
Pes či kočka místo dětí: Mladí lidé nemají (a nechtějí) potomky, do mazlíčků investují majlant. Kdo jsou „příslušníci generace Fido“?
Tak trošku jiná generace
O rozličných generačních střetech toho již bylo vyřčeno a napsáno mnohé. O Gen Z už víme, že (kvůli tomu, že vyrůstala již v době internetu) komunikuje úplně odlišně než generace předešlé, zároveň i její životní styl je jiný: tyto mladé lidi již tolik nezajímá sex, ale ani drogy a alkohol. Příslušníci Gen Z si ale také vysloužili označení „sněhové vločky“ kvůli své údajné citlivosti a emoční nevyrovnanosti – a někteří o nich hovoří také jako o lidech, kteří „nechtějí dospět“. Jenže ono se v nové realitě, která se výrazně odlišuje od světa, v němž žili tzv. boomeři a další předešlé generace, dospívá skutečně těžko. Zejména je-li za „dospělost“ považováno osamostatnění se, pořízení vlastního bydlení a založení rodiny. Na nic z toho totiž Gen Z nemá prostředky. A tak se adaptovala a razí si zbrusu novou cestu…
Místo dětí domácí mazlíček?
O tom, že někteří lidé se ke svému psovi/kočce chovají jako k dítěti, jste již jistě slyšeli. V případě, že člověk žije sám, není divu – mazlíček je jeho jediným společníkem a vlastně i středobodem vesmíru. Zdá se ale, že ze zvířat si nové parťáky dělá právě i Gen Z. Minimálně tomu nasvědčuje nedávný průzkum, který se v prvním plánu zaměřoval na zmapování útrat různých věkových skupin za péči o jejich zvířata. Výsledky však poukázaly na řadu nečekaných skutečností: konkrétně příslušníci Gen Z v porovnání s ostatními generacemi utrácejí za své psy a kočky měsíčně bezkonkurenčně nejvíce peněz, a to téměř 180 dolarů (což je více jak dvojnásobek ve srovnání s měsíčními výdaji boomerů, kteří za mazlíčky utrácejí v průměru 80 dolarů). Nijak stranou ale nezůstávají ani mileniálové. Jejich situace je obdobná, také pro ně se svět stal nepřátelským místem s nepříliš vyhovujícími podmínkami pro rodinný život. Také mileniálové tedy nezřídka místo dětí soustředí svou pozornost na psy a kočky.
Zatímco demografové tedy bijí na poplach, že populace stárne, generace v plodném věku nakupuje psí oblečky a zajímá se o kočičí wellness. Ostatně, dle nedávné prediktivní studie do roku 2100 bude mít na 97 % zemí světa míru porodnosti pod úrovní potřebnou pro udržení populace. Ovšem počty lidí, kteří budou své životy sdílet s domácími mazlíčky, porostou. Jeden příklad za všechny: odborníci čekají, že již do roku 2030 překoná v Číně počet městských domácích mazlíčků počet batolat.
Nový zvířecí průmysl na vzestupu
Dětské herničky, specializované butiky s oblečením pro batolata – a celý související byznys týkající se dětí, ten má, zdá se, své zlaté časy za sebou. Místo dětí se totiž čím dál více lidí začíná soustředit na své domácí mazlíčky. Dokazují to i průběžné statistiky, dle nichž majitelé domácích zvířat každý rok za pamlsky, jídlo, hračky, oblečení ale i „volnočasové vyžití“ svých mazlíčků utrácejí stále více peněz. Např. v San Franciscu tak již v roce 2022 vznikla specializovaná „pawtisserie“, tedy restaurace s pochoutkami určenými výhradně pro psy, v New Yorku zase funguje výrobna dortů pro štěňata – a o nespočtu stylových butiků, kde šijí zakázkové oblečky pro chlupáče, snad ani nemá smysl se zmiňovat. Roste ale i sektor „zvířecích služeb“ – od luxusních hotelů přes wellness salony či přímo lázně…
Generace Fido
Ať už jsou to mileniálové, nebo příslušníci Gen Z, jakmile jde o domácí mazlíčky, na roce narození zase tak nezáleží. Generace Fido jednoduše nenahlíží na psy jen jako na psy, ale jsou pro ně nejen členy rodiny, ale skutečně v mnoha případech „náhradou“ dětí. Přičemž ale někteří vlastnictví pejsků (či koček) považují i za „nácvik“ pro rodičovství. Zároveň je faktem, že domácí zvíře může člověku opravdu zaplnit v životě místo, které je z jakéhokoliv důvodu prázdné. A každý, kdo někdy psa či kočku choval, ví, že i to vyžaduje jistou míru zodpovědnosti.
Zdroj: Giphy
I když srovnávat rodičovství a vlastnictví zvířete se pak může zdát přinejmenším pofidérní, skutečně jsou lidé, kteří se ke svým mazlíčkům chovají jako k dětem (což v konečném důsledku škodí všem). Ovšem jak se shodují odborníci, v některých případech se jedná také o výsledek souhry nežádoucích okolností (což se týká např. těch, kteří si zvíře pořídili v době lockdownů a přirozeně k němu přilnuli). Ačkoliv se ale na adresu lidí preferujících domácí mazlíčky před dětmi ozývají kritické komentáře – a např. papež František prohlásil, že tato praxe „bere lidem lidskost“, je jistě namístě připomenout i klasické lidové moudro, že „kdo nemá rád psy, nemá rád lidi….“
A mimochodem, víte, proč jméno Fido referuje automaticky k pejskům? Jedná se o odkaz k latinskému slovu fidus – což znamená důvěryhodný či věrný. A prvního slavného psího Fida pak měl již americký prezident Abraham Lincoln.