký publicista a aktivista Mark Greene označuje tento fenomén jako „touch isolation“ – tedy izolaci od fyzického kontaktu, která je u mužů překvapivě běžná. Ve své eseji The Lack of Gentle Platonic Touch in Men’s Lives is a Killer popisuje, jak už v raném věku jsou chlapci odrazováni od fyzických projevů náklonnosti k ostatním chlapcům – zatímco dívkám jsou takové projevy dovoleny. Výsledkem je generace dospělých mužů, kteří se „bez sexuálního podtextu“ téměř nikoho nedotkli.
Dotek, ač vnímán jako něco intimního, ztratil u mužů své jiné vrstvy. Zůstal „rezervovaný“ pro sexualitu nebo agresi. Všechno mezi tím – jemnost, opora, klid – bylo vytrženo. A právě to se nyní mění.
Bromance jako lék na osamělost?
Britská studie publikovaná v odborném žurnálu Men and Masculinities zjistila, že muži často popisují své blízké, ne-sexuální přátelské vztahy – tzv. „bromance“ – jako emocionálně hlubší než vztahy s partnerkami. V těchto přátelstvích se cítí být „více sami sebou“, mohou si dovolit plakat, mluvit o emocích, být zranitelní. To, co kdysi mohlo být považováno za výsadu partnerství, se přesouvá do roviny mužských vztahů.
Zároveň ale právě tady narážíme na bariéru: přetrvávající homohysterie, tedy strach, že jakýkoli projev blízkosti mezi muži bude označen za „teplý“. Ač se společnost posouvá, tento podvědomý blok zůstává hluboko zakořeněný – a často právě u heterosexuálních mužů. I proto queer komunita přirozeně udává tón v redefinici mužské intimity. Queer muži jsou zvyklí pracovat s jemností, estetikou doteku i formami péče, které jdou za hranici klasického „bros before hoes“.
Samota, která bolí
Mužská osamělost je epidemie. Americký chirurg Vivek Murthy ji označil za jeden z největších zdravotních problémů současnosti. A je prokázáno, že právě blízké přátelské vztahy mají zásadní vliv na duševní i fyzické zdraví. Studie publikovaná na Greater Good Science Center upozorňuje, že muži s kvalitními přátelstvími žijí déle, méně často trpí depresí a mají nižší riziko srdečních onemocnění.
Pokud ale blízkost definujeme jen jako něco „ženského“ nebo „erotického“, ochuzujeme muže o jeden ze základních lidských prožitků. Mužskou intimitu tak potřebujeme nejen rehabilitovat, ale doslova redefinovat jako zdravý a normální aspekt života – ne jako výjimku, selhání nebo „experiment“.
Intimita bez sexu: nový jazyk blízkosti
Tento posun se děje – pomalu, ale viditelně. Vidíme ho na TikToku i v nezávislém filmu, ve fashion kampaních i mezi běžnými kamarády, kteří se začínají objímat jinak než „pěstí přes záda“. Generace Z (ale i část mileniálů) přepisuje pravidla. Mluví o „emotional intimacy“, sdílí své příběhy o platonických polibcích, tráví společné večery v tichu. A i když se to možná nezdá, je to revoluce.
Pro queer muže to může být návrat k sobě. Pro hetero muže nový typ bezpečí. A pro všechny je to možná první šance být blízko – bez nutnosti výměny tělesných tekutin, bez důkazu výkonu, bez masky.
A co když je to vlastně návrat?
Není náhodou, že když se podíváme do historie, hluboká mužská přátelství nebyla ničím zvláštním. V 19. století si muži běžně psali láskyplné dopisy, drželi se za ruce, sdíleli postel – bez sexu. Tyto vztahy nebyly vnímány jako deviantní, ale jako přirozené. Možná jsme tedy neobjevili nic nového, jen jsme znovu povolili něco, co bylo na čas zakázáno.
Mužská intimita bez sexu není jen trend. Je to návrat ke ztracené dimenzi lidství. A čím dřív ji přestaneme spojovat se sexualitou nebo „slabostí“, tím dřív začneme žít zdravější, lidštější a propojenější životy. Ať už s kamarádem, bratrem nebo tátou. Bez potřeby vysvětlovat: „neboj, nejsem gay.“ Protože na tom by vlastně nikdy nemělo záležet.
