„Svařák“ jako lék či podávaný s pepřem a „vaječňák“ jen pro boháče aneb Překvapivá historie vzniku tradičních vánočních nápojů
Svařené víno
„Já mám rád svařené víno červené, já má rád, rád svařák,“ zpívá skupina Harlej pravděpodobně ve svém nejznámějším hitu. Právě svařené víno k vánočním svátkům patří naprosto neoddělitelně, a to i díky koření, které je ryzí koncentrací vánočních vůní a chutí. Příprava je tak snadná, že ji zvládne úplně každý – a tak vlastně není divu, že dle některých tento i dnes oblíbený nápoj vznikl již v dávném Řecku. Dle jedné z mnoha teorií jej „vynalezl“ otec medicíny Hippokrates, nápoj prý tehdy fungoval jako svého druhu léčivé tonikum. Jiní zase zastávají názor, že ohřívané víno začali v době okolo druhého století pít Římané. Vařili jej s medem a přidávali do něj koření (vavřín, šafrán a pepř) a také datle. Výslednou směs (která měla k dnešnímu svařenému vínu chuťově skutečně na míle daleko) pak ještě smíchali s kvalitnějším vínem, aby byl nápoj jemnější.
Podobný postup svařování vína jako ve starověkém Římě se pak časem objevil také ve Francii a ve Španělsku ve 12. století, kde „kořeněné víno“ velmi rychle získalo na oblibě. A jeho popularita se právě tehdy začala šířit napříč Evropou – svařené víno se servírovalo dokonce i u stolu anglického krále Jindřicha III.
Ovšem spojení svařeného vína s Vánoci je přičítáno Němcům, tamní obchodníci jej totiž na konci 19. století začali nabízet pro zahřátí na vánočních trzích. A dnes si bez „svařáku“ Vánoce dokáže již představit jen málokdo. A jaká vína na svařák volit? Nejvhodnější jsou mladá červená vína jako Rulandské modré nebo Merlot, pracovat lze i s lehce trpkými odrůdami, např. s Ryzlinkem. I když samozřejmě nemá smysl volit vína výběrová a s přívlastkem, určitě je namístě vyvarovat se těm, která se řadí mezi ta nejlevnější. Protože i když se svařák vaří a koření, má především skvěle chutnat.
Vánoční punč
V Česku „punč“ známe z vánočních trhů, kdy jej obvykle tvoří svařené víno doplněné panákem vybraného alkoholu (a ten je skutečně „širokospektrální“). Pokud bychom se ale měli dopátrat skutečného původu punče, byl by spojen výhradně s brandy a příp. rumem. Právě konzumací těchto alkoholů si krátili britští námořníci dlouhé cesty směrem do vod Indického oceánu, kam mířili pro dodávky koření. Důvod byl prostý – pivo a víno by se před doplutím do cíle zkazily. Jenže námořníci samozřejmě neměli prostředky na drahý alkohol, takže pili jen ten nepříliš kvalitní a také ne zrovna chutný. Na cestě do Indie jej proto ředili vodou, aby byl „jemnější“ a také se „silou“ podobal spíš vínu. Když ale naložili koření, citrusy a cukr, tak na cestě zpět své nápoje významně zdokonalili. Podle odborníka na historii koktejlů Davida Wondricha dokonce finální nápoj chutnal lépe než skutečné víno, a to díky použití celé řady kyselých a sladkých chutí, které ve výsledku byly velmi lahodné a hřejivé.
Právě díky námořníkům se následně povědomí o punči začalo rozšiřovat napříč Británií. I když ze zpočátku jednalo o „nápoj z nutnosti“, kvůli nezbytnosti použít při přípravě vybrané druhy koření, jež byly velmi drahé, začal být punč časem spojován především s vyšší společenskou třídou. A nutno říci, že oblibu punč velmi rychle získal i mezi kolonisty v Americe, kteří při jeho přípravě užívali rum z Karibiku. Právě v Americe se punč stal nakonec natolik oblíbeným, že se servíroval prakticky při každé významnější události, dokonce i při oslavách po podpisu Deklarace nezávislosti.
A spojení punče s Vánoci? Prý za ním stojí spisovatel Charles Dickens. Ten byl znám tím, že sladké alkoholické punče miloval – a ten, který je připravován z vína a nese název Smoking Bishop, zmínil i ve své klasické povídce Vánoční koleda…
Vaječný koňak
Naprostou vánoční klasikou je i „vaječnák“. Jeho tradici přípravy někteří připisují Britům, dle jiných se jedná o derivát tzv. possetu, podobného tradičního koktejlu na bázi mléka. Ten byl velmi populární mezi bohatými, kteří byli zároveň jediní, kdo mohli do 17. století získat vejce a mléko, to se totiž do britských kolonií v USA dostalo až ve století osmnáctém (ještě že se vaječňák nevyrábí z másla, to by se dalo říct, že se vlastně nic moc nezměnilo, na druhou stranu, vzhledem k aktuální ceně vajec…).
Poměrně zajímavá je však i teorie týkající se spojení vaječného koňaku s Vánoci – to údajně vzniklo díky tomu, že kadeti prestižní americké vojenské akademie West Point v roce 1826 tajně ingredience na výrobu vaječného koňaku propašovali do kasáren, aby si na Štědrý den vyrobili „speciální koktejl“. Nakonec byli za tento přečin a „opileckou vzpouru“ potrestáni vězením, vánoční tradice ale přetrvala…
Zdroj: Giphy
A co se týká samotné přípravy vaječňáku, platí v podstatě totéž, co u bramborového salátu: každý má svůj vlastní recept (byť cukr a vejce obvykle nikdy nechybí), a především základovou surovinu. Tou v minulosti u nás býval i čistý líh. A možná si někteří vzpomenou na praxi babiček, které pro něj běžně vyrážely do lékáren – jaké pak bylo jejich překvapení, když kvůli vstupu „lékárenských řetězců“ na český trh tamní magistry již jejich přání nebyly schopné vyhovět…
Zaměříme-li se ale na recepty, které pracují s alkoholem prodejným v běžných obchodech s potravinami, zejména v zahraničí se velké oblibě při výrobě vaječného koňaku těší brandy nebo bourbon. V českých podmínkách je ale nejrozšířenější „základový“ rum, příp. vodka – kdy však platí, že aby výsledný produkt měl skutečně jemnou chuť, mělo by se jednat o vodku vyšší kvalitativní kategorie. A pokud byste chtěli pít nejen „na zdraví“, ale i „na LGBT rovnost“, zvolit můžete i LGBT-friendly vodku. Již od roku 2006 je s LGBT komunitou neoddělitelně spjata vodka Absolut, pravidelně na trh totiž uvádí lahve v rámci limitovaných „duhových edic“, v roce 2022 dokonce vzdala na své lahvi hold i Gilbertu Bakerovi, autorovi duhové vlajky. Aktuální „limitka“ pak odkazuje na tvorbu Andyho Warhola, o němž se to, že byl gay, hojně tradovalo… Tak šťastné, veselé a duhové!
