Napůl zákazník, napůl Hitler. Tzv. „treatleři“ jsou postrachem kurýrů i sociálních sítí. Jak rozvážkové služby mění běžné lidi na tyrany?

Chcete se virtuálně pohádat? Postěžujte si na kurýry
Jedná se o portmanteau ze slov „treat“ (anglicky „pochoutka“) a „Hitler“. Takzvaní treatleři chtějí své dobroty a je jim ukradené, kdo kvůli nim musí trpět. Tento urážlivý slovní obrat se (v doprovodu řady memů) šíří internetem od léta 2024, kdy si uživatel sítě X @posting_forever (účet, který jako profilový obrázek používá umění z nejlepší videohry všech dob Disco Elysium) dělal legraci z někoho, kdo „miluje své fajnové pochutiny“. Uživatel @NukeJokes reagoval odzbrozující slovní hříčkou – treatler – a díky efektu sněhové koule se další popularita jen a jen nabalovala.

Pokaždé, když někdo zariskuje příspěvkem, v němž kritizuje pracovníka rozvážkové služby, se nekonečná debata roztočí nanovo. Pokud chcete rozpoutat hádku na síti X, jednoduše naznačte, že vyřízení vaší objednávky z doručovací aplikace bylo špatné, pomalé nebo drahé, a ideálně ještě přiložte screenshot, který zostudí pracovníka doručovací služby.

Jedno soukromé taxi pro burrito, prosím
Obhájci této praxe tvrdí, že nechat si doručit jídlo od brigádníků je služba, takže je v naprostém pořádku stěžovat si na špatný servis. Zákazník má vždycky pravdu! Někteří přispěchají s argumentem, že pro osoby se zdravotním handicapem je životně důležité, aby jim potraviny někdo vybral a donesl až před dveře. Zneužívání brigádníků je vlastně woke!

Ale pokud si, jak konstatuje další populární mem, objednáváte soukromé taxi pro své burrito a pak se snažíte zostudit člověka, který tohle burrito vyrobil nebo doručil, těžko se ztotožníte s bojem proletariátu. Pro zákazníka je to vždy dražší možnost, brigádníkovi přijdou na účet drobné a pomyslnou smetanu – v podobě většiny zisku restaurace – slízne společnost, která aplikaci provozuje.

Práce nevděčná a nebezpečná
Než přišel rozmach Just Eat, Deliveroo a Uber Eats, platilo, že pokud jste si chtěli nechat doručit jídlo, restaurace, jež tuto službu nabízely, měly na rozvážku své vlastní řidiče, kteří dostávali mzdu a určitou ochranu. Taktéž supermarkety disponují vlastní rozvážkovou službou – když jsem v jednom z nich pracovala jako náctiletá, dávat dohromady cizí nákupy byla moje oblíbená práce během noční směny. Dostávala jsem tehdy nemocenskou a prémie za noční.

Tohle všechno brigádníci nemají. Jejich práce je těžká, nebezpečná a nejistá. A nejhorší výstřelky treatlerů se dějí, když mají tu drzost stěžovat si na etnickou příslušnost svého kurýra. Je to šokující, ale lidé dnes vesele (a veřejně) urážejí brigádníky, jakmile nemají perfektní angličtinu nebo etnickou příslušnost odpovídající jejich profilovému obrázku – nebo pokud pojmou jiné podezření, že jde o nelegální migranty. To je, spoiler alert, docela fašistické chování.

Není to vládní sabotáž?
Že jsou tyto problémy zjevné, stejně nijak nezabrání tomu, aby se na sociálních fórech, jako je X, nestrhla hádka alespoň jednou do týdne. Diskuse na toto téma se staly tak pravidelnými, až někteří lidé s nadsázkou podezírají vládu, že tímto způsobem provádí psychologickou operaci. Její schopnost vykolejit celodenní online konverzaci je tak účinná, že by mohla pocházet přímo z polní příručky jednoduché sabotáže, která za dob druhé světové války školila spojenecké obchodní sabotéry, aby „mluvili co nejčastěji a nejdéle“ a „pořádali konference tehdy, když je třeba udělat důležitější práci“.

Všichni jsou kvůli tomu na sebe naštvaní, ale moc se toho nemění. Rozvážkové aplikace mohou běžet se ztrátou, dokud na nich nebudou všichni zcela závislí. Mnoho londýnských majitelů restaurací uznává, že se aplikace staly nedílnou součástí jejich obchodního modelu, nutným zlem. Společnost Deliveroo začala být zisková teprve loni, zatímco její kurýři protestují proti „duši ničícím“ pracovním podmínkám, které snášejí.

Zdroj: Giphy

Hitler s McDonaldem na čepici
Zatímco se toto děje, argumentace samotným slovním spojením treatler nás háže zpět do mašinerie mezilidských sporů. V očích těch, co se nenechali úplně pohltit online světem, mohou některé z memů hraničit s urážkou. Populární vizuál, který vytvořil uživatel @YourSilvrFriend v prosinci 2024, zobrazuje treatlera pomocí upraveného portrétu Adolfa Hitlera, který má kšiltovku ozdobenou logy fastfoodů, na ní vrtuli se svastikou – a po ruce smartphone s aplikací Doordash na displeji. Architekt holocaustu pochopitelně ztělesňuje mnohem větší zlo než někdo, kdo na internetu naříká nad studenou pizzou.

V tom vtipu by se ale přece jen našlo pravdivé jádro – být tolik sobecký a izolovaný od systému, který udržuje zranitelné pracovníky v nejistých podmínkách, totiž narušuje základní lidskost. Mít k dispozici cizího člověka, který vám na zavolání doručí zboží, po němž toužíte, a to vše na jedno kliknutí, z nás všech dělá miniaturní tyrany.

A co udělat kurýra sám sobě?
V době, kdy Los Angeles pohlcovaly děsivé požáry, přinesl živý blog New York Times anekdotu filmového režiséra Bryce Wagonera, který plameny a vrtulníky sledoval ze svého balkonu v Hollywood Heights. V době, kdy se katastrofa odehrávala, Wagoner „čekal na dodávku zeleniny Amazon Fresh za 300 dolarů, která měla dorazit asi za hodinu“.

Objednávání pochoutek, zatímco svět hoří, z vás sice nedělá monstrum historických rozměrů, ale je to zrůdný pud, kterému se musíme všichni snažit odolat. Zajděte si na jídlo do místní restaurace nebo si zavolejte předem a vyzvedněte si ho sami – budete překvapeni, jak rádi si od vás vezmou peníze přímo. Nezbývá vám volný čas na takové kratochvíle? Pak máte mnohem více společného s člověkem, který vám jídlo donese, než s lidmi, co navrhli aplikaci, již oba používáte.

© The Standard Ltd

Pro Standard připravila India Block.