Jde v Česku žít úplně mimo systém? Duševně a fyzicky ano, platit státu ale budeme vždycky
A bavme se konkrétně o naší zemi, protože málokdo z těch, kteří se o život mimo systém zajímají, se přesunou do amazonské džungle, budou žít v jeskyni a lovit okolo pobíhající zvěř a brouky. Neveliké procento se přesune do zahraničních, nejlépe přímořských či ostrovních lokalit, kde již nějaké svoje vlastní místo mají, anebo jej právě pořídili, protože na něj šetřili celý život. A na ně se budou uplatňovat trošku jiné zákony, než zde.
Většina z nás se holt bude snažit vymyslet svoji nezávislost někde v našich horách a lesních dolinách či pláních.
Pro začátek asi nebudeme příliš popisovat, co všechno člověk potřebuje jako základ. Vlastní pozemek vhodný k pěstování základních potravin pro osobní spotřebu, vlastní dům či jiný druh stavení, vlastní zdroj vody a případně i elektřiny, pokud ji chce využívat.
Představme si takového člověka, říkejme mu Tomáš, který je navíc v ideální situaci. Vše je schválené, nemusí se připojovat k veřejné vodovodní, ani elektrické síti, protože má jednak úžasnou hlubokou studnu, a jednak si na střechu svého domu, případně na kus pozemku, instaloval solární panely, které mu poskytují dostatek elektřiny pro jeho každodenní potřeby. Dokonce mu přebývá, takže by ji mohl prodat.
Protože jí maso, ale nechtěl na zahradě mít zvířata kvůli hygieně, nepořádku a povinnostem ohledně jejich chovu vůči obci nebo státu, domluvil se s kamarádem, že výměnou za brambory a rajčata mu občas nějaké maso dá. Dokonce ani nemusí platit za odpad, protože je i v tomhle směru soběstačný. Sám dokáže svůj odpad recyklovat a kompostovat, tedy nepotřebuje služby komunálního systému.
Tomáš samozřejmě nepracuje, vše je připravené tak, aby byl plně schopen se tam uživit sám a pouze s tím, co si vyrobí a vypěstuje, s případným využitím směnného obchodu.
Řekli jsme si, ze je v ideální situaci? Až do této chvíle možná. I když tohle všechno Tomáš už má, musí udělat i ten druhý krok. Měl by se odstřihnout od systému tím, že přestane platit určité povinné poplatky a daně. Je to ale dobrý nápad?
Úřední záležitosti a finanční povinnosti
V ČR díky čestnému prohlášení nemusíte platit spoustu věcí, např. televizní či rozhlasové poplatky, nebo sociální (nemocenské a důchodové) pojištění. Zahrnout do toho lze i výše uvedené příklady.
Tomáš je aktuálně v situaci, kdy se odhlásil z Úřadu práce. Stala se z něj oficiálně OBZP – osoba bez zdanitelných příjmů. A to je právě ten kritický moment, kterým začíná „nezávislost“ na systému. Do té chvíle totiž za něj ÚP platil zdravotní pojištění, jehož platba je pro každého člověka s trvalým pobytem ze zákona povinná. Tomáš tedy neodváděl ze své kapsy nic. Nyní ale situace mění.
I jako OBZP musí platit minimální měsíční zálohu na zdravotní pojištění, která aktuálně činí 2 552 Kč. A tuhle částku musí nyní platit sám. Když to neudělá, čeká ho v nejhorším případě i trestní stíhání.
To ale není všechno. I když Tomáš vlastní svůj pozemek a dům, musí platit daň z nemovitých věcí. Tato daň se platí ročně a její výše závisí na druhu a velikosti nemovitosti a na lokalitě, kde se nemovitost nachází. Daň z nemovitostí je povinná pro všechny vlastníky nemovitostí a její neplacení může opět vést k právním problémům, včetně pokut a exekucí.
Co bude Tomáš dělat? Dozvěděl se o možnosti stát se apatridem, tedy osobou bez státní příslušnosti, a tak si chce zjistit, o co konkrétně jde. Bohužel se ale nedozví pro něj dobré zprávy.
Co znamená být apatridem
Apatrid je osoba bez státní příslušnosti. To znamená, že nemá žádné právní vazby k žádnému státu, což přináší mnoho právních a praktických výzev. Tento status může vzniknout z různých důvodů, například zrušením občanství, změnami státních hranic, diskriminačními zákony, nebo administrativními problémy s registrací při narození.
Zní to jako řešení – prostě zrušit občanství a zbavit se všech závazků! Hned je ale třeba zkrotit vášně.
Ať se budete snažit sebevíc, zdravotní pojištění vás bude provázet, pokud se nerozpadne systém, po celý životFoto: Adobe Stock
Apatridé totiž musí získat povolení k pobytu v zemi, kde chtějí žít. To zahrnuje pravidelné obnovování povolení a splnění určitých podmínek, mezi které nepatří nic jiného než zdravotní pojištění. Taktéž jsou povinni platit daně z příjmu a daň z nemovitých věcí, pokud mají příjmy nebo vlastní nemovitosti.
Kruh se tedy uzavírá. Pokud Tomáš nechce zažít někdy v budoucnu návštěvu policie či exekutora, pokud chce v klidu zůstat v Česku ve svém domově a žít život sám pro sebe, bude muset začít přemýšlet, jak vydělat peníze, které potřebuje na platbu těchto dvou věcí. To je ale už příběh na úplně jiné vyprávění, protože se zde dá probrat spousta filosofických aspektů, co ještě je interakce se systémem a co není.
Nám stačí vědět, že úplně odstřihnout se nejde, aniž byste riskovali problémy ze strany úřadů a státu. Samozřejmě, ta šance, že se vám podaří být na tak dobrém místě, že vás nikdo celý život neobtěžuje a zapomene se na vás, tady teoreticky je, ale spíše s ní nepočítejte.
Pokud tedy uvažujete o úplném odstřižení se od systému, asi byste měli přehodnotit svá očekávání. Pokud chcete žít v Česku, lze náklady na život snížit na opravdu výtrazné minimun, ale vždy musíte poskytnout určitou fiinační částku za to, že zde můžete této svobody využívat. Zní to sice nakonec trochu melodramaticky, ale takový je holt život. Pokud ale vyloženě toužíte po absolutní svobodě, několik opuštěných ostrovů v moři docela určitě najdete.
