Skoro třetina generace Z v USA se hlásí k LGBT identitě. Jde o zajímavý společenský jev, nebo moderní formu politického protestu?
Otázka flexibility
Průzkum rovněž odhalil zajímavou skutečnost, že více než polovina lidí z generace Z (58 %) se identifikuje jako bisexuální. Významný nárůst činí také počet trans a nebinárních osob. Tyto údaje jasně ukazují, že mladí lidé přistupují k otázkám identity a sebevyjádření mnohem flexibilněji a otevřeněji než kdy dřív. To je sice na jednu stranu velmi dobrá zpráva, ale na tu druhou se tu naskýtá velmi zajímavá polemika o tom, zda by tento rostoucí trend nemohl mít i příčiny v politických krocích americké administrativy.
Ovlivňuje politika identitu?
Od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu jeho administrativa opět začala podnikat kroky namířené proti LGBTQ+ komunitě. Omezení práv trans osob, zastavení financování LGBT vzdělávacích programů a posilování rétoriky namířené proti queer osobám vytvářejí společenskou atmosféru, kterou (nejen) mladí lidé oprávněně vnímají jako útok na jejich svobodné vyjádření sebe sama. A jak ukazují historické příklady, příliš silný politický tlak často vede právě k opačné reakci – ke zvýšené potřebě sebevyjádření a silnému odporu vůči establishmentu.
Sociální odpor
Generace Z vyrůstala v boomu sociálních sítí, které náhle přinesly svobodný prostor k plnému vyjádření své identity a svých postojů. Ty se tak staly jakýmsi stabilním útočištěm, kde si mohli vždy promluvit o svých problémech s dalšími liberálně smýšlejícími lidmi a ujistit se, že v boji za svá práva nejsou sami. Jenže s tím, jak různými platformami prorůstá plíživá cenzura a otevřená nenávist vůči svobodomyslným projevům a názorům na lidskou sexualitu a identitu, se tahle pevnost začíná bortit. Což vyvolává ještě silnější protitlak, kdy jsou poté obě strany ochotny používat jakékoliv nástroje k poražení protivníka.
Osobně jsem za poslední roky poznal dva lidi, kteří měli na svých profilech vyvěšen štítek „Jsem LGBT“, ačkoliv patřili „pouze“ mezi aktivní podporovatele komunity. Vysvětlovali mi to tím, že je to přeci jedno. Hlavním cílem je, aby byla komunita viditelnější a měla silnější hlas a zastoupení ve veřejných funkcích. A jednou z cest je ukázat, že „LGBT lidí“ je ve společnosti opravdu dostatek. Taktéž se prý touto cestou vyrovnává i počet těch, kteří se z jakýchkoliv důvodů ke své identitě nechtějí přihlásit ani veřejně, ani v průzkumu. Konečná čísla by to tedy nijak zásadně zkreslovat nemělo.
Je to užitečná forma protestu?
Je správné, pokud se někdo identifikuje jako LGBT primárně z důvodu podpory komunity nebo jako formu protestu? Může se to zdát být vysoce kontraproduktivní počin, ale podobný akt solidarity, jenž mnohdy naruší doposud přátelské vztahy s jinými lidmi, může skutečně posílit komunitu, dát jí větší viditelnost a reálnou politickou sílu. Na druhé straně však hrozí, že se tato „nová identita“ může stát pouze vyprázdněným symbolem protestu bez skutečného vnitřního prožitku. To by mohlo vést k tomu, že komunita bude méně autentická v očích veřejnosti, což by také mohlo paradoxně oslabit její poselství a doposud vykonanou práci.
Přestože mohou existovat jednotlivé případy, kdy identifikace jako LGBT osoba nemusí být nutně autentická, celkový efekt je zdá se zásadní. Důležité totiž momentálně je, aby hlas komunity rezonoval prostorem co nejvíce a přispěl ke společenským změnám, které nutně potřebuje celý svět, a ne jen USA.
