„Prodavačky mi nedůvěřivě prohlíží pečivo v mém látkovém sáčku. Jako bych byl exot,“ říká Erik o úskalích života „bez odpadu“
Eriku, můžete mi prozradit, co bylo hlavním motivem k tomu, že jste se rozhodl do jisté míry kompletně změnit styl života a začít aplikovat princip zero waste?
Já jsem vlastně začal u jídla. V obchodě jsem si všiml, že na pultě jsou okurky, které jsou zabaleny v igelity… v takovém tom „kondomu“. (smích) Kroutil jsem nad tím hlavou a říkal si, co to je za nesmysl obalovat okurku do úplně zbytečného igelitu – zejména když vedle ležely jiné okurky, které v tom igelitu nebyly. A když jsem se v supermarketu začal víc rozhlížet a přestal se soustředit jen na to, jak rychle nakoupit a letět domů, všiml jsem si řady takhle nesmyslně zabalených produktů. Pak jsem viděl nějaké dokumenty o tom, jak a odkud k nám některé potraviny putují. A došel jsem k názoru, že bych se měl začít víc zajímat o to, co kupuju a jím. Od potravin pak byl už jen kousek k drogerii, když se člověk začne soustředit na to, kolik plastových lahví, tub a dalších obalů dokáže vyprodukovat, až ho to vyděsí…
Takže jste se rozhodl pro změnu – jak těžké bylo uplatnit teorii v praxi?
Pokud si někdo myslí, že se ze dne na den rozhodne, že prostě začne žít bez obalů a udržitelně, a tak vše také jako mávnutím kouzelné hůlky změní, bohužel ho musím vyvést z omylu. Je to samozřejmě proces, který stojí čas, energii, nějaké to přemýšlení. A vlastně i peníze. Já sám se snažím praktikovat zero waste už skoro rok a pořád bych si netroufl říct, že to zvládám stoprocentně.
A jak jste tedy začal?
Právě tím přemýšlením. (smích) Nejprve jsem se snažil shromáždit informace o tom, jak množství odpadu, které normálně produkuju, snížit. Začal jsem – paradoxně – nakupováním. Pořídil jsem si různé látkové sáčky, tašky, nádoby a dózy, abych mohl začít nakupovat do nich. Pak si totiž domů nenosíte zbytečně igelitové pytlíky ani ty plastové lahve a tuby…
Nakupovat bezobalově ale v Česku pořád není úplně běžné, jak moc tedy člověk, který se pro tento nový životní styl rozhodne, naráží?
Hodně. V běžných supermarketech je prakticky jediná možnost, jak podstatu zero waste uplatnit, nákup do vlastních látkových sáčků. A to se na vás ještě často prodavačky dívají jako na naprostého exota. Navíc do látkového sáčku není vidět, takže když do něj chcete koupit pečivo, pak ho u pokladny musíte ukazovat. Proto jsem se začal soustředit spíš na nákupy v menších prodejnách – a rohlíky a chleba dnes už kupuju jen v pekárně. S bezobalovými prodejnami je to komplikovanější, jak jsem zjistil, během covidu pozavíraly a řada z nich už znovu neotevřela. Lidem se totiž stále nechce vláčet do obchodu vlastní nádoby – a pak navíc ještě za zboží, které jinak mohou nakoupit úplně pohodlně v supermaketu, připlácet.
Zero waste ale samozřejmě není jen o zbytečných obalech…
To určitě ne, odpad jako takový je opravdu široký pojem. Osobně jsem začal taky víc přemýšlet o tom, co nakupuju a kolik toho nakupuju – abych ty potraviny dokázal spotřebovat a zbytečně je nevyhazoval. I to ale vyžaduje plánování, člověk si musí rozmyslet, co bude vařit a tak. S tím pak docela souvisí i eliminace dalších jednorázových plastů – ty jsem ze své domácnosti úplně odstranil a obědy si nosím ve skleněných nádobách, stejně tak jsem si pořídil opakovaně použitelná brčka a nádoby na vodu. Ale ani tím to nekončí.
Pokud chcete opravdu nastoupit na vlnu udržitelnosti, musíte to vzít komplexně. Nenakupovat oblečení v řetězcích s fast fashion, pokusit se věci spíš směňovat a kupovat v bazarech… a nakonec byste měla taky udržitelně cestovat. Auto kvůli práci mám, a protože nemám finance na elektromobil, snažím se ho využívat jen v opodstatněných případech. Po městě jezdím výhradně MHD, to ale v Praze není problém. Dokážu si ale představit, že tam, kde taková síť hromadné dopravy nefunguje, je to komplikovanější. Snažím se jinak využívat spíš vlaky – a to i při cestování po Evropě.
A co létání?
Jsem sice zapálený do ochrany životního prostředí, ale v tomhle jsem asi sobec. Takže mimo Evropu létám.
Co bylo v rámci celé změny, kterou jste se ve vašem životě rozhodl udělat, nejtěžší?
Jednoznačně to nakupování potravin. Pokud se totiž chcete vyhnout velkým řetězcům a supermarketům, nabídku a výběr to docela zužuje. Musíte myslet na to, že potřebujete nakoupit – a podle toho si plánovat, co si s sebou na nákup vezmete a kam na něj půjdete. Teď v létě je to trošku jednodušší, to se dá vyrazit třeba na farmářské trhy. Ale obecně si troufám říct, že to už nedělám jen pro životní prostředí, ale i pro sebe. Když totiž začnete nakupovat víc lokálních produktů a vyškrtnete různé balené polotovary, tělu to jen prospěje! A co se týká drogerie, tam jsem pořád ještě na začátku cesty, hodně věcí se učím a zjišťuju, co je pro mě ještě přijatelné – a co už je za hranicí komfortu…
Pokud by se někdo rozhodl, že také zkusí žít ve stylu zero waste, co byste mu pro začátek doporučil?
Z vlastní zkušenosti vím, že to bude chtít hlavně hodně odhodlání. Člověk se na to nemůže dívat jako na nějakou chvilkovou záležitost. A pak sledovat nějaká související videa pro inspiraci, různé blogy s tipy, co a kde nakupovat, jaké věci používat a jakých se zbavit… Rozhodně ale není nutné, aby se hned stal každý radikálním odpůrcem zbytečného odpadu. Proto radím: postupujte tak, jak vám to vyhovuje, do ničeho se nenuťte a skončete v bodě, kdy vám váš nový životní styl bude ještě dělat radost a budete mít ze sebe dobrý pocit.
