Hra na oliheň: Kulturní fenomén, který úspěšně bojuje s transfobií

Abychom se hned na začátku vyhnuli nepříjemnostem, raději podotýkám, že článek bude obsahovat spoilery, takže pokud jste ještě neměli tu čest a druhou sérii jste z jakýchkoliv důvodů ještě neviděli, vstupujete na další řádky na vlastní nebezpečí. Oficialita splněna, jdeme na to.

Popravdě, nejsem úplně ten typ fanouška, který netrpělivě vyčkává u zapnuté streamovací platformy několik hodin předem, aby si pustil nejnovější seriál či film v první vteřině od jeho vypuštění. Hra na oliheň nebyla výjimkou, trvalo zhruba dva dny, než jsem se k ní dostal. Díky tomuto zpoždění jsem však zažil moment překvapení, jenž byl hlavním impulsem k napsání tohoto článku. 

Večer před tím, než mi bylo dopřáno se pustit do sledování druhé sezóny, zeptal jsem se známého, jak moc se (ne)mám těšit. Superlativy úplně nešetřil, ale nic vyloženě ani neodsoudil. Když jeho monolog shrnu co nejvíce jednoduše – je to v pohodě. Na tomto místě je důležité říct, že tento můj známý nemá úplně v lásce trans či queer tematiku, hlavně v kinematografii, vadí mu prý hlavně „násilné“ tlačení LGBT postav úplně všude. I tam, kde se to podle něj vůbec nehodí. Proč to říkám? Protože když mi shrnul svoje dojmy, tak žádnou trans postavu vůbec nezmínil. A to je, prosím pěkně, jedna z hlavních postav. 

Když tedy byla ve druhém dílu představena Hyun-ju, trans žena, bývalá členka speciálních jednotek účastnících se her s cílem získat finanční prostředky na dokončení tranzice, zeptal jsem se sám sebe pouze na jednu věc – jak je možné, že o ní včera nepadla vůbec žádná zmínka? I kdyby jí hned zabili, bylo by to i tak pro mého známého dobrý impuls aspoň k malé poznámce. Jenže opravdu ani slovo. Čím je ta postava tak výjimečná? Zariskoval jsem tedy, přerušil sledování a jal se na internetu prozkoumat názory lidí. Tím přišlo překvapení číslo dvě.

Korejský zázrak

Popravdě, nečekal jsem na Hyun-ju skoro žádné pozitivní ohlasy. Přeci jen, první série žádný LGBT charakter neměla, což mnoho lidí přivítalo s povděkem, a navíc ještě pořád žijeme v době, kdy trans charaktery budí mnohem větší vášně než například gayové a lesby. Ovšem internet mi žádnou „hejtovací apokalypsu“ nepřinesl. Ba naopak, vypadlo na mě téměř nekonečno oslavných komentářů o tom, jak se jedná o úžasnou, charismatickou a skvěle napsanou postavu. To bylo hlavně od těch, kteří zhlédli celou sérii najednou, což je dost podstatný detail. 

Hyun-jun v podání Park Sung-hoona je nezpochybnitelně jedna z nejlepších postav obou řad seriálu. A navíc i skvěle vypadá
Foto: Netflix/Se svolením

Samozřejmě, že klasických transfobních vyjádření jsem našel také nemalý počet, ale ty byly v naprosté menšině. Jako by se doslova přes noc něco se světem stalo a lidé najednou začali vnímat a chápat, že trans lidé jsou normální součástí civilizace, že mají také přece právo být součástí kulturních fenoménů. A když už se řešilo něco v negaci, byly to hlavně dvě věci. Od lidí, kteří se vyjadřovali díl po díle, zaznívalo, že Hyun-ju přežije až do konce, protože „LGBT propaganda“. Jasně, postava skutečně přežila, ale já říkám – díkybohu! Má totiž vážně skvělý charakterový oblouk – od vysmívaného a nechtěného individua až po charismatickou vůdčí osobnost závěrečného povstání proti strážcům – s několika zajímavými a vypjatými emočními okamžiky. 

Tou druhou věcí je pro změnu kritika z druhé strany, tedy ze samotné LGBTQ+ komunity (tedy aspoň převážně). Problémem totiž pro některé je, že Hyun-ju ztvárnil cisgender herec (Park Sung-hoon). Tvůrce seriálu, Hwang Dong-hyuk, to vysvětluje tak, že v Jižní Koreji je nedostatek trans hereček, což výrazně ztěžovalo autentické obsazení role. Zároveň ale vyjádřil důvěru v Parkův herecký talent a věří, že je pro ztvárnění Hyun-ju nejlepší volbou. A já dodávám, že tomu nemusí věřit, je to nezpochybnitelný fakt. Park hraje svoji roli skvěle, dokonce bych se nebál Hyun-ju zařadit mezi pět nejlépe zahraných i napsaných postav obou řad celého seriálu. 

Co říct na závěr? Jak vidno, i v dnešní celkem nenávistné době lze do seriálu/filmu zapojit trans/queer postavu tak, aniž by to jakkoliv zničilo „pověst“ celého díla. Ono totiž vážně stačí věnovat scénáři aspoň základní péči, protože co si budeme povídat, některé projekty vážně zařazují LGBT postavy čistě jen pro to, aby tam byly, což je na výsledku mnohdy bohužel moc dobře znát. Děkuji tedy tvůrcům Hry na oliheň za výtečnou ukázku toho, že to jde udělat jinak.